Hlasování mohou ovlivnit i filmové dokumenty
Několik desítek obyvatel amerického městečka Lawrence se v polovině letošního října vzbouřilo. Jejich veřejná knihovna, Peninsula Public Library, hodlala totiž promítat antibushovský film Michaela Moorea, Fahrenheit 9/11 (recenze EURO 28/2004). Hlavní námitkou občanů byla skutečnost, že je krátce před prezidentskými volbami.
Jak se revolta vyřešila?
Knihovna měla podle ředitelky Arleen Reové pouze dvě možnosti. Buď tradiční filmový podvečer odložit, anebo Michaela Moorea vyvážit probushovskými dokumenty: „Jsme veřejná instituce, a proto musíme prezentovat buď všechny strany sporu, anebo žádnou,“ vysvětlila Reová. Známější probushovské filmy jsou na současném americkém filmovém trhu dva: Fahrenhype 911, a především Celsius 41.11, v jehož podtitulu stojí: „Teplota, při níž začíná měknout mozek“. Tento film měl premiéru 28. září ve Washingtonu a v pátek 22. října byl zařazen do celonárodní americké distribuce. V současné době se objevuje ve více než čtyřiceti kinech včetně sálů v New Yorku, Los Angeles, Miami, Tallahassee a v dalších důležitých volebních místech.
Veřejně mluvit o lži.
Ačkoli je Celsius 41.11 především politickou, anebo dokonce ideologickou reakcí na předvolební opus Michaela Moorea, nenatočili ho žádní amatéři: režisér Kevin Knoblock, spolu s autory a producenty Lionelem Chetwyndem a Tedem Steinbergem patří mezi vážené hollywoodské filmaře. Například Chetwyndův dokument Ike: Countdown to D-Day (Ike Eisenhower: Odpočítávání dne D) byl navržen na letošní cenu Emmy.
Vytvořit probushovský devadesátiminutový film za devět set tisíc dolarů (které shromáždila washingtonská konzervativní organizace Citizens United) trvalo třem autorům šest týdnů. „V mé fantazii,“ vypráví Lionel Chetwynd listu Los Angeles Times, „vidí náš dokument celá Amerika. Ale ve skutečnosti? Těžko říct.“
Co v červnu 2004 utvořený tým republikánských přívrženců ví docela jistě, je to, že 118 milionů dolarů, které jenom ve Spojených státech vydělal Fahrenheit 9/11, není nedosažitelných. Představitelé Citizens United, Knoblock, Chetwynd i Steinberg ale pochopitelně tvrdí, že o peníze jim nešlo: chtěli prý především vyvolat debatu, chtěli, aby se „veřejně mluvilo o lžích Michaela Moorea“.
Odkud vítr fouká.
Celsius 41.11 se snaží polemizovat se strukturou a tvrzeními filmu Fahrenheit 9/11 s jakousi formální dotazníkovou důkladností: s přispěním rozhovorů s poradci, komentátory či akademiky je zde prezident George Bush obhajován bod po bodu. Legálnost někdejšího sčítání hlasů na Floridě. Fajfka. Výsledky Clintonova boje s terorismem. Fajfka. Rozhodnost republikánského prezidenta. Fajfka. Selhání tajných služeb. Fajfka.
Analýzy, které na podporu politiky současného amerického prezidenta film Celsius 41.11 nabízejí, poskytují nikoli sami autoři, nýbrž oslovení „hosté“. Jsou mezi nimi například bývalý senátor Fred Thompson, washingtonští političtí analytici/veteráni Fred Barnes, Michael Medved či Bill Sammon, anebo třeba známý politický sloupkař Charles Krauthammer.
Kromě názorů konzervativně laděných analytiků samozřejmě antimooreovskému filmu nechybějí sekvence inspirované technikou „nepřátelského“ filmu Farnheit 9/11; totiž emotivně manipulativní pasáže. V jedné z nich na plátně hoří budovy Světového obchodního centra a „vystřižený“ Michael Moore říká: „Toto musí být řečeno v celostátní televizi. Žádná teroristická hrozba neexistuje.“
Na jiném místě filmu použili Mooreovi odpůrci historické záběry z francouzských demonstrací z roku 1938. Na transparentech francouzských protiválečných aktivistů stojí „Non“, a právě z těchto NE válce, podsouvá film, by nyní povstal nový Hitler. A konečně, ve druhé části dokumentu, věnované především Bushovu prezidentskému soku Johnu Kerrymu, hvězda country music Larry Gatlin zpívá song „Jeníčku, řekni, odkud vítr fouká…“
„Bylo by snadné dát dohromady montáž z Johna Kerryho a představit ho jako atletického, bohatého diletanta, jak to provedl Michael Moore s Georgem Bushem,“ řekl deníku The New York Times autor a producent Lionel Chetwynd. „My jsme se ale chtěli držet seriózní dekonstrukce, chtěli jsme nahlédnout Kerryho v jeho vlastních termínech, totiž jako naprosto seriózního muže.“
Místo politiky lovestory.
Zmíněné tři filmy samozřejmě nejsou jedinými politickými opusy, jež v těchto dnech kolují na různých nosičích Amerikou. Levicově zaměření tvůrci představili nedávno dokumenty Outfoxed – Rupert Murdoch's War on Journalism (Válka Ruperta Murdocha s žurnalismem), The Hunting of the President (Lov na prezidenta) – The Ten-Year Campaign to Destroy Bill Clinton (Desetiletá kampaň na zničení Billa Clintona) či Brothers in Arms (Bratři ve zbrani) – film, který má oslavit vlastenecké působení Johna Kerryho za války ve Vietnamu.
Ačkoli se dá z minulých zkušeností pochybovat o tom, že podobné filmy dokážou rozhodnout prezidentské volby (Demokraté se stále silněji obávají, že Mooreův Fahrenheit 9/11 má spíše opačný efekt, než jaký si jeho tvůrce vysnil), vztah Hollywoodu a politiky má dlouholetou tradici. Na jejím počátku stojí pravděpodobně film režiséra Franka Capra z třicátých let Mr. Smith Goes to Washington (Pan Smith jde do Washingtonu). Známější jsou ale pozdější politické snímky – například portrét bostonského starosty Jamese Michaela Curleye The Last Hurrah (Poslední hurá! ) z roku 1958 (v režii Spencera Tracyho), v Česku populární Pakulovi Všichni prezidentovi muži, Altmanův film Tanner ´88 nebo Bob Roberts od Tima Robbinse.
Jelikož Hollywood byl po většinu své existence liberálním místem, není se čemu divit, že všechny jmenované filmy se na politickém spektru pohybují od středu nalevo. Konzervativních filmařů je buď málo, nebo nemají potřebu politicky se vyjadřovat, anebo jsou umělecky méně úspěšní. K podobnému závěru ostatně dospěli také zaměstnanci knihovny v městečku Lawrence. „Jenom proto, že jde o snímek podporující George Bushe, neznamená, že Celsius 41.11 patří mezi dobré filmy,“ řekla zástupkyně ředitelky Joan Lepelstatová listu The New York Times.
A jak se nakonec veřejná knihovna s protesty svých zákazníků vypořádala? Nepromítla ani Fahrenheit 9/11, ani Celsius 41.11. Filmoví fanoušci z Lawrence přišli o předvolební politický souboj a namísto něj pravděpodobně zhlédli jakousi lovestory pro pamětníky. Jakou? O to se již média nezajímají.