S dotacemi, ať již vlastními či poskytovanými z Evropské unie, má Česká republika stále trápení. N emine téměř měsíc, aby se nezjistilo, že ten či onen program byl pozastaven, že audit přišel na implementační nedostatky, kvůli nimž hrozí uzavření finančních kohoutků.
A v mezičase, aby toho nebylo málo, na nás z médií jukne sem tam nějaká ta korupční aféra. Stačí malá rekapitulace - začátkem srpna přišly dvě zprávy téměř v jednom dnu. Jednak Evropská komise pozastavila toky z předvstupního fondu Phare, a za druhé, zrušila výběrová řízení, která vyhlásily obce v rámci domácích dotačních programů ministerstva pro místní rozvoj. Problémy, které dočasné zdržení způsobily, doposud nebyly řádně vysvětleny, a obestírá je řada protichůdných informací, kdy si mezi sebou přehazovaly horký brambor česká ministerstva s bruselskou komisí. Před třemi týdny se pro změnu objevila v médiích aféra s údajnými manipulacemi v rámci obecních dotací poskytovaných opět ministerstvem pro místní rozvoj. I když tato konkrétní kauza stojí na svědectví jednoho podnikatelského hochštaplera, je varující spíše z objektivních příčin. Stát, respektive zmíněné ministerstvo, nebyl schopen věrohodně a jednoznačně potvrdit či vyvrátit, zda jsou ze systémového hlediska manipulace s dotacemi možné či nikoli. Zatím poslední případ problémů s dotacemi se týká pozastavení dotačních programů na bydlení, revitalizace či rekonstrukce obecní bytové výstavby. I když každý z kolizních případů je trochu jiný, společný jmenovatel přesto existuje. Dotace je přesně z ranku produktů, pro něž platí, že je hodně povolaných, ale málo vyvolených. Zatímco v tržním, nezdeformovaném prostředí platí, že trh, zákazník, sám rozhodne o tom, která investice, který podnikatelský záměr se osvědčí či nikoli, v případě účasti či spoluúčasti veřejných financí o tom rozhoduje úředník. A ten, i kdyby byl svatý a úplný Einstein, nemůže rozhodnout nikdy tak spravedlivě, jako by rozhodl trh. Zda je správně nastaven ten či onen kontrolní mechanismus, do jaké míry odpovídá představám České republiky či orgánům Evropské unie, už jsou potom jenom virtuální úřednické hrátky. Axiom o neviditelné, a dodejme io neúplatné ruce trhu ostatně začíná docházet alespoň některým úrovním veřejné správy. Svazu měst a obcí již došla trpělivost a vládě vzkázal: N echejte si dotace a dejte nám jasně definovaný podíl na daních. Je to logické. Dnešní složitý klíč, podle kterého se vypočítávají místní a regionální daně, je nevyhovující. A vzhledem k nivelizaci mezi jednotlivými kraji a obcemi i nespravedlivý. N a základě jasně definovaných sdílených daní by starostové, primátoři i hejtmani věděli naprosto přesně, kam mohou směřovat finance, a nemuseli by být ve svých investičních záměrech odkázáni na to, zda dotaci přiklepne ministerský úředník, nebo ji prolobbuje poslanec ve státním rozpočtu.
