Ten úplně vpravo

18. 5. 2020

Florian Schneider ukázal, kudy se bude vyvíjet elektronická hudba Jsou kapely, které vydají jeden hit. A pak jsou ty, které každou svou nahrávkou definují a posouvají hudební žánr. Jednou z nich jsou němečtí Kraftwerk. Když se letos 6. května dostala na veřejnost zpráva o smrti jejich zakladatele Floriana Schneidra (7. dubna 1947 až 30. dubna 2020), elektronická muzika přišla o jednoho ze svých zásadních patronů.

Autor článku se s kapelou Kraftwerk „setkal“ několikrát. I před rokem 2008, než Schneider potichu a bez jakýchkoli fanfár projekt opustil. Nejpamátnějším vystoupením pro mě zůstane jejich koncert na technofestivalu Summer of Love, kdy německá kapela v srpnu 2006 dorazila na pardubický hipodrom. A celé to bylo jako zjevení. I proto, jak moc tihle páni v letech – druhý zakladatel Ralf Hütter tehdy slavil 60. narozeniny – z dostihového závodiště vyčnívali a jejich dunivá muzika plná rovných beatů a archaických elektronických efektů čněla nad ostatními scénami opanovanými trendy DJs.

Florian Schneider tehdy, stejně jako kdykoli jindy, stál úplně vpravo. A stejně jako kdykoli jindy se při hudbě on i zbylí tři členové Kraftwerku příliš nehýbali.

I tahle statičnost kontrastující s jejich taneční hudbou byla a je tím, na čem kapela staví svou emblematičnost.

Schneider se narodil ve francouzské okupační zóně do rodiny architekta.

Když mu byly tři roky, odstěhovali se do Düsseldorfu. V roce 1968 se na Akademii umění v Remscheidu seznámil s Ralfem Hütterem a přes prvotní pokusy se po dvou letech dostali až k založení projektu Kraftwerk.

Schneider původně improvizoval s dechovými nástroji, pak se ale naplno přesunul k analogovým syntezátorům a controllerům: „Flétnu jsem studoval tak usilovně, až jsem se dostal do okamžiku, kde jsem si uvědomil, že je nudná. Dávala příliš omezené možnosti.“

Tehdy se naplno ponořil do zákoutí elektronické hudby, která se pro něj stala vším – Hütter o něm dokonce prohlašoval, že je „zvukovým fetišistou“. To je zřejmě důvod, proč z raných nahrávek Krafwerku jako Autobahn, Radioactivity či TransEurope Express dodnes ční nadčasovost a staly se inspirací pro mnoho následujících generací hudebních producentů, kapel a dýdžejů.

Krafwerk si však nikdy žádné zásluhy nepřisvojovali, jejich pokora doprovázející západoněmecký zázrak druhé poloviny 20. století je působivá dodnes.

Florian Schneider ve svých 73 letech podlehl rakovině, nejbližší se s ním rozloučili během soukromého pohřbu. Jak ale říká skladba znějící na závěr každého koncertu Kraftwerk: Music non stop.