Tenkrát na východě

Stát na sebe prozradil, že byl ke konkurentům Diag Humanu neobvykle vstřícný

Použili jsme parafrázi názvu slavného westernu Sergia Leoneho, abychom pod ní popsali další část z toho, co se událo v Česku tenkrát, když začala zlatá horečka vyvolaná zájmem státu lépe využít dosud málo zhodnocovanou tuzemskou krevní plazmu. Jestli si pozorný čtenář myslí, že se tato problematika úzce dotýká arbitrážního sporu, který deset let vede firma podnikatele Josefa Šťávy Diag Human s českým státem (EURO 21, 22, 23, 31, 43/2006), nemýlí se. Následující popis, který čerpá především z důkazního materiálu předloženého rozhodcům právním zástupcem českého státu - Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) -, ilustruje závažné podezření, jež na základě těchto materiálů pojal žalobce. Že totiž stát, lépe řečeno některé jeho instituce a jejich úředníci, přistoupili k některým hráčům na trhu neobvykle vstřícně.

Lehce nabytá povolení.

Týdeník EURO měl možnost seznámit se s dokumenty, z nichž vyplývá, že čeští prostředníci firem Immuno a Grifols, které na začátku devadesátých let ovládly český trh s krevní plazmou a jejími deriváty, nedostáli povinnostem, které jim ukládaly zákony. Konkrétně zákon o zdraví lidu a vyhláška ministerstva zdravotnictví číslo 284/1990 Sb., o správné výrobní praxi, řízení jakosti humánních léčiv a prostředků zdravotnické a obalové techniky. Vyhláška mimo jiné stanovuje parametry distribučního skladu, kterým musí disponovat firma žádající o povolení k distribuci léčiv a jehož správnou výrobní praxi (SVP) schvaluje Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL).
Český prostředník firmy Grifols – akciová společnost Goyoco Farma - však podle dokumentů předaných arbitrům ÚZSVM toto povolení v roce 1992 od ministerstva zdravotnictví dostal, aniž disponoval vlastním skladem, který by mohl reálně využívat k distribuci krevních přípravků. Za stejných podmínek v roce 1993 získala toto povolení i společnost Grupo Grifols de CR.
Týdeník EURO má dále informace, že také prostředník firmy Immuno – „pouhá“ fyzická osoba Dr. M. F. Steinocher oprávněná k provozování lékárny – získal v říjnu 1991 od ministerstva zdravotnictví povolení k distribuci léčiv, aniž by měl reálně k dispozici vlastní skladové prostory. Tento stav trval až do konce července 1994.

Ruka státu.

Je třeba podotknout, že povolení k distribuci léčiv není jen tak nějaký cár papíru. Pro Immuno a Grifols to byla vstupenka na lákavý český trh s krevní plazmou a jejími deriváty, na němž si do té doby přičinlivě budoval pozice konkurenční subjekt – firma Čechošvýcara Josefa Šťávy Conneco, později přejmenovaná na Diag Human. Za roky, co obě firmy u nás působí, získala ona distribuční povolení několikamiliardovou hodnotu. Ostatně na šest miliard korun vyčísluje Josef Šťáva potenciální zisk, který mu utekl poté, co byl Diag Human v roce 1992 z Česka vytlačen. Však také Jan Kalvoda, právní zástupce firmy Diag Humanu, rovnou označuje první distribuční sklady prostředníků firem Grifols a Immuno za fingované. Zdůrazňuje, že české státní instituce to nejen tolerovaly, ale dokonce se v tom přímo angažovaly, a dodává, že firmy Immuno a Grifols byly vybrány k výrobě krevních derivátů a jejich distribuci, aniž pro to měly vytvořeny právní předpoklady. Prostředník firmy Grifols získal distribuční povolení údajně až rok po konání výběrového řízení, prostředník společnosti Immuno měl zpoždění „jen“ tři měsíce.

Známá adresa.

Obě dvě firmy měly své – podle Jana Kalvody fingované, podle bývalého náměstka ředitele Ústavu hematologie a krevní transfúze (ÚHKT) Petra Turka zcela regulérní - distribuční sklady na stejné adrese: U nemocnice 1, Praha 2. Což je adresa, na které také a vlastně především sídlil a sídlí ÚHKT, organizace přímo řízená ministerstvem zdravotnictví. V jejích zdech mimo jiné působí čtyři národní referenční laboratoře pro oblast hematologie, tedy pro sféru podnikání společností Immuno i Grifols. ÚHKT není podnikatelský subjekt, nevěnuje se distribuci léčiv, a neměl a nemá tudíž žádný distribuční sklad. Jako státní instituce se nezabývá ani servisem pro podnikatele. Údajné umístění distribučních skladů dvou firem usilujících o požehnání ministerstva zdravotnictví k expanzi na český trh v budově organizace týmž ministerstvem přímo řízené je ještě absurdnější situace, než kdyby byl světoznámý slovenský fotbalový rozhodčí Luboš Michel nominován na klíčový kvalifikační duel Česko – Německo a přespal by u pana Košťála, protože nesehnal v Praze hotel.

U doktorky Vorlové.

Povolení pro prostředníky společnosti Grifols blíže lokalizují distribuční sklad jako „20 metrů čtverečních, chladová místnost, 2. poschodí“. V případě Dr. M. F. Steinochera je sklad nekonvenčně nazýván „u MUDr. Vorlové“. Předložka „u“ se častěji používá v názvech restauračních zařízení, ale v tomto případě nejde o výčep piva, nýbrž taktéž o chladovou místnost, dokonce pravděpodobně o tutéž chladovou místnost ve druhém poschodí ÚHKT, se kterou se „ztotožnili“ oba prostředníci firmy Grifolsu.
V období, o němž je řeč, ÚHKT ani jinou komorovou lednici neměl a tuto používal ke skladování svých preparátů. Kdyby se v tomto nevelkém prostoru ještě věnovaly dvě soukromé firmy distribuční činnosti, byla by tam panečku tlačenice. A vyhovět v těchto stísněných podmínkách požadavkům vyhlášky číslo 284/1990 by bylo podle žalobce technicky nemožné. Diag Human měl od roku 1991 distribuční sklad o výměře přes dvě stě metrů čtverečních, Grifols si, když skončil se skladem v ÚHKT, zřídil nový distribuční sklad o ploše 280 metrů čtverečních, pozdější sklad firmy Immuno měl plochu 150 čtverečních metrů.

Dva úvazky.

Doktorku Zdenu Vorlovou vykazovala firma Grifols jako osobu odpovědnou za sklad. Zdena Vorlová byla však především dlouholetou zaměstnankyní ÚHKT, kde mimo jiné vedla koagulační laboratoř, a je uznávaným odborníkem v oboru. V ÚHKT měla kancelář v sousedství komorové lednice, což byl patrně důvod, proč byla soukromou firmou angažována též jako skladnice. Zdena Vorlová byla v roce 1990 členkou výběrové komise, která v poptávkovém řízení rozhodla, že by společnost Conneco měla vybudovat systém zpracování krevní plazmy od českých dárců. S většinovým rozhodnutím komise ale Zdena Vorlová nesouhlasila a později se je snažila zvrátit. Prosazovala firmu Immuno, jejíž preparáty se v Československu v omezené míře používaly už před rokem 1989.

Běžná věc.

Dnes je Zdena Vorlová v důchodu a týdeníku EURO se s ní přes značnou snahu nepodařilo spojit. Zato jsme hovořili s Petrem Turkem, také dlouholetým pracovníkem ÚHKT (mimo jiné ve skupině Zdeny Vorlové), externím poradcem ministerstva zdravotnictví pro transfuzní službu. Kauzu Diag Human zná Petr Turek dokonale, na začátku devadesátých let pracoval na projektu zpracování tuzemské krevní plazmy, dnes je přednostou transfuzního oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice. Na vydávání povolení k distribuci léčiv se, jak říká, nepodílel, s odvoláním na pamětníky ale tvrdí, že v té době bylo běžné, že si distributoři najímali skladovací prostory tam, kde tehdy byly, tedy ve státních institucích. Tak dle Petra Turka muselo zpočátku postupovat i Conneco, a proto považuje za „nestoudnou“ snahu označit za nekalou soutěž to, že „stát prostřednictvím ÚHKT pronajal prostory firmám Grifols a Immuno v situaci, kdy tentýž stát pronajal prostory i Connecu prostřednictvím jiného státního podniku“. Jan Kalvoda připouští, že Conneco, když v roce 1990 žádalo o povolení k výrobě léčiv a zdravotnického materiálu, mělo smluvně zajištěné prostory v podnicích Léčiva, Výzkumný ústav pro farmacii a biochemii, Farmakon a Zdravotnické zásobování. Dodává však, že distribuční sklad pro krevní deriváty si Conneco zřídilo v samostatné budově, kterou stavebně i technicky přizpůsobilo požadavkům správné výrobní praxe.

Atmosféra doby.

Pokud jde o komorovou lednici ve druhém patře ÚHKT, Petr Turek si prý již přesně nepamatuje, zda tam měl prostředník firmy Grifols uložené léky, ale míní, že je to možné. Stejně tak v případě prostředníka společnosti Immuno. Tehdejší požadavky na distribuční sklad prý komorová lednice ve 2. patře, v níž ÚHKT uchovával pohotovostní rezervu léčivých přípravků a léky pro své pacienty a kterou spravovala Zdena Vorlová, „nepochybně splňovala“. Firma Grifols později zřídila v areálu ÚHKT ještě jednu komorovou lednici, nejdříve pro svou potřebu, později ji začal používat ústav.
Petr Turek se domnívá, že kromě případného skladování přípravků faktickou distribuční činnost prostředníci firem Immuno a Grifols v budově ÚHKT nevykonávali a ani nemohli. V té době prý nemohlo ani jít o významné množství preparátů. Společností Grifols a Immuno jako hlavní hráče na českém trhu s krevní plazmou doporučila jedenáctičlenná odborná komise. Petr Turek, který v ní též pracoval, dodnes považuje volbu za správnou. Nemá prý informace o tom, že by byla společnost Conneco, respektive Diag Human, vytlačena z českého trhu unfair způsobem. „Zkuste si představit atmosféru tehdejší doby. Začátek devadesátých let, výbuch AIDS, stovky pacientů nakažených krví v západních zemích, vrchní francouzský odborník nejdříve emigruje a pak se vrátí do vězení. A do toho se zjistí, že firma Conneco a její partneři nemají pohyb plazmy tak docela pod kontrolou. Samozřejmě že jsme měli obavy,“ říká.

Distribuce byla.

Fiktivnost skladu v ÚHKT odmítá i Karel Pivoňka, šéf společnosti Grifols s.r.o., dceřiné firmy stejnojmenné španělské korporace. „Pokud by sklad neodpovídal právním předpisům, SÚKL by ho neschválil,“ konstatoval. Na rozdíl od Petra Turka ale tvrdí, že prostředníci společnosti Grifols používali sklad k reálné distribuční činnosti „v objemu odpovídajícím tehdejším ekonomickým podmínkám“. „Šlo o relativně malé zásilky, když obchody rostly, pořídili jsme si jiné přiměřené prostory,“ říká Karel Pivoňka, který stál u vstupu společnosti Grigols na český trh. Na připomínku, že ve stejné době vykazoval chladovou místnost v ÚHKT jako svůj distribuční sklad i prostředník firmy Immuno, odpověděl, že o tom slyší poprvé: „Nejsem si toho vědom, nikdy jsem v ÚHKT prostředníka firmy Immuno nepotkal.“

Mimo působnost.

Ředitelka společnosti Barter Prague Helena Balajková (s americkou společností Barter se rakouské Immuno spojilo v roce 1997 – pozn. redakce) byla minulý týden v zahraničí a týdeníku EURO se s ní spojit nepodařilo.
Ani vyjádření ÚZSVM se týdeníku EURO získat nepodařilo. Úřad sice problém fakticky nastolil, když předal arbitrům zmíněná povolení k distribuci léčiv, ale Isabela Noveská, vedoucí samostatného oddělení komunikace ÚZSVM, týdeníku EURO sdělila, že témata dotazů jsou z oblasti farmakologie a zdravotnictví a tato odborná problematika nespadá do působnosti ÚZSVM, nýbrž ministerstva zdravotnictví. „V případu Diag Human hodlá do budoucna ÚZSVM nadále informovat rovněž prostřednictvím ČTK, aby byla zajištěna věcně správná interpretace textu, určeného široké veřejnosti,“ dodala.
Jindy ochotný mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt se po obdržení otázek odmítnutých ÚZSVM odmlčel. Zato vedoucí oddělení pro publicitu, informace a dozor nad reklamou SÚKL Věra Černá promptně odpověděla a popřela domněnku Jana Kalvody, že SÚKL možná údajně fingované distribuční sklady prostředníků Immuna a Grifolsu ani neschvaloval.

Děravé záznamy.

Věra Černá tvrdí, že SÚKL skutečně vydal kladné osvědčení k distribučnímu skladu Grupo Grifols v ÚHKT. Kdy se tak stalo, ale mluvčí neříká, stejně jako se nezmiňuje o osvědčení (nebo neosvědčení) skladu figurujícího v povolení k distribuci léčiv pro společnost Goyoco Farma. Zato podotýká, že na základě kladného vyjádření SÚKL vydalo ministerstvo zdravotnictví v září 1993 firmě Grupo Grifols (v tomto roce ovšem firma získala tři distribuční povolení, zatímco Věra Černá reaguje jen na dvě – pozn. redakce) povolení k distribuci léčiv, v němž se hovoří nejen o známém dvacetimetrovém skladu v ÚHKT, ale i o skladu o stejné výměře na pražském Karlově náměstí 28. To je budova využívaná k pronájmu kancelářských prostor.
Společnosti Immuno Praha, s. r. o., schválil SÚKL podle informace Věry Černé v roce 1993 distribuční sklad v Černokostelecké ulici v Říčanech. O skladových prostorách v ÚHKT Věra Černá říká, že „dle záznamů dostupných SÚKL je společnost Immuno Praha neměla“. To je asi pravda. Ale měl je tam, nebo je alespoň v letech 1991 až 1994 vykazoval prostředník mateřské společnosti Immuno doktor Steinocher. O tom, zda je SÚKL schválil, však Věra Černá nic neříká.

Hnidopiši.

Představitelé státu a úředníci, kteří byli v průběhu let účastníky kauzy Diag Human, si občas stěžují na to, že Josef Šťáva s Janem Kalvodou konají mravenčí, hnidopišskou práci založenou na studiu hor nejrůznějších smluv, dopisů, povolení, osvědčení a statistických výkazů, chytají stát za slovo a umně využívají jeho administrativních slabin, organizačních nedostatků, nekoordinovanosti a nakonec i věcných chyb, které se v každém mechanismu občas vyskytnou. Ale bodejť by to nedělali, když jde o takové peníze. Ať to stát, jeho procesní zástupce i ostatní účastníci řízení dělají také. Nejhorší by bylo, kdyby se potvrdil dojem, že stát svou pozici poddolovává vlastními důkazními materiály.