Bílý sauvignon se rozšířil po celém vinařském světě, přičemž v každé zemi nabízí trochu odlišný projev
Nevíme, zda v rodném listu odrůdy Sauvignon blanc jsou jako rodiče zapsáni Chenin blanc a Tramín. Jistý není ani její původní domov, snad jedna z dnešních apelací lemujících řeku Loiru nebo některá z legendárních vinic bordeauxských. Jisté je jedno – odrůda má za sebou úspěšné tažení z francouzských vinohradů do všech světových vinorodých oblastí a patří k nejatraktivnějším vínům vůbec.
Na slámě i v archivu Rozšíření sorty do prakticky všech vinařských oblastí obou polokoulí přineslo jejím milovníkům spoustu nových zážitků s atraktivně a nově strukturovanými chutěmi. Jako základ pomůže jejich dělení na severní a jižní typ. Severní sauvignony, tedy ty z prapůvodní vlasti odrůdy, charakterizuje poněkud „tvrdší“, ne tolik do šíře rozvinutý projev. Ve vínech se objevují trávově-bylinné valéry, hovoří se o kopřivových tónech, příhodnější je přitom přirovnat k projevům hluchavky. Mluvit se dá i o výrazech angreštu či reveně, obé můžeme v některých typech objevit.
Podíváme-li se na mapu míst, kde vznikají nejelegantnější evropské sauvignony, mimo hranice Francie bývají atraktivní tyrolské a štýrské produkty. Překvapující vína z téhle odrůdy objevíme stále hojněji i ve výsadbách „ryzlinkového“ Německa. Vlastence jistě potěší, že do výčtu zemí se sauvignony mimořádných jakostí se řadí i Česká republika, především díky etiketám některých vinařů ze Znojemska.
Vedle lehkých vín s výraznou kyselinkou, svěžím, přímočarým projevem a často znatelnou kořenitostí se vinaři – snad pod tlakem trhu nebo kvůli touze po originalitě – pustili do variant, které této sortě ne vždy svědčí.
Zrání ve dřevě rozšíří sice chuťové spektrum, ale vyhledávané až zvonivé svěžesti vína ubere nejméně „půl plynu“. Pod dřevěným deklem se vytratí mimořádně přívětivá živá aromatika. Archivování odrůdy, povýtce konzumované ve svěžím mladistém stavu, se jeví úspěšnějším. Je ovšem velice nesnadné vyškolit víno tak, aby uneslo delší ležení a mělo z čeho žít.
Vzácně vydařené jsou naproti tomu sauvignony slámové. Kromě tělnatosti a intenzity stopově nasládlé chuti si udržují živý podtext kyselin. Další veleúspěšné je poslání sauvignonu v apelaci Sauternes. Tam je využíván k přípravě nejuznávanějších sladkých dezertních vín, obvykle v kupáži se sémillonem a dílem i muscadellem.
Kouřové stopy Kalifornie Zaoceánské vinice vnesly do nabídky sauvignonů malou revoluci. Díky odlišným přírodním podmínkám a z nich pramenícího plného, obsažného vyzrávání hroznů se vína projevují jinak než jejich severní bratranci.
Stopy po ovoci exotických druhů, broskvích či grepech, často obohacují doteky luk, příchuť černého rybízu a někde i komponenty typické pro vína severu.
Nejvíce se o propagaci Cabernetu blanc postaral Nový Zéland. Odrůdě se tam daří mimořádně dobře, za což se vinařům odměňuje bohatou paletou barvitých, širokospektrálních vín, většinou s důraznějším provokujícím projevem. Vyhledávaná jsou zvláště ta, která vycházejí ze sklepů v Marlborough.
Austrálie nabízí naproti tomu vína elegantnější, až dámská, dalo by se říci. Margaret River a Padthaway jsou oblasti pro australské sauvignony domovské, i když je jich tam často používáno ke kupážím s odrůdou sémillon.
Čím dál větší sukces zaznamenávají také vína chilská. Hrozny z mladých výsadeb nabízejí excelentní surovinu, takže jsou tamní sauvignony elegantními zástupci oblažujících vín s bohatou stupnicí chutí jižních i severních.
Nejznámější pocházejí z oblasti Valparaíso.
V Argentině vsadili vedle Chardonnay na Chenin blanc, přesto v produkci nalezneme některé sauvignony. Vykazují podobné vlastnosti jako chilská vína, jen jim chybí preciznější propracování. V produkci Mendozy sice objevíme i vpravdě vydařené kousky, ovšem úrovně tamních „chardonnek“ nedosahují.
V Brazílii se vedou diskuse o tom, zda keře údajných sauvignonů ve vinicích opravdu onou odrůdou jsou. Přičítá se jim spíše genetický původ v Seyvalu. Uruguay je považována za zachránce odrůdy Sauvignon gris, alespoň tak hovoří tamní vinaři. Nevím, nejde-li o báchorku, ale pravdou je, že z někdejších asi pěti hektarů, prý posledních na světě, se vínu dostává stále většího rozšíření. Není proto divu, že Sauvignon blanc se v zemi krčí právě ve stínu rozmachu „šeďáku“.
Severoamerické sauvignony, přesněji kalifornské, byly po dlouhý čas poznamenány módou bariků. Kouřové stopy se v nich objevovaly a dosud objevují, často v intenzitě, která zabíjí přirozený projev odrůdy. I když se oblast snaží v posledním čase se tohoto cejchu zbavit, zatím se tak nestalo. l
O autorovi| Milan Ballík • spolupracovník redakce
