Stát dopustil vznik legislativy, která často dělá z dlužníků chudáky
Není nutné připomínat, že obchod je dokončený jeho zaplacením. Není ani nutné připomínat, že krást se nemá. Jsou prostě tvrzení, která asi nikdo nezpochybní.
Nezřídka se ale setkávám s paradoxy, které zaběhlá tvrzení značně zkreslují. Někdy jsou doplněny pochopitelným příběhem, kdy do života lidí zasáhne vyšší moc a kdy je objektivně nemožné dostát svým závazkům. Takové příběhy bychom neměli přehlížet, naopak je třeba se nad nimi zamyslet a hledat řešení.
Hledá se viník K zamyšlení bývají i chvíle, kdy se při splácení dluhů dostává dlužník do potíží nikoli v důsledku vyšší moci, ale v důsledku svého nevědomí. Absence relevantního vzdělání brání poměrně velké části obyvatel ustát mediální tlak kombinující lákavé akční nabídky nákupu dovolených či elektroniky s nabídkami na velmi levné financování, které by si jen „trouba“ nevzal. Opět je nutné klást si otázku, kdo za co může, jestli je vinen daný dlužník, nebo jeho rodiče, nebo někdo vyšší, třeba stát, který si své občany nevychoval dostatečně k zodpovědnosti a nepřipravil je řádně do života.
Zodpovědnost se mi osobně jeví jako klíč. O nezodpovědném chování slyšíme prakticky denně, dozvídáme se o nezodpovědnosti řidičů, vedoucích pracovníků, či dokonce členů vlády. Asi najdu mezi čtenáři jednoznačný souhlas, že vychovávat k zodpovědnosti se musí. Ale děláme to?
Kdo je vítěz a kdo oběť?
Osobně se potkávám se značně nevyváženým přístupem. Nevyváženost spatřuji v zásadních odlišnostech, kdy se snažíme pokutovat a penalizovat ty zjevně nezodpovědné řidiče či lékaře, často velmi tvrdě a důrazně, ale již méně tvrdě a důrazně dopadá trest na nezodpovědné politiky. A poslední dobou se mi zdá, že ani ekonomická nezodpovědnost není vlastně až tak velkým problémem.
A v čem má toto odlišné vnímání kořeny? Jedním z klíčových důvodů je dle mého názoru míra, kterou se nás problém dotýká.
Nezodpovědného lékaře chce potrestat každý, u řidičů by trestal kdekdo (je ale nutné na případ pohlížet individuálně), no a u ekonomických problémů – co firma v úpadku, to darebák, co fyzická osoba dlužník – to chudák. Rád bych se soustředil na chudáka dlužníka. Myslím si, že stát má na tomto sousloví lví podíl. Jednak dovolil vytvořit legislativu, která často z dlužníků chudáky opravdu udělá, a pak nevěnoval pozornost systémovému nastavení dlužnické problematiky. Nedefinoval důležité normy chování věřitele a dlužníka.
Stanovení jasných pravidel toho, co se smí, nesmí a musí, se u národu zvyklého hledat všude kličky zdá velmi podstatné.
Stát se nestaral a doposud se příliš nestará o vzdělání svých občanů. Také nevěnuje žádnou pozornost systémovému nastavení prostředí – na mysli mám kontrast velké regulace bank a zcela absentující regulaci inkasních agentur.
Do třetice – chudák dlužník ve spojení s volbami vytváří mocné seskupení. Řada stran se tak snažila zahrát na notu chudáků dlužníků, kteří vlastně vůbec nemohou za to, že jezdí načerno a vědomě neplatí uložené pokuty, a to jenom desetkrát, a je vlastně velmi nemravné se úhrady domáhat. Vymýšlejí se pak konstrukce, kdy se omezuje právo věřitelů kontrahovat externí právní zástupce a podobně.
Bláhová naděje, že to někdo zaplatí, jen ať dlužník nekřičí a volič volí, mě jako ekonoma velmi uráží. Připomíná mi to doby minulé, kdy o popularitě vlády rozhodovala cena piva, rohlíků a vajec.
Napadá mě ještě jedna myšlenka, která ve všech návrzích kritizujících ty, kdo se snaží domoci práva, vůbec nezaznívá – jaká je dobytnost práva pro prosté občany? Například když chtějí vymoci peníze z dlužného nájemného? Nebo když se domáhají vratky zálohy po dodavateli, který nesplnil smlouvu? Zde je situace obdobně špatná. Jediné, co si z takové zkušenosti občané obvykle odnášejí, je vědomí, že dlužník často není chudák, ale pán, který má mnohem více zastání než ten, kdo se chová řádně a zodpovědně.
Opravdu jsme na tom tak špatně a neumíme říct lidem, jaké jsou jejich povinnosti, že vše něco stojí a stát ani věřitel nejsou ti, kdo bude škody sanovat? Opravdu je tento přístup tím, který vychová občany k zodpovědnosti a pomůže nastolit lepší mezilidskou kulturu? Je to cesta k vyváženým rozpočtům a ekonomickému růstu? Podle mého názoru ne. Je chybou politiků, že se snaží populisticky zalíbit, místo aby hledali funkční řešení.
Absence relevantního vzdělání brání poměrně velké části obyvatel ustát mediální tlak kombinující lákavé akční nabídky nákupu s nabídkami velmi levného financování.
O autorovi| VLADIMÍR VACHEL • jednatel spoleenosti EOS KSI
