Měl jsem být tvrdší, říká bývalý druhý muž NBÚ
EURO: Na post bezpečnostního ředitele Národního bezpečnostního úřadu jste dobrovolně rezignoval loni v červnu. Čemu se nyní věnujete?
HEJL: Buduji firmu, která by mě uživila. Měla by se zabývat poradenstvím v problematice objektové, technické a personální bezpečnosti. Avšak ničím, co by souviselo s bezpečnostními prověrkami NBÚ. Nechci úřad ani sebe vystavovat dalším útokům.
EURO: Těší vás to více než činnost v NBÚ?
HEJL: Odešel jsem po jedenácti letech práce ve státní správě a asi jsem teď spokojenější. Mám větší prostor, abych mohl sám rozhodovat o věcech.
EURO: Hodí se vám dnes informace a zkušenosti z NBÚ?
HEJL: Zkušenosti se mi pochopitelně hodí. Ale pouze v tom obecném slova smyslu. Informace, které jsem získal v rámci svého působení u NBÚ, nejsou využitelné pro mou současnou činnost. Navíc jsem vázán řadou zákonných ustanovení a nehodlám je porušovat.
EURO: Ani četných kontaktů nevyužíváte? Například 9. dubna 1999 jste se měl údajně v Brně sejít s kontroverzními podnikateli Františkem Mrázkem a Jiřím Shrbeným, s bývalým ředitelem komunistického letoviska na Orlíku Miroslavem Provodem, někdejšími šéfy inspekce vnitra Mikulášem Tominem a Borisem Šteflem, policejním ředitelem Jiřím Kolářem a senátorkou Dagmar Lastoveckou…
HEJL: Vůbec nevím, jak tato informace vznikla. Nic o takové schůzce nevím. Zda takové setkání proběhlo, nicméně beze mě, to neumím posoudit. Pouze nerozumím uvedené skladbě osob. Pokud někdo tvrdí, že jsem se této schůzky měl zúčastnit, nemohu než mu doporučit absolvovat lékařské vyšetření se zaměřením na osobnostní způsobilost.
EURO: Vídáte se třeba s Františkem Mrázkem?
HEJL: Žijeme v zemi, kde se i vrcholní politici stýkají s kdekým. Například pan Ivan Langer vystoupal roku 1999 na vrchol Kilimandžára s Vratislavem Kutalem, který byl později stíhán kvůli přípravě vraždy v kauze lehkých topných olejů, a nikdo v tom - až na pár výjimek - nehledal žádný problém. Ano, s panem Mrázkem jsem se vídával. Novináři o něm rádi píší, že je to závadová osoba. Zná tento pojem český právní řád? Prý tím, že se s ním stýkám, ohrožuji utajované skutečnosti. Já měl ale v NBÚ na starosti vnitřní bezpečnost úřadu, s mnoha utajovanými skutečnostmi do styku nepřicházel. Z duše mi mluví šéf BIS Jiří Růžek, když říká, že žádný právní předpis neukládá povinnost si prověřovat osoby, s nimiž je člověk v privátním styku.
EURO: Co jste s panem Mrázkem řešili?
HEJL: Bez komentáře. Nejsem politik, abych měl za morální povinnost transparentním způsobem odhalovat své soukromí. A hlavně na rozdíl od jiných bývalých nebo současných pracovníků zpravodajských nebo bezpečnostních složek tohoto státu chci zachovat nepsanou etiku této profese a nehodlám se vyjadřovat k tomu, s kým a proč jsem se v minulosti kontaktoval nebo stýkal.
EURO: Je o vás známo, že jste měl dobré vztahy s exministrem financí Ivem Svobodou a jeho poradkyní Barborou Snopkovou. HEJL: Neznal jsem paní Snopkovou do chvíle, než mě ředitel NBÚ Tomáš Kadlec pověřil úkolem najít pro úřad vhodnou budovu. Jí zase tím samým pověřil pan Svoboda, kterého jsem do té doby taky neznal. Zhruba v polovině prosince 1998 jsme se poprvé sešli a pak jsme spolu objížděli různé objekty. Paní Snopková byla při spolupráci velmi spolehlivá a je to komunikativní člověk. Což ve státním aparátu nebývá obvyklé.
EURO: NBÚ sídlí v novém objektu v pražských Košířích, který byl za 616 milionů koupen od firmy ECM Karl-Heintze Hauptmanna, jenž byl věřitelem ČSSD. Areál jste prý vybral vy. HEJL: O tom věřitelství jsem nevěděl. Objekt vybírala vládní komise, nikoli jen Hejl. Měl jsem pouze povinnost akcentovat při výběru předepsaná bezpečnostní kriteria. Objekt NBÚ musí být výkladní skříní objektové bezpečnosti ve státě. Což se bezesporu podařilo a mám z toho dobrý pocit. Kritika některých samozvaných odborníků je neobjektivní a tendenční.
EURO: Opravdu jste loni odešel z NBÚ dobrovolně?
HEJL: Naprosto. Možná to zní idealisticky, ale chtěl jsem zabránit dalším útokům na tento úřad od lidí, kteří si nevidí na špičku nosu. Ale měl jsem i důvody osobní, třeba mediální ataky vůči rodině. Má rodina již dost trpěla mou vytížeností.
EURO: Šlo o vaše údajné napojení na organizovaný zločin, zejména podvod rakousko-izraelského podnikatele Baraka Alona a jeho firmy B. C. L. Trading v Komerční bance a o údajný obnos 50 000 dolarů, který měl přijít na vaše konto z Bank of New York?
HEJL: O těchto věcech jsem se dozvídal až po uveřejnění v médiích. O miliardových úvěrech B. C. L. Trading v Komerční bance jsem nic nevěděl. Navíc mi není známo, jakou roli jsem v těch transakcích měl sehrávat, vše to jsou zmatečné fabulace.
EURO: A co ty peníze?
HEJL: Moje role mohla vzniknout pravděpodobně tím, že kdosi asi zjistil jakési bankovní konto na mého jmenovce s jakýmsi podpisovým vzorem, který mi není znám. Nevylučuji, že někomu, kdo se jmenuje Martin Hejl, mohla přijít z Bank of New York jakási částka v jakési měně. Doložil jsem, že na mém jediném - a to korunovém - kontu u KB nebylo nikdy předtím víc než tisíc korun.
EURO: Proč máte takové konto?
HEJL: Když jsem si bral u KB hypoteční úvěr, musel jsem založit takzvané B-konto a složit minimální částku. Vůbec nechápu, co by mělo kohokoliv motivovat, aby mi převedl jakékoliv finanční prostředky na můj účet. A i kdyby nakrásně přišly peníze, jako že nepřišly, tak by si mě jistě hned zavolala Česká národní banka nebo jiný orgán státní správy a ptal se po jejich původu. Ale i kdyby existoval důvod, proč by mi nějaké peníze měly přijít, copak by byl onen dárce tak neprozřetelný, aby mi je posílal na osobní konto u Komerční banky v České republice? Zdůrazňuji, že to je totální nesmysl.
EURO: Máte i nadále přátelský vztah s ředitelem NBÚ Tomášem Kadlecem?
HEJL: Bezesporu. Jsme dobří známí. Poznali jsme se už za působení v BIS, teď se známe lépe. Byli jsme spolu několikrát lyžovat na horách a stýkáme se tak dvakrát do měsíce. Přibližně jednou za čtvrt roku i s rodinami. Ale každý pracovník NBÚ ví, že v našem pracovním vztahu byly nastaveny jasné parametry, které jsme nepřekročili.
EURO: Říká se, že jste kdysi s Tomášem Kadlecem vynášeli z BIS informace opozičním sociálním demokratům. Cítíte snad nějakou osobní ideovou vazbu na tuto stranu? HEJL: To je nesmysl. Obecné informace o tom, že tehdejší vedení BIS bylo neschopné, to není únik údajů. To jsou věci, které se běžně říkají ve zpravodajské komunitě. Tomáše Kadlece si jako svého poradce vybral ještě premiér Josef Tošovský. Ten pak v červnu po volbách doporučil Kadlece pro další působení v nějaké bezpečnostní funkci Miloši Zemanovi. Nešlo o nějakou trafiku. Ocitnout se v tehdejším NBÚ rozhodně nebylo nic za odměnu. Představte si, že nastoupíte do úřadu, který v podstatě neexistuje, pouze má jakýsi zákonný rámec a za tři měsíce má naplno fungovat. Nechápu, proč se někdo z kritiků nedotazoval našich předchůdců v rámci resortu vnitra, kdo byl za tento tristní stav zodpovědný. Někteří naši kritici by se totiž museli ptát většinou sami sebe.
EURO: Když padli Ivo Svoboda a Barbora Snopková, bylo to pro vás překvapení?
HEJL: Překvapilo mne, jakým způsobem dosáhli někteří lidé svého cíle, kterým bylo odvolání ministra financí.
EURO: Kteří lidé? Myslíte například Miroslava Šloufa?
HEJL: Nehodlám konkretizovat. Myslím, že pro ty, kteří mají nezbytné penzum informací o těchto věcech, není třeba kohokoliv jmenovat. Nebyla to individuální akce jedné osoby, byl to zřetelný zájem skupiny, která se nehodlala smířit se záměry exministra Svobody v oblasti privatizace energetiky, distribučních společností a bankovnictví.
EURO: Ptal jsem se na Miroslava Šloufa. V některých kruzích se hovoří o tom, že on stál za vaším pádem.
HEJL: Je mi to známo. Ale na to, jestli tomu tak skutečně bylo, nebo ne, nemám tolik hodnověrných informací, abych vám mohl korektně odpovědět.
EURO: Mezi zaměstnanci NBÚ jste byl pokládán za jestřába. O co vám na NBÚ šlo?
HEJL: Když jsem v září 1998 nastoupil do NBÚ, který tehdy spadal do kompetence ministerstva vnitra, seděla na sekretariátu předchozího ředitele Vavřince Korčiše sekretářka šéfa StB Františka Lorence. Byl jsem velmi překvapen, jak to tam vypadá, chodby byly plné divných osob a bývalých příslušníků různých správ SNB, dle zákona považovaných za součásti StB. S několika dalšími, tehdy novými lidmi jsme si sedli a nevěděli, co budeme dělat. Neexistovala organizační struktura poplatná novému zákonu na ochranu utajovaných skutečností, nekonaly se porady, žalostný stav byl v materiálně technickém vybavení a nebyli lidé. A za necelého půl roku se Česká republika měla stát členem NATO. Za tehdejší stav nese mimo jiné vinu i bývalý ministr vnitra Jan Ruml a i pan Vavřinec Korčiš, který dnes údajně pracuje na BIS a patří mezi permanentní kritiky činnosti úřadu.
EURO: Takže jste vyhazovali?
HEJL: Mnoho bývalých pracovníků NBÚ mělo vedlejší zájmy nebo nebyli dostatečně výkonní. Ať už to byl Martin Píša, člen bezpečnostní komise Unie Svobody, který chtěl neoprávněně získávat informace o průběhu prověrky poslance Františka Ondruše a další informace k různým osobám, nebo Ondřej Karas, který porušil interní předpisy velmi závažným způsobem. Lze jmenovat řada dalších pracovníků, není však nutné konkretizovat, oni to vědí sami.
EURO: Ale proti řediteli Kadlecovi i proti vám se v NBÚ ozývají hlasy dodnes.
HEJL: Proti každému šéfovi se ozývají hlasy. Pokud máte na mysli paní Jitku Šmídovou, která nedávno zpochybnila korektnost prověrek, byla předtím kontaktována bývalými zneuznanými pracovníky NBÚ, aby vytvořila účelovou platformu proti Tomáši Kadlecovi. Osobně ji neznám, nastoupila až po mém odchodu. Pokud to nyní hodnotím zvnějšku, domnívám se, že paní Šmídová a pan Karas se stali loutkami lidí, kteří vůči úřadu a Kadlecovi permanentně útočí delší dobu. Navíc se blíží volby.
EURO: Viděl jste do zákulisí. Jak výkon NBÚ hodnotilo NATO?
HEJL: Paní Šmídová i její kolega Ondřej Karas tvrdili, jak prý inspekce z NATO byly povrchní. Oni však ze svých pozic věděli pouze to, že inspekce probíhají, žádné podrobnosti nemohli znát. Osobně jsem zažil tři inspekce. Bezpečnostní úřad NATO nebyl spokojen se situací v některých resortech, ale nikoli s prací NBÚ. Výtky byly minimální a formální, týkaly se třeba umístění jmen na identifikačních kartách pracovníků úřadu.
EURO: Říká se, že prověrka náměstka policejního prezidenta Václava Jakubíka trvala dva roky, protože ji zdržovalo vyjádření BIS. Bylo běžné, aby se šetření táhlo tak dlouho?
HEJL: To je podivné. Určitě to běžné nebylo. Mohly tam být i jiné zájmy, než aby byl, nebo nebyl prověřen. Pochopitelně je jednodušší nechávat spis ležet než psát rovnou nějaké negativní vyjádření, které může být celkově znevěrohodněno. Myslím, že ono zpoždění může souviset s bývalým působením pana Jakubíka v resortu ministerstva vnitra, kdy byl zařazen na úřad vyšetřování. Ale je to můj subjektivní názor. Je třeba se ptát jiných lidí.
EURO: Co si myslíte o tom, že Václav Jakubík, jenž po revoluci podnikal ve firmě spolu s někdejším důstojníkem StB Miroslavem Čemusem, nakonec osvědčení NBÚ získal?
HEJL: Já jsem nikdy, ač to řada lidí tvrdila, neměl s prověrkou pana náměstka Jakubíka nic společného. Takže těžko mohu hodnotit. Pan Čemus byl dle médií příslušníkem I. správy SNB a nesedí v žádné významné státní funkci, na níž by se vztahoval lustrační zákon. Pokud s Čemusem pan Jakubík působil, ale neparticipoval s ním při tom na žádné činnosti, jíž lze zařadit mezi bezpečnostní rizika, tak v tom nevidím žádný problém. Existuje v tomto státě trestný čin stýkat se s někým, telefonovat si nebo pracovat s někým? Pokud by se bezpečnostním rizikem měl stát kontakt nebo známost s někým, jehož aktivity jsou předmětem zájmu některých složek, osvědčení v tomto státě by mělo pár desítek lidí.
EURO: Proč se tedy bojíte mluvit o některých svých stycích?
HEJL: Nebojím se. Nepopírám, že jsem se s některými lidmi vídal, ale nechci se zpronevěřit například tomu, že jsem tak někdy činil ještě v rámci své působnosti v Bezpečnostní informační službě.
EURO: Pociťoval jste v NBÚ politické tlaky?
HEJL: Ne, o žádných politických tlacích nevím. Když pochopitelně pominu společný zájem politické reprezentace tohoto státu - vyjma komunistů - o rychlost realizace prvních prověrek. To ale logicky vyplývalo z požadavku NATO. Neopodstatněné napadání a nekvalifikovanou kritiku jsme zažívali od senátora Jana Rumla a poslance Františka Ondruše z Unie svobody. ODS se ústy svých některých bezpečnostních odborníků často vyjadřovala nekompetentně a zbrkle. Zjistil jsem, že poslanci jsou názorově velice manipulovatelní.
EURO: Čeho ve svém působení v NBÚ nejvíc litujete?
HEJL: Měl jsem být asi tvrdší vůči některým lidem a brát méně ohledů v personální politice. Spíše ale lituji těch, kteří si z NBÚ udělali mediální střelnici. Nepochopili význam tohoto úřadu.
MARTIN HEJL (43),
absolvent stavební průmyslové školy v Praze.
Po roce 1989 působil ve státní správě, především
v oblasti bezpečnostní problematiky. Během tohoto
období absolvoval řadu kursů a školení profesního
zaměření. V roce 1994 se stal důstojníkem Bezpečnostní
informační služby. V roce 1998 služební poměr u BIS
ukončil a nastoupil k Národnímu bezpečnostnímu úřadu.
Funkci bezpečnostního ředitele NBÚ vykonával až do června
roku 2001, kdy podal rezignaci v souvislosti s mediálními
útoky proti své osobě a NBÚ. Od října roku 2001 soukromě
podniká v oblasti bezpečnostní a informační problematiky.
Je ženatý, otec dvou dcer. Mezi své záliby řadí motorismus,
lyžování, tenis a údržbu rodinné chalupy.
