Němci finišují s přípravou těžby lithia okolo Cínovce. Bez zbytečného křiku

15. 11. 2017

O rudu s drahými kovy v Krušných horách nemají zájem jen firmy na české straně hranice. Také ty německé chtějí začít s těžbou rudy bohaté na lithium, cinvalditu, co nejdříve. V Německu ale těžba nevyvolává tolik emocí jako u českých politiků.

Cesta do budoucnosti vede v Krušných horách paradoxně cestou do minulosti. Do starých temných šachet, které jsou vykopány na německé straně Cínovce (něm. Zinnwald). Těžil se tu od nepaměti cín. Geolog Thomas Dittrich provázel lokalitou novináře německého týdeníku Die Zeit. Některé šachty vedou pod hranicí až na české území.

Poslední důl se na bývalém území NDR uzavřel po roce 1989. Hora pod Cínovcem ale má stále co nabídnout. Tím je ruda nazvaná cinvaldit, jež obsahuje kromě křemene a železa také lithium, nezbytné pro výrobu lithium-iontových baterií. Cena lithia na světových trzích roste s tím, jak se očekává nárůst produkce elektromobilů.

„Jde tu o cinvaldit. Z něho nakonec získáme lithium,“ vypráví Dittrich, jenž pracuje pro firmu Deutsche Lithium. Její ředitel Armin Müller odhaduje ložiska uhličitanu lithného na 500 tisíc tun na německé straně. Na té české to má podle něj být dvojnásobek (pozn. red.: australská firma EHM, která chce těžit na české straně Krušných hor, hovoří o vytěžení 37 milionů tun rudy).

„Baterie pro jeden elektromobil potřebují asi 50 kilogramů této horniny. Můžeme mít dostatek suroviny pro výrobu přibližně deseti milionů automobilů,“ dodal. Těžba v plném rozsahu má začít v roce 2021.

Z historie Cínovce
Cínovec byl původně tvořen shlukem hornických domků. Nejstarší částí bývalé obce byl zaniklý Přední Cínovec, jehož počátky sahají až do 12. století (přesný rok vzniku obce je neznámý). Cínovec začal postupně vznikat tím, že sem pronikali horníci z nedaleké Krupky, aby našli další ložiska cínu. Jako Cínovec byla proto označována celá oblast na sever od Krupky až po Moldavu. První písemná zmínka o Cínovci spadá do roku 1378. Jelikož byla hranice mezi Saskem a Čechami v Krušných horách ve středověku nejednoznačná a často se měnila, byla na základě Chebské smlouvy z 25. dubna 1459 pevně stanovena. Část Cínovce se tak ocitla na německé straně (jedná se o dnešní Zinnwald-Georgenfeld). Hranice stanovená v Chebu je téměř v nezměněné podobě platná dodnes a řadí se tak k nejstarším dodnes platným, dohodou vymezeným, hraničním liniím v Evropě. Význam těžby cínu v dalších letech rostl, bylo zapotřebí nových pracovních sil, a tak bylo roku 1671 započato s výstavbou nových domů podél hranice, jejichž počet kvůli příchodu první vlny pronásledovaných protestantů z Čech, kde probíhala rekatolizace, neustále narůstal. Vznikl tak Starý Georgenfeld. Roku 1728 následovala další vlna protestantů z Čech - usadilo se zde na 800 lidí z českého Cínovce. Roku 1731 následovala další vlna, následkem čehož byl vystavěn Nový Georgenfeld, který se původně jmenoval Gottgetreu. V obci Zinnwald existovalo v polovině 19. století sedm dolů, které se roku 1851 přetransformovaly do těžařské společnosti „Vereinigt Zwitterfeld zu Zinnwald“. Okolo roku 1900 zažila těžba velký rozkvět, jelikož byl zdejší wolfram používán na zušlechťování oceli. Roku 1950 došlo ke sjednocení vesnice s Georgenfeldem, čímž vznikla obec Zinnwald-Georgenfeld, která sloučením s městem Altenberg roku 1994 zanikla.

Z historie Cínovce

Cínovec byl původně tvořen shlukem hornických domků. Nejstarší částí bývalé obce byl zaniklý Přední Cínovec, jehož počátky sahají až do 12. století (přesný rok vzniku obce je neznámý). Cínovec začal postupně vznikat tím, že sem pronikali horníci z nedaleké Krupky, aby našli další ložiska cínu. Jako Cínovec byla proto označována celá oblast na sever od Krupky až po Moldavu. První písemná zmínka o Cínovci spadá do roku 1378.
Jelikož byla hranice mezi Saskem a Čechami v Krušných horách ve středověku nejednoznačná a často se měnila, byla na základě Chebské smlouvy z 25. dubna 1459 pevně stanovena. Část Cínovce se tak ocitla na německé straně (jedná se o dnešní Zinnwald-Georgenfeld). Hranice stanovená v Chebu je téměř v nezměněné podobě platná dodnes a řadí se tak k nejstarším dodnes platným, dohodou vymezeným, hraničním liniím v Evropě.
Význam těžby cínu v dalších letech rostl, bylo zapotřebí nových pracovních sil, a tak bylo roku 1671 započato s výstavbou nových domů podél hranice, jejichž počet kvůli příchodu první vlny pronásledovaných protestantů z Čech, kde probíhala rekatolizace, neustále narůstal. Vznikl tak Starý Georgenfeld.
Roku 1728 následovala další vlna protestantů z Čech - usadilo se zde na 800 lidí z českého Cínovce. Roku 1731 následovala další vlna, následkem čehož byl vystavěn Nový Georgenfeld, který se původně jmenoval Gottgetreu.
V obci Zinnwald existovalo v polovině 19. století sedm dolů, které se roku 1851 přetransformovaly do těžařské společnosti „Vereinigt Zwitterfeld zu Zinnwald“. Okolo roku 1900 zažila těžba velký rozkvět, jelikož byl zdejší wolfram používán na zušlechťování oceli. Roku 1950 došlo ke sjednocení vesnice s Georgenfeldem, čímž vznikla obec Zinnwald-Georgenfeld, která sloučením s městem Altenberg roku 1994 zanikla.

Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Zinnwald-Georgenfeld

Hora pod Cínovcem obsahuje nejvíce lithia v Evropě. Společnost Deutsche Lithium už dostala licenci na třicet let na těžbu od saských úřadů. Společnost z 50 procent vlastní kanadská těžební společnost Bacanora Minerals.

Podíl koupila od německého výrobce solárních panelů SolarWorld za 5 milionů eur (128 milionů korun). S průzkumem začala už na začátku roku 2012. Kanaďané chtějí koupit i zbytek Deutsche Lithium od firmy SolarWord, jež v květnu vyhlásila insolvenci. Na zahájení těžby bude podle Müllera potřeba 120 milionů eur (3 miliardy korun), z poloviny má být těžba financována bankami, které mají zájem do projektu vstoupit.

Kde leží Zinnwald-Georgenfeld

Zinnwald spadá pod město Altenberg. Místní starosta Thomas Kirsten s obnovením těžby nemá problém. Ekonomicky ale nebude mít zásadní vliv na chod města, jež sází na lázeňství a zimní sporty. Konalo se tu mistrovství světa na bobech i saních.

„Byli jsme příjemně překvapeni, že tu chce někdo opět těžit rudu,“ řekl Kirsten s tím, že těžba vytvoří maximálně 150 nových pracovních míst.

Cestovní ruch tu od sjednocení Německa vytvořil až dva tisíce pracovních příležitostí, ročně radnice registruje půl milionu přenocování turistů s obratem 60 milionů eur (1,5 miliardy korun). Místní zastupitelé ale jednohlasně podpořili novou těžbu cinvalditu. Ústí do nového dolu bylo pouze přeloženo na jiné místo, aby nenarušovalo běžkařskou dráhu.

Českou politiku zasáhl boj o lithium. Jaké jsou hlavní mýty o jeho těžbě? Čtěte více:

Kladivo na lži a mýty o lithiu

Ekonomicky by se těžba měla vyplatit. Extrakce z rudy má vyjít na čtyři tisíce dolarů za tunu uhličitanu lithného. Současná tržní cena se pohybuje okolo 14 tisíc dolarů za tunu. Michael Schmidt z německé agentury pro suroviny očekává, že dojde ke korekci ceny v důsledku toho, jak se bude po celém světě bude těžit více lithia.

Také nástup elektromobilů bude pomalejší, než výrobci plánují. „Poptávka po lithiu nebude tak vysoká, jak se původně předpokládalo,“ střízlivě odhaduje možnosti těžby nedaleko českých hranic. Výhodu pro německé firmy spatřuje spíše v tom, že nemusí být závislé na dodávky lithia ze zámoří. Největšími producenty uhličitanu lithného na světě jsou Austrálie a Chile.

Naopak na druhé straně hranice plánovaná těžba lithia způsobila před volbami roztržku. Šéf hnutí ANO Andrej Babiš kritizoval ministra průmyslu z ČSSD Jiřího Havlíčka, jenž uzavřel memorandum o porozumění s australskou firmou EMH. Od politiků ANO, SPD a komunistů se hovořilo o zlodějině ve výši stovek miliard korun. Zisk z těžby by neměl překročit půl miliardy korun ročně s tím, že otevření dolu a zpracování rudy vyjdou na 8,5 miliardy korun.