Telefonní společnosti jsou pořád vedle

Blokují konkurenci a účtují si vysoké poplatky. Tomu že se říká komunikační revoluce?

Jednoho dne letos na jaře jsem se v San Antoniu posadil na gauč, abych se spolu se dvěma řídícími pracovníky společnosti AT&T a třemi poradci z oboru public relations (PR) díval na televizi. Není to špatná práce sedět v pohodlném sofa v krásném klimatizovaném cihlovém domě v tudorském slohu a sledovat televizi. Dostal jsem se k tomu tak, že jsem lidem z PR oddělení společnosti AT&T pověděl o své práci na článku, který by mohl skončit tvrzením, že v tomto věku obrovského technologického vření jejich vlastní monstrfirma nepřispívá k inovaci, ale že jí stojí v cestě. Kdepak, prohlásili, to je naprostý omyl. Kdybych se jen mohl posadit a vidět novou videotechnologii AT&T v akci. Asi 200 účastníků testu, který tam společnost AT&T připravila, byli prvními uživateli, kteří těžili z této velké nové války o sítě, z tažení velkých telekomunikačních společností do oblasti videa. Přijeďte do San Antonia, vyzvali mě, vezmeme vás k jednomu zákazníkovi domů na předváděčku.
Den před cestou do Texasu, když jsem se vracel z exkurze do laboratoří AT&T ve městě Florham Park v New Jersey, upřesnil jeden PR pracovník, že nejde o ledajaký dům. „Stovky reportérů žádaly, aby to mohly vidět,“ prohlásil, a firma nemůže po svých testovacích zákaznících chtít, aby k sobě vzali všechny reportéry. Takže pokud ten zákazník nebude přímo zaměstnancem AT&T, bude patrně mít ke společnosti nějaký vztah. „Přátelský,“ potvrdil PR pracovník.
Po příjezdu do Texasu mě však jiný PR pracovník svěřuje, že přes velké množství žádostí ze strany tisku budu teprve druhým reportérem, který uvidí novou videonabídku v akci. Člověk by si řekl, že dostat se k důvěryhodnému zákazníkovi by pro dva reportéry nemělo být nemožné, ale hrdý vlastník domu, který mě vítá ve dveřích, má naleštěné šněrovací polobotky a modrou košili se zapínáním na knoflíčky, což je neobvyklý úbor u chlapíka, který vysedává doma a čeká, až se u něho zastaví nějaký reportér. Zdravíme se a já si sedám k televizoru. V křesle vedle mě si Jeff Weber, viceprezident AT&T odpovědný za projekt Lightspeed, bere dálkový ovladač a stiskne knoflík. Kanál se mění (upozorňuje, že mnohem rychleji než v konvenčním kabelovém systému). Zmáčkne jiný knoflík. Kanál se znovu mění.
Mírně se rozmáchne směrem k přijímači. „Televizor,“ poznamená, „funguje.“
Ptám se, zda mně tenhle zbrusu nový systém umožní, abych si nahrál nějaký pořad při sledování jiného pořadu, jako mi to doma umožňuje digitální videorekordér TiVo nebo můj kabelový box. Jistě, potvrzuje Weber, jakmile se společnost AT&T postará o sestrojení a dodávání nové generace set-top boxů.
Vlastník domu se mezitím vstoje díval, jak sleduji televizi. Snažím se tedy prolomit ledy a ptám se ho, co dělá, protože předpokládám, že nepracuje pro AT&T. Vlastně, opravuje mě, pracuje.
„A co přesně děláte?“ ptám se.
„Jsem tvůrcem projektu Lightspeed.“ Několik vteřin mně trvá, než si to plně uvědomím. Divím se, proč se nikdo neobtěžoval, aby mi to řekl.

Drobné krůčky

Je to typický moment, ilustrace toho, kde se nachází moc v telekomunikacích. Je těžké – lépe řečeno nemožné – představit si jiné odvětví tak údajně zaměřené na technologii, kde by si hlavní technický tvůrce plánovaného projektu představujícího miliardy dolarů, který změní celou firmu, nezasloužil ani to, aby byl představen. V San Antoniu se tomuto tvůrci, Johnu Kirbymu, podařilo elegantně rozptýlit případné nejasnosti kolem postavení technického inženýrství ve firmě, když po upřesnění, co dělá, vysvětlil, že pokud jde o velké projekty, „marketing to vymyslí a já to pak musím vyprojektovat“.
Ach, tak. Vítejte v říši telekomunikací, v podivné zemi, kde největší hráči mluví pořád více o inovaci, ale k novým myšlenkám přistupují drobnými krůčky, sami toho budují málo, a když myslí na technologii, tíhnou k přesvědčení, že je hrozbou, proti níž musejí bojovat.
Pro případ, že nesledujete bedlivě vývoj: když se v roce 1984 původní telefonní firma American Telephone & Telegraph rozpadla, Spojené státy měly osm velkých regionálních telekomunikačních společností. V posledním desetiletí se tyto společnosti začaly navzájem polykat. Teď existují čtyři: AT&T, Verizon, BellSouth a Qwest. Jen sledování fúzí a názvů je nekonečný úkol: „nová“ AT&T je vlastně překřtěná SBC se sídlem v texaském Austinu, která svůj ctihodný název získala loni – a právě teď se zabývá nákupem společnosti BellSouth. Tak zůstanou dva telefonní obři, Verizon a AT&T, a mnohem menší Qwest. Největšími provozovateli bezdrátových sítí jsou Verizon Wireless, ve většinovém vlastnictví společnosti Verizon, a firma Cingular, která brzy bude zcela v majetku společnosti AT&T. Nejde o úplný návrat starého monopolu společnosti Ma Bell – na to je dnešní svět přespříliš komplikovaný –, ale znamená to, že v rukou pouhých dvou společností se soustřeďuje hodně moci.
Jedním z rysů, jimiž se tyto společnosti velmi liší od starého telefonního monopolu, je to, že na rozdíl od původní AT&T, která měla výzkumný podnik světové úrovně, nástupnické firmy nic takového nemají. Mezi významné fakty komunikační revoluce patří, že prakticky všechny nové technologie, které ji umožnily, se vyvinuly mimo telefonní svět. Loňské výnosy společnosti Verizon se blížily 80 miliardám dolarů. Společnost AT&T (bez firem BellSouth nebo Cingular) měla výnos 44 miliard dolarů. A přece zatímco korporace Intel vynaložila loni na výzkum a vývoj 5,1 miliardy dolarů, společnost AT&T použila na stejný účel jen 130 milionů dolarů. Ve výroční zprávě Verizonu se slovo „výzkum“ dokonce ani neobjevuje.
Ovšem bylo-li v období deregulace telekomunikací nejběžnějším módním slovem slovo „konkurence“ teď je jím „inovace“. A společnosti Verizon a AT&T se stále víc domáhají, aby byly považovány za lídry v oblasti nápadů. Zadejte do webového vyhledavače slova „Verizon“ a „inovace“ a zobrazí se vám odkazy na projevy generálního ředitele Verizonu Ivana G. Seidenberga, v nichž vychvaluje její důležitost. Telefonní obři dokonce použili „inovaci“ jako hlavní odůvodnění své vlny agresivních fúzí. Když loni firma SBC kupovala zbytky AT&T, generální ředitel SBC Edward E. Whitacre si neodpustil poznámku, že po fúzi bude mít sloučená společnost „intelektuální a finanční zdroje na uspíšení inovace“.
Verizon a AT&T jsou pod velkým tlakem, aby se změnily v inovační firmy. V úsilí o prodej přístupu k vysokorychlostnímu internetu zaostávají za kabelovými společnostmi. Jejich lokální telefonní monopoly jsou terčem útoku, protože tytéž kabelové společnosti nabízejí poskytování telefonní služby za nižší sazby spolu s televizí a daty. Při pohledu do budoucna celou novou řadu hrozeb představují bezdrátové technologie počínaje dobře známou sítí Wi-Fi a konče silnějšími bezdrátovými standardy, které zdokonalují akademičtí badatelé a výzkumníci společností jako Intel.
AT&T a Verizon na to reagují tím, že se vrhají do stavby sítí na poskytování televizní služby a vysokorychlostního širokopásmového přístupu k internetu. Upozorňují na tyto sítě, aby zdůraznily, že jsou skutečně technologickými společnostmi. Firma Verizon vynakládá miliardy na to, aby spustila telefonní, datovou a video síť, zvanou FiOS („fiber optic service“, jinými slovy optický internet), aby svým zákazníkům nabídla rychlejší připojení k síti a alternativu ke kabelu. Přestože společnost AT&T nedosahuje impozantních rychlostí jako FiOS, slibuje, že něco podobného přinese projekt Lightspeed, který nedlouho po mé návštěvě začala nabízet v částech San Antonia pod obchodní značkou „U-verse“.
Rétorika technologického byznysu se vždycky týkala toho, kdo je schopen revolučně překonat čí revoluci, a používají ji vedoucí pracovníci společností AT&T i Verizon. Thomas J. Tauke, bývalý kongresman za stát Iowa, který je v současnosti hlavním washingtonským lobbistou Verizonu, to vyjadřuje takto: „Když rozvíjíme novou technologii, jsme vzbouřenci, kteří se pokoušejí vstoupit na trh a změnit ho.“ Abychom byli k Verizonu spravedliví, musíme říct, že tato společnost podnikla některé významné kroky. Její širokopásmová a video síť FiOS je podle většiny komentářů tím nejlepším v technologii sítí. (Je ale drahá – nejvyšší úroveň širokopásmové služby FiOS pro domácnosti stojí 109 až 139 dolarů měsíčně.)
Avšak nadále existují rozporné skutečnosti. Není například trochu zvláštní, když generální ředitel společnosti velikosti AT&T mluví o tom, že je třeba se zvětšit, aby byly zdroje na inovaci? Pravda je taková, že velké telekomunikační společnosti v posledním desetiletí hledaly technologickou inovaci většinou jinde než u sebe. „Vyvíjíme služby a zjišťujeme, jak využívat a rozmisťovat technologii, kterou vyvíjejí mnozí jiní,“ prohlašuje lobbista Verizonu Tauke. Edmond J. Thomas, který ve Verizonu řídil laboratoře v době, kdy to byl Bell Atlantic, to formuluje jinak. „Dělají velmi málo základního výzkumu a velmi málo pokročilého vývoje,“ uvádí, „na svět se dívají takhle: Můžeme si to koupit jinde.“ Ke „kupování jinde“ je zapotřebí něco poznamenat. Kdyby si velké telekomunikační společnosti vytvářely všechno samy, neexistovaly by firmy jako Cisco nebo Motorola. Ovšem roky „kupování jinde“ přinesly kulturu, která nemá důvěru v technologii – a v pokrok. Je nemožné si představit, že Microsoft vyvíjí významný nový produkt a nechává hlavního inženýra přešlapovat v koutě a předstírat, že je jen dalším zákazníkem. Výsledkem je jako v případě projektu Lightspeed společnosti AT&T, že telekomunikační společnosti nabízejí služby, které se pouze vyrovnají službám dostupným od jiných firem, ale nepředčí je. A přístup, který telekomunikační společnosti zvolily, je odsouval pořád víc na špatnou stranu technologické inovace do postavení, v němž své investice do svých sítí brání, aby je nezasáhly nové nápady.
Společnosti Verizon a AT&T byly do určité míry přinuceny brát inovaci vážně a začít nabízet televizní a zdokonalené služby. Svět, v němž velké telekomunikační společnosti soupeří s velkými kabelovými firmami, předvídal v USA zákon o telekomunikacích už v roce 1996. Skutečností se stal tehdy, když internetové telefonní služby umožnily kabelovým firmám nabízet obávané „trio“ tvořené televizí, širokým pásmem a telefonem, čímž se společnosti AT&T a Verizon dostaly do defenzivy. Avšak i když byly telekomunikační společnosti zatlačeny do této nové oblasti, také v jiných instinktivně reagovaly tak, že proti novým technologiím spíše bojovaly, než aby je podporovaly.

Písek v soukolí

Právě k tomu došlo při sporu o „městskou síť Wi-Fi“ – kdy města jako, San Francisco a Filadelfie, chtěla nabízet celoměstské bezdrátové sítě, proti čemuž bojovaly společnosti AT&T a Verizon (společnost Verizon tento boj z velké části vzdala, ale AT&T v něm dál pokračuje). Je to patrné v bitvách, které právě začínají v Kongresu USA o nových technologiích, jako je návrh otevřít volný prostor mezi televizními kanály a silnějšími službami podobnými Wi-Fi, což by vážně ohrozilo bezdrátové širokopásmové podnikání telekomunikačních společností, kdy jim jedno připojení přináší 60 až 80 dolarů měsíčně. A projevuje se také v méně technologicky svůdných oblastech: Verizon paralyzuje na svých telefonech funkce, jež by uživatelům umožňovaly posílat fotografie nebo hry na jejich počítače a z nich, aniž by za to Verizonu platili, nebo roční otálení společnosti AT&T s tím, aby konkurenční firmě Vonage poskytující internetové telefonní služby umožnila přístup do svých 911 ústředen.
Bránit se inovaci je však jen nouzovým řešením. Když jde o komunikační technologie, mají obří telekomunikační společnosti v rukou otěže právě proto, že jsou tak velké. „Naším heslem,“ uvádí Paul E. Jacobs, generální ředitel společnosti Qualcomm, která vyvíjí mnoho čipů a technologií, díky nimž fungují mobilní telefony, „je láska k poskytovatelům. Víme, jak na to.“ Stoupající měrou však platí, že telekomunikační společnosti nejsou jedinými hráči. A vzhledem k tomu, že se připravuje konkurence, vážný přístup k inovaci se stává nutností. Pouhá slova nestačí.
Využijí telekomunikační společnosti svého postavení, aby spotřebitelům nabídly víc nových nápadů? Technici už léta mluví o možnostech, které otevírá kombinace televize a vysokorychlostního internetu. Jenže společnosti Verizon ani AT&T toho nevyužívají. Zeptejte se jich, co dál, a obě společnosti začnou hovořit o možnosti nabízet zprávy o počasí a sportovní výsledky v okénku na televizní obrazovce. To není zrovna nic radikálního. Dá se to ale čekat od společností, které se bojí nové technologie.
Toto malé množství nových nápadů vedlo kritiky k názoru, že telekomunikační společnosti vidí svou budoucnost nikoli ve vývoji lepších služeb, ale ve vybírání stále vyšších poplatků od každého, kdo bude chtít používat jejich sítě. V posledních několika měsících se zvláště společnosti AT&T podařilo pořádně vyděsit technologické společnosti, když hovořila o tom, že poskytovatelům internetového obsahu, jako Google nebo YouTube, bude účtovat poplatky za přístup k zákazníkům na své nové síti. To je logický plán u společnosti typu AT&T, ale patrně to není plán, který je možné udržet věčně.
Telekomunikační společnosti by mohly uvažovat ještě o jedné strategii. V San Antoniu se mě firma AT&T velmi usilovně snažila přesvědčit o výhodách projektu Lightspeed. Avšak to nejimpozantnější, co by mohlo vzejít z laboratoří AT&T, by mohla být jedna funkce služby Homezone. Tato služba, kolem níž se nedělá tolik povyku jako kolem jejího sourozence, projektu Lightspeed, je jednodušší video a internetový systém, který kombinuje satelitní televizi a linku DSL. Jednou z funkcí set-top boxu, kterou společnost AT&T vyvinula pro Homezone, je schopnost snadného přetahování hudebních souborů z PC a jejich přehrávání v televizi nebo v systému domácí zábavy. To byla jediná chvíle při mé návštěvě, kdy jsem si pomyslel: „Jé, to bych chtěl mít doma.“ Služba Homezone nevyžaduje žádnou drahou novou síťovou infrastrukturu a žádnou spoluúčast, při níž společnosti platí firmě AT&T za výhradní přístup. Je to důkaz, že uvnitř obří telekomunikační společnosti se může vyvinout jednoduchý nový nápad. Je to náznak, čeho by firma AT&T mohla dosáhnout, kdyby na výzkum a vývoj vynakládala jen polovinu toho, co vynakládá taková společnost jako Intel. Třeba to však není náznak, který jsou telekomunikační společnosti připravené využít.

CO JE TECHNICKY MOŽNÉ ▪ Silnější sítě podobné Wi-Fi na nižších kmitočtech, otevřené komukoli s vysílačem
▪ Vysokorychlostní přístup k datům otevřený jakékoli nové službě
▪ Mobilní telefony, které mohou být v bezdrátově interakci s vaším počítačem a posílat obrázky, adresové knihy nebo soubory ▪ Levný bezdrátový přístup odkudkoli v místech s celoměstskými sítěmi ▪ TV programy od telekomunikačních společností jako konkurence kabelu

ÚMYSLY TELEKOMUNIKAČNÍCH SPOLEČNOSTÍ ▪ Drahé datové služby třetí generace po sítích v majetku telefonních společností
▪ Vysokorychlostní přístup k datům, za jehož využívání budou poskytovatelé nových videoslužeb platit telefonním společnostem
▪ Paralyzované funkce telefonů, které posílají data pouze přes vlastní sítě provozovatelů ▪ Služba domácnostem přes kabel a telekomunikační společnosti a bezdrátová služba v kavárenské síti Starbucks a podobně
▪ TV programy od telekomunikačních společností jako konkurence kabelu (ano, tady se trefily)

Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek