K instituci obecně označované jako patentový úřad lidstvo došlo tak nějak logicky a samozřejmě. Potřeba chránit vynálezy se totiž objevila prakticky hned, jak začalo být jasné, že z invenčních nápadů může něco „kápnout“. Ať sláva, pocty nebo peníze.
Autor: Daimler
Psát o historii patentování výsledků vynalézání však vůbec není snadné. Historie nám ale zachovala několik zajímavých údajů a skutečností, z nichž se příběh patentů, patentového práva a patentových úřadů dá dobře poskládat.
Byli první Benátčané? Vznik patentů, tedy zákonné ochrany vynálezů, se většinou klade do Benátek roku 1474. Právě tehdy Benátská republika vydala Benátský zákon na ochranu vynálezů, který obsahoval mnohé prvky moderního patentového práva, formuloval jasná kritéria vynálezu, jakými jsou novost, praktické využití či tvůrčí úroveň. Podle zákona dokonce musely být nové vynálezy nahlášeny úřadu, aby získaly možnost bránit ostatním v jejich používání a výrobě. A v případě, že vynález splňoval všechny stanovené podmínky, měl jeho původce nárok na práva z něj. To bylo v této době něco nevídaného, protože v ostatních zemích se podobné výsady udělovaly z aktu milosti panovníka, nikoli pro právní nárok vynálezce. Není proto divu, že Benátský zákon platil jen pro území tehdejších Benátek, kde byl neoprávněný zásah do práv původce trestán pokutou 100 dukátů. Ochranné období činilo 10 let. Přes všechny uvedené skutečnosti však existují opodstatněné pochyby, že právě v Benátkách vznikly první zákony na ochranu vynálezů. Vynálezci zahrnutí luxusem „Plodné mozky“ už totiž podporovali a chránili staří Řekové. Ve městě Sybaris, ležícím na jihu dnešní Itálie, například slibovali každému, kdo objeví nějaký praktický vynález, zahrnutí luxusem a profit ze zajištěných práv po dobu jednoho roku. Ve středověké Anglii se zase můžeme setkat s patentovými listinami. Vydával je samotný panovník, aby vybraným průkopníkům kromě oficiální podpory garantoval například právo na monopol ve výrobě. První dochovaný pochází z roku 1331 a obdržel ho John Kempe a jeho společnost. V roce 1449 daroval král Jindřich VI. dvacetiletý patent Janu z Utynamu na zavedení barveného skla na anglický trh. Jiný patent lze najít ve Florencii roku 1421, kdy architekt Filippo Brunelleschi dostal na tři roky patent na člun se zdvihacím zařízením, kterým převážel mramor podél řeky Arno. Střih do novověku Jak již bylo výše řečeno, první ucelené patentové zákony vznikly v 15. století v Benátkách. Ostatní evropské státy si daly poměrně načas, v Anglii se první podobná nařízení objevila za vlády Jakuba I. v roce 1623, francouzský moderní patentový systém má kořeny v dobách revoluce, konkrétně v roce 1791. Ve Spojených státech, dnešním největším dějišti patentových válek, vznikly první zákony na ochranu vynálezů po roce 1778, některé státy však přijaly své vlastní systémy. Až v roce 1790 přijal Kongres první jednotný patentový zákon. První patent podle nového zákona obdržel Samuel Hopkins z Vermontu na techniku výroby uhličitanu draselného, který se používal v produkci mýdla, skla nebo střelného prachu. Pohled do Česka V České republice se o patenty stará Úřad průmyslového vlastnictví, jehož historie, částečně navazující na patentový úřad Rakouska-Uherska (vzpomeňme na Járu Cimrmana), sahá do roku 1919. Československý patentní úřad byl založen zákonem č. 305/1919 Sb. ze dne 27. května 1919 a s ním byl ustanoven Patentní soud. K 1. dubnu 1952 byl pak zřízen Úřad pro vynálezy a zlepšovací náměty, později Úřad pro vynálezy, respektive Státní úřad pro vynálezy a normalizaci. V roce 1993 vznikl dnešní Úřad průmyslového vlastnictví České republiky, do jehož působnosti však „náleží nejen udělovat patenty na vynálezy a vést rejstříky ochranných známek. Průmyslovým vlastnictvím dnes rozumíme širokou škálu práv k takzvaným nehmotným statkům, jako jsou výsledky technické tvůrčí činnosti (vynálezy a užitné vzory), předměty průmyslového výtvarnictví (průmyslové vzory), jakož i práva na označení (ochranné známky a označení původu).“ V historii patentů nalezneme řadu zajímavých vynálezů. Od těch úspěšných po krajně bizarní až hloupé.
Brčka a televizní ovladač Mezi ty mimořádně úspěšné můžeme zařadit například kancelářské sponky, které jsou výmyslem Nora Johana Vaalera – i když podle některých zdrojů jen okopíroval nápad neznámého vynálezce z Velké Británie. Na patent v Norsku, Německu a USA (1901) to však stačilo. Dalším příkladem může být tak jednoduchá věc, jakou je brčko. V roce 1888 si jeho výrobu nechal patentovat výrobce cigaretových dutinek Marvin Stone. Jeho první brčka byla také z papíru, takže mu produkce jiného výrobku nedělala velké problémy. Už o dvě léta později jeho továrna vyráběla více brček než dutinek. V podobných příkladech by se dalo pokračovat: nákupní tašky, gumové kroužky, televizní ovladač nebo třeba kontaktní čočky českého vědce Otta Wichetrleho. Skákací tyč na benzínový pohon **
V roce 1960 si například nechal Američan Gordon Spitzmesser patentovat skákací tyč se spalovacím motorem a pístem. Měl představu, že jeho tyč se stupátky a pružinami motor požene výš a dál a bude využitelná jako dopravní prostředek. Jeho vynález sice fungoval, skákal až dva metry vysoko, ale bezpečně přistát bylo skoro nemožné.
Zajímavým kouskem je i „Beerbre
lla“. Už název může napovědět smysl zařízení. Jméno je totiž složeninou slov beer (pivo) a umbrella (deštník). Ano, jde o jakýsi slunečník, který se přidělá k lahvi s pivem, čímž jej ochrání před sluncem. V roce 2001 o jeho patentování zažádala trojice vynálezců.
