Vleklá krize dohání skromné Japonce k zoufalým činům
Podle statistiky měl být stojedenáctiletý Sogen Kato rekordmanem, nejstarším občanem Tokia. Úřady však neměly nejmenší tušení, že mrtvé tělo staříčka leží již pár let mumifikované v posteli a že jeho vnučka a 81letá dcera za něj pobírají důchod včetně zvláštní prémie určené pro lidi nad 100 let. Příbuzné měly pro vzniklou situaci jednoduché vysvětlení. Starý Kato se po rodinné hádce odebral do ložnice a už z ní nikdy nevyšel. Případ stoletého Japonce a neoprávněného čerpání jeho důchodu není v zemi jediný. Vláda nařídila před nedávnem revizi, díky které úředníci zjistili, že je více než 234 tisíc lidí evidovaných v kolonce „100 let a více“ dávno mrtvých, případně nezvěstných. Národ tyto výsledky šokoval. Nepříjemné nebylo ani tak odhalení nedokonalosti práce příslušných úřadů zodpovídajících za evidenci starých lidí jako zjištění týkající se stavu společnosti jako takové. Japonci si sami kladou otázku, co je hlavní příčinou podobného úpadku. Odpovědí je, že těžká doba vyvolaná vleklou ekonomickou krizí dohání nejpostiženější vrstvy obyvatelstva k zoufalým činům. Japonsko bylo dlouhá desetiletí považováno za ekonomicky velmi úspěšnou zemi vyznávající konfuciánství, autority a další tradiční hodnoty, k nimž bezesporu patřila rodina a mezigenerační solidarita. Mezi lety 1950 až 1973 rostla japonská ekonomika v průměru o 10 procent ročně. Jenže v 70. letech se hospodářský růst zpomalil a od devadesátých let stagnuje. V roce 2009 došlo k reálnému poklesu HDP – oproti předchozímu roku o pět procent. Někdejší nejsilnější ekonomika Asie již dvě desetiletí prochází krizí a narůstající chudoba některých vrstev obyvatel je pouze jedním z průvodních jevů.
Přehřáté trhy
Problémy Japonska začaly v polovině 80. let, kdy došlo k přehřátí ekonomiky. Tokio kvůli tlaku ze strany Spojených států opakovaně revalvovalo svou měnu, čímž se japonské zboží vyráběné na export stávalo čím dál dražší. Aby se vyrovnaly ztráty, vláda pumpovala množství peněz do ekonomiky a centrální banka drasticky snížila úrokové sazby. Japonci začali spekulovat na burze a také na trhu s nemovitostmi. Ceny domů a bytů šly pořád nahoru. Věci došly až tak daleko, že hodnota pozemků v centru Tokia, na nichž leží císařský palác, dosáhla v přepočtu úrovně odpovídající součtu veškerých pozemků amerického státu Kalifornie. Centrální banka reagovala na tento boom zvýšením úrokové míry, což vyvolalo krach na tokijské burze a následný pád cen. Bublina splaskla. Dnes je Nikkei index na čtvrtinové hodnotě ve srovnání s vrcholem, který zažívala tokijská burza v roce 1989. Vloni spadl o 15 procent. Ceny nemovitostí šly také rapidně dolů a v průměru nyní dosahují čtvrtinové hodnoty ve srovnání s rokem 1974. Situace se nezlepšila ani později. V dubnu 1991 začala recese a až do roku 2000 rostla japonská ekonomika v průměru o pouhé jedno procento ročně, což bylo výrazně méně než v případě ostatních industrializovaných zemí. Japonské firmy se začaly stěhovat do zahraničí, například do Vietnamu, Jižní Afriky, ale i Číny. V České republice působí dnes přibližně 256 japonských společností a více než 80 z nich zde má i výrobu. Oživení nepřicházelo a většina vládních programů se míjela účinkem. Nutno ovšem dodat, že Japonsko není v žádném případě Řecko, které žilo na úkor evropských sousedů. Japonská vláda si půjčovala od vlastních občanů. Výsledkem je jedno z nejvyšších zadlužení mezi rozvinutými zeměmi. Očekává se, že veřejný dluh Japonska dosáhne na konci března 2012 hodnoty 891 bilionů jenů, což bude 184 procent jeho HDP. V České republice je to … procent.
Až na třetí příčku
Poslední špatná zpráva přišla loni v srpnu, kdy Čína předběhla Japonsko a stala se po USA druhou nejsilnější ekonomikou světa. Japonský nominální HDP ve druhém čtvrtletí roku 2010 totiž dosáhl „pouze“ 1,29 bilionů dolarů, zatímco Čína v daném období vykázala 1,34 bilionů USD. Skutečností ale zůstává japonské HDP na obyvatele v roce 2009: 37 800 USD oproti čínskému ve výši pouhých 3600 USD. „Na to, že se Čína stala loni v létě druhou nejsilnější ekonomikou světa, je Japonsko značně citlivé i kvůli tomu, že se jedná o sousední dlouhodobě rostoucí ekonomiku a přímého konkurenta v regionu,“ uvedl pro EURO diplomatický zdroj z Tokia. Navíc s Čínou spolupracuje nebo tam má výrobní podniky více než 35 tisíc japonských firem. Koncem prosince schválila vláda návrh rozpočtu pro další finanční rok, který počítá s rekordními výdaji ve výši 92,4 bilionu jenů (1,1 bilionu USD). Hlavním cílem kabinetu premiéra Naoto Kana, který plánuje utratit 853 miliard USD na vládní programy, je nastartování ekonomiky. Ovšem až 55 procent rozpočtu má jít na sociální oblast a na výdaje související se státním dluhem. „Vláda se snaží oživit ekonomický růst a tvorbu pracovních míst. Velký důraz klade na rozvoj aktuálních a perspektivních oborů,“ říká ekonomický diplomat. Jak dále dodal, „významnou roli v tomto procesu sehrává věda a technika, na kterou Japonsko dává 3,7 procenta HDP a do roku 2020 by měly tyto výdaje dosáhnout čtyř procent HDP.“ Na obranu vydělil kabinet pro letošek 4,77 bilionů jenů (57 miliard USD), což je oproti loňsku o 0,3 procentní body méně a ve srovnání s jinými oblastmi minimální pokles. Japonsko chce posílit obranu, a to především v jižní části, kde cítí největší potenciální ohrožení kvůli Severní Koreji. Výdaje související s pobytem amerických vojsk na území Japonska by měly letos dosáhnout 2,2 miliardy USD.
Další pokus
Premiér Naoto Kan zastupující Demokratickou stranu Japonska (DPJ) je již čtrnáctý v pořadí od propuknutí krize. Jeho kabinet tento měsíc předloží poslancům návrh rozpočtu, který musí schválit obě komory parlamentu. Hlasování zřejmě nebude úplně hladkým procesem, v horní komoře má totiž převahu opoziční Liberálně demokratická strana (LDP). Ministr financí Yosihiko Noda na obhajobu návrhu uvedl: „Podařilo se nám zajistit rozpočet na nezbytné projekty a zároveň udržet rovnováhu mezi hospodářským růstem a fiskální disciplínou.“ Finanční zdraví Japonska je ovšem jedno z nejhorších mezi rozvinutými zeměmi. Vláda již v červnu loňského roku schválila ambiciózní „Strategii hospodářského růstu“. Ta si klade za cíl dosažení úrovně tříprocentního hospodářského růstu během příštího desetiletí. Ekonomického oživení by mělo být dosaženo zvýšením investic, snížením podnikových daní a také například podporou cestovního ruchu. Kabinet představil seznam více než 300 konkrétních politik, které mají přispět ke zjednodušení řady byrokratických procedur. Jedním z nich je i snížení neúměrně vysoké čtyřicetiprocentní daně právnických osob na úroveň běžnou v ostatních vyspělých zemích, což je kolem 25 procent. Reformy mají pomoci ke zvýšení mezinárodní konkurenceschopnosti japonských firem a k vytvoření nových pracovních míst. Díky specifickému přístupu, při němž se nepropouštějí dlouholetí a loajální zaměstnanci, byl počet nezaměstnaných v Japonsku vždy relativně nízký v porovnání s ostatními vyspělými průmyslovými zeměmi. Vzhledem k hluboké a vleklé recesi národní ekonomiky v 90. letech však lidí bez práce začalo přibývat. V srpnu 2009 dosáhla míra nezaměstnanosti rekordních 5,7 %, což představovalo největší nezaměstnanost v poválečné historii země.
Veřejná diskuse? Ani náhodou
Mnozí Japonci se se svými problémy nesvěřují. Trpí potichu. Tamní společnost není zvyklá vést veřejné debaty, které by jasně pojmenovaly zdroje potíží a situaci analyzovaly. Mezi lidmi převládá rezignace. A řada státních úředníků zaměstnaných ve vládní čtvrti v Tokiu je z nejistých vyhlídek nervózní. Strach z budoucnosti se podepsal na snížení výdajů národa, který tak rád nakupoval. Mezi nejoblíbenější zboží dnes patří to, které nese označení „gekiyasu“, což znamená super levné. Za mnohými sebevraždami, jejichž počet dosahuje v Japonsku 30 tisíc ročně, podle odborníků stojí právě špatná ekonomická situace. Japonské firmy již dávno nepečují o své zaměstnance tolik jako kdysi. Vloni začátkem roku například vyhlásily bankrot Japonské aerolinky a o práci přišlo 16 tisíc lidí. Společnost musela zapomenout na někdejší velké ambiciózní plány a nyní prochází restrukturalizací. Zbývajícím zaměstnancům nezůstalo nic jiného než se smířit jak s redukcí platů tak i s výší původně garantovaných důchodů. Jak již bylo uvedeno, největší problémy Japonska představují splátky státního dluhu a sociální výdaje na nejrychleji stárnoucí obyvatelstvo na světě. Stárnoucí populace je vnímána jako velký společenský problém, s nímž je tamní společnost konfrontována dříve než ostatní vyspělé země. Pokud můžeme věřit revidovaným statistikám, žije dnes na ostrovech vycházejícího slunce více než 20 tisíc lidí starších 100 let. Velký podíl starých lidí vytváří tlak na rozvoj nových moderních vědních oborů a nebo na zdravotnictví. V Japonsku vůbec jsou vkládány velké naděje do rozvoje vědy a techniky jako jednoho z hlavních nástrojů zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky. Nicméně paradoxně pro mnohé japonské rodiny představují jejich nejstarší členové poslední naději. Mladí nezaměstnaní Japonci žijí nejen z úspor rodičů, ale také z důchodů svých stoletých babiček a dědečků. A někteří dokonce i po jejich smrti.