Benjamin Netanjahu míří počtvrté do čela izraelské vlády. První komentáře izraelských médií konstatují, že volební triumf zachránil tím, že se mu podařilo přetáhnout voliče ostatních pravicových stran, jimž nepomohla ani bombastická prohlášení v kampani. Například o nutnosti oběsit všechny Araby, kteří jsou „proti nám“. Autor tohoto předvolebního slibu, dosavadní ministr zahraničí Avigdor Lieberman, se svou stranou Jisrael Bejtanu nyní v parlamentu uhájil jen pět křesel z dvanácti.
Netanjahuovo vítězství se tak ale zároveň může stát i jeho slabinou. Nízké volební výsledky potenciálních koaličních partnerů z řad pravicových a náboženských stran podle všeho výrazně zkomplikují vyjednávání o budoucí vládě. Netanjahu už rozhovory o rozdělení moci zahájil a podle dostupných zpráv neoslovil centristy ani levici. Na sestavení vlády si vzal dva až tři týdny. A podle všeho se zdá, že dosavadní pravicový kabinet bude zřejmě nakonec vystřídán ještě pravicovějším.
Další vítězství Benjamina Netanjahua bude mít dopad především na mezinárodní postavení Izraele. Ve své kampani totiž zcela opominul palčivé vnitřní sociální problémy Izraele a soustředil se na mobilizaci proti údajné íránské jaderné hrozbě. A na sliby, že východní Jeruzalém se nikdy nestane metropolí Palestiny. „Dokud budu premiérem, palestinský stát nevznikne,“ zavázal se před hlasováním. Takže pro Palestince a také pro ostatní státy Blízkého východu se s nástupem další vlády v Jeruzalémě v praxi nic nemění. Otevřené odmítání mírových rozhovorů a na odiv dávaná neochota vůbec jakkoli řešit „palestinský problém“ ovšem mohou prohloubit mezinárodní izolaci Izraele.
Promění se vztah Izraele a USA
Nutně se totiž změní povaha dosud tradičně pevných vazeb Izraele a USA. Pro Washington bude stále složitější na půdě OSN bránit vlastním tělem (a vetem) židovský stát, který už o mír nestojí ani formálně. Svou roli přitom sehrají i stále se zhoršující Netanjahuovy vztahy s Barackem Obamou. Americký prezident se očividně rozhodl uzavřít problém íránského jaderného programu dohodou s Teheránem, a snaha izraelského premiéra tento proces všemožně sabotovat proto musí v Bílém domě vyvolávat nelibost.
Je otázkou, do jaké míry toto „ochlazené“ přátelství dokáže vyvážit republikánský Kongres. Nicméně Obama slibuje, že jakýkoli zákon vzešlý z Kongresu, který bude narušovat jeho plány, prostě vetuje. A jestliže se změní postoje k Izraeli v Bílém domě, „osmělí“ se ve své kritice Izraele jistě přinejmenším některé evropské státy, pro které je okupace stále ještě především porušením mezinárodního práva.
Když tedy Benjamin Netanjahu krátce po volbách prohlásil, že nyní nastal čas „budovat silný a stabilní stát“, lze to považovat jen za pokračování předvolební kampaně. Žádná procházka růžovým sadem staronového premiéra nečeká. A totéž platí i pro Izrael pod jeho vedením.
Autorka je komentátorkou Literárních novin
Čtěte také:
Izrael si zvolil cestu rasismu a okupace, reagují na volby Palestinci
