Verdikt nad Husním Mubarakem nemohl přijít v horší čas. Ačkoli cílem bylo udělat tlustou čáru za minulostí a pročistit vzduch před prvními prezidentskými volbami od pádu režimu před 16 měsíci, stání jen přispělo k vyostření situace. Podle soudu Mubarak jen nedokázal zabránit násilí, které si vyžádalo 800 obětí, místo aby jej soud učinil za oběti odpovědným.
Obvinění z korupce se Mubarak zbavil a šest důstojníků viněných z podílu na loňské krvavé lázni odešlo bez trestu. Navzdory pochopitelným protestům nelze význam soudního stání podceňovat. Odsouzení bývalého lídra je v arabském světě novum. Obžaloba byla sice slabá, ale soud spravedlivý. Především se však nelze zbavit dojmu, že starý režim přišel jen o hlavu, ovšem skutečně poražen nebyl.
Čtěte také: Bývalý egyptský prezident Mubarak stráví zbytek života ve vězení
Armádní správa země nenaplnila očekávání revoluce a usiluje o to, aby pravomoci nově zvoleného prezidenta byly stále předmětem jednání. Vývoj je zklamáním pro liberální revolucionáře. Čeká je volba mezi napravenými z Mubarakovy éry a Muslimským bratrstvem.
Die Welt: Rozhodnout musejí občané
Nemáte na práci nic lepšího než vytváření vizí? Společná měna ztrácí na síle, finanční trhy projektu nedůvěřují a v této situaci nechávají šéfové vlád unijní předáky vypracovávat plán pro příští desetiletí? Přirozeně. Hlavy států musejí rokovat o evropské budoucnosti, protože jinak zůstane krize jediným pojítkem mezi evropskými zeměmi. Plány však nelze snovat za zavřenými dveřmi. Musí se jasně a veřejně nastolit otázka: Evropa, nebo euro? Unie otevřených hranic a společného vnitřního trhu, nebo unie společného rozpočtu a příslibů úspor?
Čtěte také: EU řeší svou budoucnost, možné je i rozštěpení
Zvažovaná bankovní unie by znamenala, že by německé banky a v nejhorším případě i němečtí daňoví poplatníci hradili problémy konkurentů v jiných zemích. A skutečná fiskální unie by znamenala, že Bundestag by nebyl jediným pánem německých daňových příjmů. Společný závazek ke strukturálním reformám, což je další bod této vytříbené pracovní skupiny, by musel být realizován výrazně lépe než dosud. O Evropě je třeba přemýšlet.
Die Presse: Monarchy in the U. K.
Před 35 lety složila skupina Sex Pistols své královně k tehdy stříbrnému jubileu píseň o „fašistickém režimu“ a panovnici zpěvák Johny Rotten prorokoval: „No future for you!“ Ve zkoušce časem Alžběta II. obstála, zato cíle Sex Pistols nikoli.
Vysněná doba „Anarchy in the U. K.“ dosud nenastala a zpěvák Rotten se dnes jen rezignovaně diví, že královna vůbec ještě žije. Mocný je prý ten, kdo sedí na břehu řeky a sleduje, jak voda odnáší plány protivníků.
V případě Alžběty II. je pojetí moci ještě subtilnější. Královna nepřátele nemá, a když, tak je nevnímá. Podobně jako kdysi Sex Pistols dopadly i záměry všech antiroyalistů, kteří vždy malovali hrůzné scénáře budoucnosti Británie, pokud zůstane monarchií. Dlouhověkost Alžbětina kralování spočívá nejen v její neochotě reagovat na štulce.
Čtěte také: Královské oslavy v Británii pokračovaly plavbou po Temži
Ona ani reagovat nesmí. Síla jejího majestátu tak tkví i v jisté míře bezmoci. Je to pěkný paradox – nejstabilnější je moc, která není (a nemůže být) vykonávána.