Od sestřelení jihokorejského letounu v roce 1983 přes Černobyl, Čečnu, Gruzii a Krym až po Sýrii propůjčoval elegantní Rus přátelskou tvář tyranii
Na prvního máje 1986 teprve 34letý diplomat Vitalij Čurkin (21. února 1952 – 20. února 2017) dostal kuriózní úkol – jakožto nejlepší angličtinář sovětské ambasády měl zodpovědět dotazy Kongresu ohledně sotva týden staré havárie v Černobylu. K bezprecedentní misi studené války se postavil jako ostrostřelec. „Nechte si své láry fáry (mumbo jumbo),“ odpálkoval narážky na selhání sovětské byrokracie. Na dotaz, zda SSSR hodlá ztráty na úrodě ukrajinského obilí dohánět v nákupech od amerických farmářů, poznamenal suše: „Mám za to, že toto nebyla nabídka humanitární pomoci.“ „Nejsem jaderný fyzik,“ odrážel otázky po příčinách havárie, „vy snad víte zcela jistě, proč havaroval raketoplán Challenger?“
Má kouska studu v těle?
Ožehavé dotazy Západu k divokému řádění ruského medvěda zodpovídal už po zbytek života. Ne vždy zrovna vkusně.
„Nepotřebujeme politické turisty. Čečensko není disneyland,“ komentoval jako mluvčí ruského ministerstva zahraničí únosy humanitárních pracovníků v Čečensku. Jako zmocněnec Borise Jelcina pro bývalou Jugoslávii vyjednal účast ruského kontingentu na misi UNPROFOR, dovedl bosenské Srby k dohodě o příměří a poté zděšeně sledoval, jak jeho svěřenci útočí na enklávu Goražde. „Používají nás jako krytí,“ stěžoval si hořce. Po trochu klidnějším období v roli ambasadora v Kanadě a Belgii nastoupil v roce 2006 jako zástupce Ruska při OSN. A ve stejné chvíli se začaly vztahy se Západem radikálně zhoršovat.
Neměl na tom nejmenší podíl, ale svou roli – totiž odrážet oprávněnou kritiku Západu – plnil s gumovou demagogií znalce reálií. „Vaše ústava obsahuje tato tři krásná slova: my, americký lid. Takže krymský lid zase vyjádřil svou vůli v referendu,“ řekl v březnu 2014. O měsíc později se vysmíval západní podpoře kyjevského Majdanu: „Mí západní kolegové si myslí, že když někde nastane státní převrat, musí automaticky zvítězit demokracie. Nejspíše to nějak zařídí Thomas Jefferson.“ Zástupkyně USA Samantha Powerová se jej po jedné takové slovní výměně optala, zda opravdu nemá kouska studu v těle. „Má americká kolegyně mluví jako matka Tereza. Ať si laskavě uvědomí, jakou zemi zastupuje! Jen dějiny a Bůh rozhodnou, kolik viny bylo na jaké straně,“ zněla jeho odpověď.
Putin je kleptokrat
To už naplno zuřila válka v Sýrii a Čurkin v Radě bezpečnosti blokoval vojenskou pomoc povstalcům. Čím více západní spojenci mluvili o hrůzách v Aleppu, tím více jim oplácel příklady z Vietnamu, Afghánistánu, Iráku a Jemenu. Tyto spektakulární slovní přestřelky se ovšem konaly pro oči světové veřejnosti. V soukromí vycházel se Samanthou Powerovou ruský ambasador přátelsky natolik, že si spolu vyšli i do divadla. Samanthin manžel Čurkina pro změnu zasvěcoval do tajů americké ústavy. Podle Toma Brokawa z NBC, který se s Čurkinem přátelil dlouhé roky, se v soukromí vyjadřoval o Vladimiru Putinovi kriticky a jeho administrativu nazval „kleptokracií“.
Loni na podzim označil Čurkin americkoruské vztahy za nejhorší od studené války. Dva týdny před smrtí v rozhovoru s Russia Today řekl, že diplomacie se za „desítky let mé kariéry stala mnohem hektičtější, ale svět není o nic stabilnější“. Těžko říci, v jakém stupni kognitivní disonance se Čurkin v závěru života, který strávil převážně na Západě, vlastně nacházel. Jisté je, že morální nadřazenost západních kolegů nesnášel zcela autenticky. „Tenhle nadřazený tón si vyprošuji,“ řekl poprvé roku 1986 před Kongresem a od té doby větu v různých obměnách mnohokrát zopakoval.
O autorovi| Luboš Heger, heger@mf.cz