Jasné je zatím jenom to, že Rusové budou pracovat déle, platit budou víc a do penze půjdou později
Rusko musí naprosto nezbytně změnit svá pravidla pro vyplácení důchodů.
Téměř třetina z asi 142 milionů obyvatel největší země světa pobírá nějaký důchod. Dosavadní regule přitom poukazují spíše na epochu socialismu, od níž se nijak významně nezměnily: ženy doposud dosahují penzijního věku v 54 letech, muži pak v 60. K vyměření penze přitom dodnes stačí pouhých pět odpracovaných let. (Tady trochu předběhněme dobu a dodejme, že tento ukazatel by se měl již v blízké budoucnosti zvýšit na deset až patnáct let).
Zajímavé je, že Rusko (údajně z iniciativy prezidenta Vladimira Putina) přistupuje k penzijní reformě nejen z důvodů takříkajíc vnitřních, ale také na řadu podnětů zvenčí. Šéf expozitury Mezinárodního měnového fondu (MMF) v Moskvě Odd Per Brekke už loni v srpnu Ruské federaci navrhl, aby věk odchodu do důchodu postupně zvyšovala tak, že do roku 2030 by pro ženy i muže vyrostl na 63 let a do roku 2050 pak až na 65 let. Podle Brekkeho „to plně odpovídá prognózám prodlužování průměrného věku v Rusku“. V komentáři k tomuto doporučení šéf moskevské pobočky MMF vysvětlil, že současné ruské rozpočtové výdaje na důchody se pohybují kolem osmi procent HDP. To podle něj prozatím zhruba odpovídá úrovni rozvinutých zemí světa, jenže s ohledem na dosavadní věk odchodu do důchodu a také demografické problémy, s nimiž se Rusko potýká, by to uprostřed 21. století mohlo být až 18 procent. Pokud pak jde o zvyšování penzijního věku, Brekke poznamenává, že „je to otázka, na niž se nelze vyhnout odpovědi“.
Od roku 2002, kdy přišly největší reformní úpravy ruských penzí, se důchody v Rusku skládají ze tří částí: základní, pojistné a z penzijního spoření. Jenže ona spořicí část ve skutečnosti probíhá tak, že zaměstnavatel do Penzijního fondu Ruské federace platí důchodové pojištění ve výši 22 procent z příjmu zaměstnance, z čehož šest procent jde na penzijní spoření a zbylých 16 procent slouží přímo pro potřeby aktuálních výplat důchodů z Fondu. Nu a právě oněch šest procent by ruští občané mohli nově ukládat do nestátních penzijních fondů, které by jim je po dosažení důchodového věku měly i s mírným ziskem vyplácet.
Těžké rozhodování Základním bodem připravované ruské penzijní reformy je krácení spořicí části důchodu.
Ta by měla být v průběhu již probíhajících změn snížena na pouhá dvě procenta z příjmu.
Během letošního roku se však každý zaměstnaný Rus musí rozmyslet, pro co se rozhodne – zda pro dosavadní úpravu, nebo pro penzijní spoření v nestátních fondech – a sepsat příslušné prohlášení.
Očekává se také, že v letošním roce ruské úřady zdvojnásobí sociální odvody pro osoby samostatně výdělečně činné. Povinné pojištění bude zvýšeno i pro pracovníky zdravotně závadných provozů, kteří mají právo na předčasný odchod do penze (což se týká kupříkladu žen pracujících v textilním průmyslu nebo horníků).
Podle posledního dosažitelného údaje ze srpna loňského roku měl rezervní důchodový fond k dispozici 700 miliard rublů a celkový objem penzijního spoření se vyšplhal na téměř dva biliony rublů. Z toho prý mimo jiné vyplývá, že podle nových pravidel by osoba, která bude v zaměstnání pět let přesluhovat, mohla dosáhnout důchodu ve výši 23 tisíce rublů (kolem 14 tisíc korun). V této souvislosti připomeňme, že by to byl růst opravdu zásadní, protože dnešní průměrná penze dosahuje 10 400 rublů (tedy necelých sedm tisíc korun). Zároveň ale těmto přesluhujícím důchodcům podle ruských finančních odborníků hrozí blíže nespecifikované nebezpečí, že o část důchodu naopak přijdou. Inu, budoucí ruské penzisty čeká opravdu těžké rozhodování… Zmínění odborníci z Ústavu sociálních analýz a prognostiky Ruské akademie národního hospodářství a státní služby rovněž tvrdí, že pět let přesluhující důchodce si základní penzi zvýší o 85 i více procent. Reforma ovšem počítá s jedním velmi nepříjemným překvapením: zatímco dnes může pracující důchodce podobně jako u nás pobírat jak penzi, tak plat, podle nových pravidel se nejspíše bude muset v budoucnu jednoho příjmu vzdát.
Více práce, méně úlev Už na sklonku loňského léta se vědělo, že kabinet premiéra Dmitrije Medveděva si letos bude muset vybrat ze dvou variant reforem navrhovaných vedením resortů na tomto poli klíčových – ministerstva financí a ministerstva práce a sociálních věcí. Prvně jmenovaný úřad přitom prozatím trvá na „měkčí“ variantě reformy. Jeho pracovníci považují za nutný pozdější odchod do důchodu stimulovat a za každý odpracovaný rok navíc připsat dotyčnému šestiprocentní zvýšení penze.
Ovšem zcela nezbytné podle nich bude zvýšení minimálního počtu odpracovaných let z dnešních pěti na nejméně dvojnásobek.
Kromě již zmíněných opatření týkajících se živnostníků ministerstvo financí navrhuje zrušit řadu dosavadních výhod a úlev. To se má týkat především pracovníků ve zdravotně ztížených podmínkách, za něž se jejich zaměstnavateli příslušné odvody zvýší sice postupně, ale dosti citelně.
„Tvrdší“ varianta ruské důchodové reformy je dílem ministerstva práce a sociálních věcí.
Tam se uvažuje o zavedení dodatečné daně pro podniky se zdravotně závadnými provozy.
Zdravotní pojištění, které tyto podniky za své zaměstnance zatím platí (30 procent), by se mělo zvýšit o dalších šest až devět procentních bodů. Živnostníci a další osoby samostatně výdělečně činné by měli platit vyšší daně – doposud totiž odváděli jen paušální desetiprocentní daň, pokud jejich roční příjem nepřesáhl 512 tisíc rublů (necelých 330 tisíc korun).
Významným opatřením navrhovaným ministerstvem práce je již zmiňované zkrácení „spořicího“ šestiprocentního odvodu na pouhá dvě procenta. Takto vzniklý čtyřprocentní rozdíl by pak byl využit pro likvidaci současného deficitu v Penzijním fondu Ruské federace. Ruští finanční odborníci věří, že toto opatření by deficit už do roku 2016 snížilo nejméně o 400 miliard rublů.
Banky mají smůlu Dobrovolné penzijní připojištění mají v Rusku obhospodařovat nestátní penzijní fondy a další pojišťovací instituce. Ruské banky přitom k tomuto jistě zajímavému byznysu připuštěny nebyly. Od penzijních fondů se požaduje provozní kapitál ve výši nejméně 60 milionů rublů od roku 2015, 80 milionů rublů od roku 2018 a 100 milionů rublů od roku 2021. Podle údajů Federální služby pro kontrolu finančních trhů má v současnosti ze 138 ruských nestátních penzijních fondů základní kapitál nižší než uvedených 100 milionů rublů celkem 35 z nich.
Příslušný návrh zákona pro všechny instituce, jimž bude dovoleno nakládat s penzijním připojištěním občanů, obsahuje 15 požadavků, které bude třeba bezvýhradně plnit.
Patří mezi ně kupříkladu jmenovitá evidence fyzických osob nejen do okamžiku, kdy započnou výplaty z takto vzniklých úspor, ale po celou dobu tohoto vyplácení. Fondy také budou muset dodržovat předem stanovený poměr mezi vlastními prostředky a prostředky na kontech penzijních střádalů, a to tak, aby existovalo garanční konto, z něhož by takováto instituce byla schopna kompenzovat kupříkladu ztráty vyplývající z riskantních investičních operací. Penzijní fondy navíc budou mít povinnost uveřejňovat veškeré informace o svém hospodaření tak, jak to po nich v nových předpisech bude požadovat vláda. Obavy nejen kvůli inflaci Ne všichni (ostatně stejně jako u nás i leckde jinde, hlavně v postsocialistickém světě, kde se podobná opatření zavádějí, či alespoň navrhují) jsou ovšem ochotni uvěřit, že takovéto schéma bude fungovat a že se z něj nestane další „tunel“. Faktem je, že i poradce ruské Národní asociace nestátních penzijních fondů Valerij Vinogradov přispěchal v rozhovoru pro list Kommersant s názorem, že „dokud nebude mechanismus vzniku důchodu podle nových pravidel jasně precizován, nemá smysl žádné nové penzijní zákony schvalovat. Soudě podle negativního ohlasu, jejž návrh nové důchodové soustavy vyvolává, bude ještě chvíli trvat, než dostane podobu opravdu definitivní.“
Mechanismus, který jsme tu právě popsali, navíc kupříkladu podle generálního ředitele finanční společnosti Kapital Vadima Soskova „nebude fungovat, dokud se vládě nepodaří stlačit inflaci pod dvě procenta, jako jsme toho v loňském roce byli svědky ve většině zemí eurozóny“. S tím souhlasí i ředitelka Výzkumného ústavu sociální politiky Lilija Ovčarovová: „Dokud nedokážeme tvrdě potlačovat inflaci, mluvit o bezpečnosti spořicích důchodových kont je vyložený nerozum.“ Ovčarovová navíc upozorňuje na to, že až třetinu platů ruských pracujících tvoří tzv. šedé peníze, které se „nikde neevidují, a tudíž ani nezdaňují“.
Zejména levice při vědomí všech těchto výhrad tvrdí, že penzijní reforma v Rusku je plně v souladu s předchozími podobnými opatřeními vlády v sociální sféře, jejichž smyslem je zbavit stát pokud možno všech finančních břemen. Počínaje změnou mzdového systému v rozpočtové sféře a konče proklínanou reformou bytového hospodářství, která pro řadového občana vedla k jedinému, totiž ke zvýšení nájmu, a tudíž i celkových životních nákladů. Nejradikálnější kritici právě prováděné ruské důchodové reformy pak mluví přímo o vzniku „dobrovolně povinného fondu podpory ruské buržoazie“.
Křehká stabilita Ruská důchodová reforma je pro všechny zúčastněné o to citlivější, že by mohla otřást základní mantrou, k níž se dnes a denně uchyluje prezident Putin – stabilitou. Vladimir Vladimirovič si je velmi dobře vědom, že hlavním garantem jeho téměř neomezené moci je sociální smír. Za 13 let své vlády už byl nucen některá nepopulární opatření zavést. Patří mezi ně kupříkladu rušení plošných sociálních výhod a jejich monetarizace v minulém desetiletí či pokus zavést dodatečnou daň z automobilů s pravostranným řízením na ruském Dálném východě, kde jezdí auta převážně japonské provenience.
V obou případech Rusko zažilo největší pouliční protesty až do roku 2011, kdy se lidé v ulicích v ještě větším počtu objevili po zfalšování tehdejších prosincových parlamentních voleb a přišli s požadavky nikoli sociálními, ale politickými. Politické protesty totiž, alespoň prozatím, nakonec vždy pominou.
Případné sociální otřesy by ovšem pro Putina a celou jeho vládnoucí garnituru mohly mít následky opravdu nedozírné.
Během letoška se každý zaměstnaný Rus musí rozhodnout buď pro dosavadní úpravu, nebo pro penzijní spoření v nestátních fondech.
O autorovi| Libor Dvořák, Český rozhlas
