ČTÚ by měl dohlížet na mobilní operátory. Svou regulatorní úlohu ale příliš nezvládá.
Rozhádaná koalice navíc musí do parlamentních voleb rozhodnout o personálním obsazení klíčových postů úřadu
Situace v českém telekomunikačním byznysu je víc než napjatá. Obor, který ještě před pár lety býval dáván za vzor úspěchu české ekonomiky, je kritizován z různých důvodů, především však kvůli cenám mobilních služeb. Nezpochybnitelným faktem je, že volání a především internetové připojení je v Česku výrazně dražší než v okolních zemích, natož ve vyspělé západní Evropě.
Jako první dostali svou (oprávněnou) dávku kritiky a mediální pozornosti operátoři.
Ještě před čtyřmi lety byly ceny paušálů českých mobilních firem mezi třetinou nejlevnějších v Evropské unii. Jenže zatímco v ostatních zemích kontinentu operátoři ceny mobilních tarifů průběžně snižují, v Česku působící telekomunikační firmy všemožnými způsoby brání cenovku 749 korun. Žádný ze tří mobilních hráčů nechce zopakovat krok O2 z jara roku 2013, kdy největší operátor zavedl paušál za (v daný moment) atraktivní cenu a konkurence ho během pár dnů musela následovat. Jenže od té doby se cena naprosté většiny tarifů nezměnila, takže není divu, že Evropská komise vloni v létě konstatovala, že české mobilní služby patří mezi nejdražší na kontinentu.
Bylo jen otázkou času, kdy si mediálně vděčného tématu všimnou politici a jejich poradci. Parlamentní volby se blíží, tak proč si na tom, co se dotýká téměř každého člověka v zemi, nenahonit politické body? Navíc operátoři - vědomi si vyšší cenové hladiny - jsou snadným a především nepříliš se bránícím cílem mediálních výpadů politiků. „Ceny mobilních dat jsou v Česku nejvyšší v celé Evropské unii“ hřímal vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš v televizi Prima. T ím vlastně odstartoval současnou „telekomunikační kauzu“, která stála (po několika neobratných výrocích) křeslo i samotného ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka.
Je zajímavé, že téměř celou dobu zůstává stranou kritiky Český telekomunikační úřad (ČTÚ). Tedy instituce, která má ze své podstaty dbát o rovnováhu na trhu, jenž z důvodů omezených kmitočtových kapacit musí být alespoň částečně regulován.
A úřad tuto úlohu nezvládá.
Ceny jsou o. k. Nebo ne?
Vyjádření, která úřad a jeho čelní představitelé vypouštějí směrem kveřejnosti, jsou často v přímém rozporu. Příkladem je třeba analýza takzvaného relevantního trhu, v daném případě číslo osm, což je, zjednodušeně řečeno, rozbor cen za mobilní volání v Česku. V rámci 60stránkového dokumentu, na kterém úředníci regulátora pracovali několik měsíců, je popsáno rozdělení mobilního trhu, ceny volání a na závěr je konstatováno, že situace na trhu je v pořádku, stejně jako sazby hovorného a že není třeba ceny regulovat. Přestože analýza probíhala na konci roku 2015 (ČTÚ od té doby žádnou novou nevydal), nebyla do rozboru zahrnuta cena datového připojení.
O to překvapivější je, že před několika týdny (těsně po Babišově vyjádření v TV Prima) začal Ondřej Malý, radní ČTÚ, veřejně kritizovat operátory za neúměrně vysoké ceny dat a hovorného v paušálních balíčcích pro domácnosti. Takže: profesionální úředník, který se již pět let podílí na řízení regulátora, považuje ceny za nadsazené, ale jeho kolegové z ČTÚ v obsáhlé analýze usoudili, že ceny mobilních služeb zlevňují a na trhu není potřeba uplatňovat žádná nápravná opatření, případně se cenám dat nevěnovali.
Miliardové pokuty
Podobně zvláštně působí nápad politiků a vedení úřadu zavést do novely zákona o elektronických komunikacích nový systém pokut pro mobilní operátory. Namísto fixních částek by mohly být telekomunikační firmy při nekalém jednání penalizovány až deseti procenty z obratu.
Například T-Mobile vloni dosáhl celkových tržeb 26,5 miliardy korun, společnost O2 měla provozní výnosy 37,5 miliardy, z čehož více než 19 miliard připadá na mobilní segment. Maximální postih by tak podle návrhu zákona mohl dosahovat jednotek mi přitom ČTÚ v posledních letech uděpokuty nanejvýš v řádech milionů a především: ani v jedné kauze nevyužil současný strop 20 milionů. Je tedy naliard, místě otázka: proč dnes politici a úředníci volají po možnosti udělovat operátorům miliardové sankce, když regulátor není ani schopen využít současných možností? „Vláda nemá přímé nástroje kromě změny legislativy, jak by mohla do nepříznivé situace zasáhnout. Větší pravomoci má regulátor trhu a antimonopolní úřad“ prohlásil bez dalších podrobností premiér Bohuslav Sobotka.
Jistě, pane premiére
Zastavme se ještě u role předsedy vlády.
Byl to právě Sobotka, který před pár týdny odvolal ministra Mládka, a je to stejný člověk, jenž pozici šéfa průmyslu a obchodu dočasně zastává. Připomeňme, že členy Rady ČTÚ, která má podle Sobotky „nejsilnější páky“, jak operátory přitlačit ke zlevňování, jmenuje vláda na doporučení ministra průmyslu. Takže se může stát, že jedna Sobotkova ruka (ministerská) navrhne kandidáta do vedení regulačního úřadu, druhá ruka (premiérská) tento návrh akceptuje a pak obě najednou budou pro daného kandidáta hlasovat. Tento příběh je zřejmě jen hypotetický (Bohuslav Sobotka těsně před sjezdem ČSSD prohlásil, že personální návrh na členy regulačních úřadů přenechá novému ministrovi), nicméně dokazuje, jaký zmatek v české telekomunikační branži panuje.
Radní na čekané Český telekomunikační úřad není žádnou bezvýznamnou státní organizací. Úřad, jenž zaměstnává téměř sedm stovek lidí, spravuje pro stát kmitočtové spektrum a od provozovatelů sítí vybírá poplatky ve výši zhruba miliardy korun ročně. Úřad vede pětičlenná rada, přičemž jeden z členů je předsedou. Dle zákona by měl být každý rok jmenován jeden radní na pětileté období. Skutečnost je však jiná, v průběhu následujících měsíců skončí mandát dvěma členům: Ondřeji Malému (tento týden) a předsedovi Jaromíru Novákovi. Pikantní je, že jeho členství v radě vyprší v říjnu, takřka ve stejný den, jako je předpokládaný termín parlamentních voleb. Podle mluvčího ČTÚ Martina Drtiny to však nepředstavuje žádné ohrožení: „Rada je usnášeníschopná i tehdy, pokud jsou členové jen tři.“
O autorovi| Ondřej Hergesell, hergesell@mf.cz
