Na trucpodnik zlínské radnice doplatí i obyvatelé města
Zastupitelé města Zlín prodali akcie místních vodovodů a kanalizací (VaK Zlín). Po složitém několikatýdenním boji o vliv v tomto vodárenském podniku zdánlivě našli ojedinělý způsob, jak potrestat své partnery, ostatní obce v regionu. Za akcie získali téměř sto milionů korun. Město Zlín se ovšem trvale vzdalo jakékoli možnosti kontroly nad touto veřejně prospěšnou službou.
Smlouvy o převodu zlínských akcií podepsal 26. dubna místostarosta Zlína Milan Soldán, který je zároveň předsedou představenstva VaK. Akcionářská práva na podíl zhruba 44 procent ve VaK získala Česká spořitelna a tři procenta akcií Stredoeurópský maklérský dom Bratislava.
Ostatní obce regionu, napojené na místní vodovodní a kanalizační síť, nyní hledají cestu, jak původní akcie Zlína koupit. Jejich sdružení s názvem Zlínsko - likvidace odpadních vod už dva roky připravuje projekt pro dotace z Evropské unie, Brusel je však dává jen do sítí, které zůstaly z více než devadesáti procent v majetku měst a obcí.
„Rozhodli jsme se, že požádáme Českou spořitelnu, aby nám akcie VaK prodala,“ uvedl pro týdeník EURO starosta Slavičína a tajemník sdružení Radomír Zemánek. Zdůrazňuje, že přes čtyřicet obcí z Luhačovicka, Otrokovicka, Vizovicka a Slavičínska se dostalo do situace, kdy jsou ochotné se zadlužit, aby napravily důsledky rozhodnutí zlínské radnice. Na přípravu projektu, který zahrnuje i modernizaci kanalizační sítě města Zlín, už věnovaly kolem 700 tisíc korun.
Odborníci upozorňují, že neuvážený prodej akcií zaplatí všichni obyvatelé regionu včetně občanů Zlína ve zvýšené ceně vody. Připravený projekt počítal s tím, že se modernizace kanalizačních sítí z větší části zaplatí z dotací Evropské unie. Na modernizaci v hodnotě 1,2 miliardy korun měla unie přispět až 700 miliony korun.
Pohřbené dotace.
Zástupci města Zlín však tvrdí, že dotace neohrozili. „Město rovněž vstoupí do sdružení, aby příjem dotací neohrozilo,“ tvrdí místostarosta Milan Soldán. Zástupci ostatních obcí regionu se však domnívají, že furiantské rozhodnutí zlínského zastupitelstva projekt pohřbilo. Evropská unie má pro poskytování dotací striktní podmínku: dává je jen na zlepšení infrastrukturních sítí, jež jsou alespoň z devadesáti procent v majetku měst a obcí. Síť zlínských VaK však po rozhodnutí radnice vlastní z téměř padesáti procent jiní majitelé.
Obavy malých obcí sdílí i ministerstvo životního prostředí (MŽP), které žádosti o dotace připravuje. „Za této situace bych si dovolil Vám navrhnout ještě jednou zvážit převod akcií, a to nejméně do doby, než bude projekt odeslán do Bruselu,“ upozornil primátora města ředitel odboru integrovaného financování MŽP Ctibor Kocman v dopise ze 30. dubna.
Z pravidel pro hospodaření vodárenských společností vyplývá, že každou investici, která nejde z dotací, zaplatí odběratelé vody v ceně vodného a stočného. Pokud se nyní bude na Zlínsku modernizace platit z jiných než dotačních zdrojů - například z půjček - promítnou se do ceny vody veškeré náklady více než miliardové investice. „Každý investor si spočítá vodné a stočné tak, aby se mu všechny náklady vrátily,“ připouští i primátor města Zlín Zdeněk Dostál.
Primátor tvrdí, že prodej akcií nemohl zastavit, protože tento krok schválili zástupci města drtivou většinou hlasů už 4. dubna. „Zastupitelstvo je svéprávný orgán, a v tomto případě byl proti jen jeden hlas,“ tvrdí Dostál.
Proti prodeji vystoupil na osudném jednání zastupitelstva bývalý primátor Zlína Vladimír Daťka, který zná problematiku vodárenství ze svého dřívějšího působení v představenstvu VaK. „Po řádné přípravě zastupitelů jednotlivých stran, zejména ČSSD, ODS a Koalice se podařilo tuto o absurditu schválit,“ říká Daťka.
Co je doma, to se počítá.
„Ve prospěch koho a za co se akcie prodaly?“, ptá se nyní Daťka, kterému skončila funkce v představenstvu VaK po volbách roku 1998. Odpověď lze vystopovat z peripetií celého příběhu. Do roku 1999 neměl zlínský VaK v podstatě žádné potíže. Vykazoval slušný zisk, a to bez výraznějšího zvyšování cen vodného a stočného. Daťka tvrdí, že pohoda panovala i mezi akcionáři, veškerá rozhodnutí se tehdy přijímala ve shodě „velkého“ Zlína a dalších obcí. V roce 2000 však Zlín dokoupil na volném trhu akcie a zvýšil podíl na 47 procent. Jeho zástupci zjistili, že mohou při nedostatečné účasti ostatních akcionářů lehce prosadit jakoukoli změnu. Prošla jim změna stanov, a tím se ve VaK nastolil nový poměr sil. Místo dřívějších čtyř zástupců ostatních obcí proti dvěma zlínským začal mít Zlín čtyři zástupce a ostatní obce jen tři. Město si hned prosadilo převod společné čistírny odpadních vod v Malenovicích do majetku VaK. Zlín za ni získal do své vlastní pokladny 220 miliónů korun, zvýšil tím ovšem náklady VaK a cenu vody pro všechny odběratele regionu. „Udělal to za slyšitelného skřípění zubů ostatních obcí a myslím, že se tímto krokem definitivně rozpadl princip solidarity,“ vzpomíná Daťka.
Kruh se uzavírá.
V roce 2001 se začalo mluvit o potřebě velkých investic a VaK vypsal pod taktovkou zástupců města Zlína výběrové řízení na dvacetiletou smlouvu o provozování této vodárenské společnosti. Vítězem se i při účasti známých hráčů, jako jsou francouzská Ondeo nebo britská Anglian Water, stal absolutní nováček vodárenského byznysu, pražská společnost Jižní vodárenská. Vítěz uvádí, že proti němu nikdo ve výběrovém řízení nehlasoval. „Výběrová komise rozhodla v poměru 5:0 a představenstvo VaK pro nás hlasovalo v poměru 7:0,“ píše skupina kolem Jižní vodárenské v tiskovém prohlášení.
Představitelé „mimozlínských“ obcí připouštějí, že až dodatečně - tedy po hlasování - žádali důkladnější porovnání nabídek. „Veškeré informace zprostředkovali zástupci Zlína a některé závažné skutečnosti jsme se tak dozvěděli příliš pozdě,“ říká tajemník sdružení Zlínsko - likvidace odpadních vod Radomír Zemánek. Připouští, že jedinou možností obrany byla nadcházející valná hromada VaK, která musela vybraného partnera posvětit. Obce proto už koncem března upozornily, že jako akcionáři VaK budou na valné hromadě 17. dubna hlasovat proti Jižní vodárenské. Zlínští zástupci z VaK kontrovali a 4. dubna si nechali na zastupitelstvu města odhlasovat již zmíněný prodej akcií, a to přes Českou spořitelnu skupině kolem Jižní vodárenské.
Definitivně to ovšem až o měsíc později potvrdil mluvčí České spořitelny, když uvedl, že spořitelna akcie koupila pro českou pobočku francouzské Vivendi Water. Francouze při jednáních ve Zlíně zastupovala Jižní vodárenská a lidé z další pražské firmy Česká infrastrukturní (EURO 30/2001).
Na místní notečku.
Někteří zastupitelé Zlína připouštějí, že prakticky nevěděli, o čem ve složité a zamotané kauze prodeje akcií hlasují. Zlínští představitelé VaK argumentovali tím, že místní vodárenská společnost potřebuje silného strategického partnera, a hrozbou, že městu zůstane bezcenný majetek, protože se ostatní obce chystají k prodeji akcií VaK. Své však zřejmě sehrálo i furiantství: když nám nechcete schválit vítěze tendru na provozování VaK, protlačíme ho jinak. Primátor Zlína v rozhodnutí o prodeji akcií do rukou skupiny Jižní vodárenské žádnou pomstu nevidí. „Každému je jasné, že ve vodárenství platí princip solidarity, takže nevím, komu bychom se měli mstít,“ uvedl v rozhovoru pro týdeník EURO.
Poslední zoufalý krok.
Jižní vodárenská zatím nedostala smlouvu na dvacetileté provozování zlínské VaK, protože proti ní 17. dubna na valné hromadě VaK hlasovaly obce. Domnívaly se, že tím zastaví i prodej akcií. Smlouvy o prodeji byly přesto podepsány o devět dní později. Místostarosta Zlína Milan Soldán je podepsal, i když dosud běžela lhůta, v níž se měl okresní úřad vyjádřit ke stížnosti na způsob rozhodování o prodeji akcií. Stížnost podal člen zastupitelstva Vladimír Daťka a žádal, aby úřad z titulu své pravomoci příslušné usnesení zlínského zastupitelstva pozastavil. Úřad nakonec postup zlínského zastupitelstva schválil, ale udělal to až dodatečně dopisem ze 7. května. Primátor Zlína pro týdeník EURO uvedl, že na podpisu smluv nevidí nic protiprávního. „Místostarosta Soldán jen provedl to, co už schválilo zastupitelstvo a městská rada,“ řekl.
Obce už dříve městu nabídly, že za akcie zaplatí více než Česká spořitelna. Nabízely 200 korun za kus, spořitelna je dostala za 160 korun. Primátor Dostál tvrdí, že Zlín žádnou chybu neudělal. „Nabídky a podněty obcí byly důležité, ale vždy se s nimi objevily až ve chvíli, kdy už bylo pozdě“.
