Každý, kdo žije nějakou odborností, má pocit, že právě ten „jeho“ obor je plný lidí, kteří tomu rozumějí. Při pohledu do novin či na televizní obrazovky nabývám ovšem dojmu, že odborníci vymřeli a na všechno máme asi pět lidí.
Foto: Profimedia.cz
V první řadě Tomia Okamuru, odborníka na všechno, génia dosahujícího téměř rozměrů Járy Cimrmana, toho času kandidujícího do Senátu. To by nemuselo být špatné, mohl by být ve všech výborech, vlastně by si všechny předlohy mohl sám se sebou projednat, sám podat pozměňováky a sám je schválit.
Proti Andoru Šándorovi, poradci Topolánka, nic nenamítám, ale mám pocit, že je zjevně jediný, který rozumí bezpečnosti. Trochu to chápu. Použít Randáka znamená potíže. Gavlase nikdo nezná, Růžka také ne. Jen jeden bezpečnostní specialista svůj obličej vystavuje na obrazovce. Máme tu také ekonomii a Markétu Šichařovou, doprovázenou Vladimírem Pikorou. Nechtějí se v důchodu pást…
No a nesmíme zapomenout na média. Dvacet let sám se sebou diskutuje a Der Spiegel čte Karel Hvížďala. Málokdy vystřídán skutečným odborníkem, který se nedostal do fáze „univerzální znalec“. Ondy jsem zjistila, že Hvížďala hovoří i o britském královském dvoře. Stálicí je i Karel Humhal.
Co se to krucinál děje? To tu máme fakt jen těch pár lidí? Jasně že ne. Jenže… editoři jsou líní. Proč? Protože je vždy snazší zavolat někomu, kdo instantně sdělí názor, zejména když uzávěrka šlape na paty a rotačka netrpělivě podupává. Znám spoustu skvělých odborníků, kteří odmítnou problém „shrnout primitivně, protože je složitější“. A pak taky ty, kterým by nikdo nerozuměl. A pak jsou taky ti, kteří chodili do školy s tím, a s oním naopak ne.
Je to začarovaný kruh stupidity. Jsem zvědavá, jestli někdo sebere odvahu jej přetnout. Nebo budeme muset počkat, až tyhle mluvící hlavy vymřou.