Čelíme apokalypse, monstru, čirému zlu. Tato slova slyšíme z úst nejvyšších západních politiků v posledních týdnech, během nichž se americký prezident Barack Obama snaží dát dohromady „masivní koalici“ pro boj s jednou z mnoha džihádistických organizací, jež svůj název zatím ustálila na „Islámském státu“. Celá idea dalšího bombardování Iráku (a nově i Sýrie) má ovšem několik much.
První moucha bzučí přímo kolem Obamovy hlavy. Prezident USA si nechce nechat válku schválit v Kongresu, protože se bojí, že by schválena být nemusela. Zatímco Kongres o tak důležitých a nákladných věcech před listopadovými volbami beztak nechce hlasovat. Politika tak vítězí nad právem. Svou snahou vynechat z rozhodnutí o válce Kongres totiž Obama podle mnoha amerických právníků porušuje ústavu.
Ostatně i druhá moucha sedí na Obamovi. Snaha vytvářet dojem „masivní koalice“ má americké veřejnosti ukázat chystanou válku jako výsledek mezinárodního konsenzu. Ale faktem je, že to podle všeho bude zase válka americká. Z více než 40 údajných členů koalice jich je jen pár ochotných skutečně bojovat. Vždyť i do Paříže se obtěžovali jen zástupci 26 zemí. Irák konstatoval, že armády arabských států nejsou vítány, zato by ale uvítal v koalici Írán. Ten byl však pro změnu vetován Spojenými státy, přestože jeho vojáci už spolu s americkým letectvem v Iráku proti IS bojují.
Do tohoto virtuálního „bojového chaosu“ vnáší zajímavý argument agentura AP, podle níž IS za žádnou další americkou válku nestojí: „Většina analytiků odhaduje počty bojovníků IS v Iráku a Sýrii na 20 až 30 tisíc. Irácká armáda má bezmála milion vojáků, syrská se odhaduje na 300 tisíc. Odhadem existuje také sto tisíc syrských rebelů, kteří proti IS bojují. A stejně tak proti IS bojují desítky tisíc kurdských pešmergů v Iráku.“
Respektovaný americký vojenský historik Andrew Bacevich popisuje mouchy na nové válce USA proti muslimům výmluvně: „Zničením toho, co Obama nazývá Islámským státem v Iráku a Levantě, efektivní a legitimní vláda iráckého státu nevznikne. Neobnoví se tím možnost vzniku demokratického Egypta. Saúdská Arábie kvůli tomu nepřestane financovat džihádisty. Libye kvůli tomu nepřestane balancovat na hraně anarchie. Neukončí to válku v Sýrii. Nepřinese to mír a soulad do Somálska a Jemenu. Nepřesvědčí to Tálibán, aby v Afghánistánu složil zbraně. Neukončí to trvalou krizi v Pákistánu. A určitě to nevyřeší izraelsko-palestinský konflikt. Ani všechny vojenské síly světa tyto problémy nevyřeší. Obama to ví. Přesto připustil, aby zabředl do týchž válek, které kdysi správně odsuzoval jako hloupé a zbytečné. Důvodem je, že on ani jeho poradci nevědí, co dělat jiného. Bombardování se stalo přednastavenou volbou jeho administrativy.“
Na těchto faktech nemůže žádná mezinárodní konference, jakkoli opentlená spoustou patetických slov o nutnosti globálního boje dobra proti zlu, nic změnit.
Autorka je komentátorkou Literárních novin
Čtěte také:
ČLÁNKY DO MAILU