Glosa
V Českém Telecomu už je všechno opět trochu jinak. Privatizační fiasko bylo zapomenuto, přestává se hovořit o výplatě superdividendy a páteční mimořádnou valnou hromadou byl odstartován nový díl nekonečného odstátňovacího seriálu. Mohl by dostat název konfrontace. Fond národního majetku vahou svých 51 procent akcií snížil vliv konsorcia TelSource v představenstvu a dozorčí radě. Zasvěcenci vědí, že dosavadní strategický partner to nepřijal s pochopením a v zákulisí se křičelo. Zástupci státu chtěli nepochybně deklarovat, kdo je ve firmě pánem a kdo má roli sekundanta. „Jestli se vám to nelíbí, může to být pro vás ještě horší,“ lze číst mezi řádky. Cílem je zneplatnit smlouvu o společném prodeji akcií, která krach privatizace způsobila. TelSource má být agresivním tlakem přesvědčen, že mu nezbývá nic jiného než kývnout na nižší kupní cenu za jeho 27 procent akcií. V kuloárech se hovoří o tom, že kupec - Deutsche Bank - chce nyní v této věci jednat přímo s nizozemskou KPN, ovládající TelSource. Pokud bude úspěšný, hodlá ještě v lednu vládě dát totožnou jako dříve: 55 miliard korun za 51 procent akcií. Německá banka do českého telekomunikačního trhu investovala příliš mnoho, než aby byla ochota odejít mlčky od rozdělané práce. Je si vědoma, že na této akvizici, pokud bude ve svém snažení důsledná a vytrvalá, nemůže prodělat. Nechme se vládním kabinetem překvapit, jak nám další pokus o privatizaci (podle stále stejného scénáře) dokáže zdůvodnit, aby se neztrapnil. Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil… Nekonzistentnost v názorech může být i zábavná.
ČLÁNKY DO MAILU