Česká republika má ve světě unikátní značku země, která bojuje za lidská práva. „Když to vyměníte za peníze, ztratíte tím jedinečnost. Budete jenom jednou z 27 zemí Evropy,“ říká v rozhovoru pro E15.cz premiér Tibetské exilové vlády a absolvent Harvardu Lobsang Sangay (44), který do Prahy přijel na konferenci Forum 2000.
E15: Dovolte mi se nejprve zeptat – kde teď žijete?
V Dharamsale, krásném městě na severu Indie, kde sídlí tibetská vláda.
E15: Jak dlouho tam žijete? Předtím jste totiž dlouho pobýval v USA…
Posledních 16 let jsem strávil v Americe, většinu z toho na Harvardské škole práv. Posledních čtrnáct měsíců žiji v Dharamsale jako politický lídr Tibeťanů.
E15: Jak vypadá váš pracovní den? Co dělá tibetský premiér?
Stejně jako každá fungující vláda máme schůze kabinetu, scházíme se každé úterý a pátek, kdy jednáme celý den. Řešíme všechny věci, které se dějí po celém světě, především v Indii, Tibetu nebo Bhútánu. Já jsem hlavou vlády o sedmi ministerstvech. Zdravotnictví, školství, náboženství, kultura, zahraničí… Fungujeme jako jakákoli jiná vláda. Máme parlament, který se schází dvakrát ročně, v březnu a v září. Tam probíhá rozpočtové jednání a administrativní jednání.
Čtěte také:
Na konferenci Forum 2000 přijede premiér exilové vlády Tibetu
E15: Jako ekonomického redaktora by mě zajímalo, jaký máte rozpočet, příjmy…
Dvaadvacet milionů dolarů ročně. Financujeme z těchto peněz školy, nemocnice, kláštery, uprchlické tábory, jesle atd. Máme menší rozpočet než některé větší ambasády světových mocností.
E15: Jaké jsou hlavní zdroje příjmu?
Asi třicet procent přichází z tibetských dobrovolných příspěvků. Další příspěvky posílají jednotlivci, organizace, nadace, některé vlády nám poskytují humanitární pomoc.
E15: Jak velký podíl na rozpočtu tvoří dary?
Šedesát, sedmdesát procent.
E15: Kolik lidí nyní zastupuje tibetská exilová vláda?
Sto padesát tisíc lidí mimo území Tibetu ve 47 zemích. Devadesát tisíc Tibeťanů žije v Indii, patnáct tisíc v Nepálu, tři, čtyři tisíce v Bhútánu a zbytek různě po světě.
E15: Pojďme se teď bavit o vztahu k Číně. Jaký je teď hlavní cíl tibetské politiky?
Teď jdeme politikou střední cesty. To znamená, že usilujeme o autonomii uvnitř Číny, v rámci čínské ústavy. To znamená, že nezpochybňujeme čínskou suverenitu a teritoriální integritu. Čínská vláda nám ale bohužel nenaslouchá a porušuje vlastní zákony a utlačuje Tibeťany.
E15: Jak s Čínou či s Pekingem komunikujete? Setkáváte se osobně s jejími velvyslanci či úředníky?
Posledních 16 let, které jsem strávil na Harvardské škole práv, jsem uspořádal sedm velkých konferencí mezi čínskými a tibetskými učenci. Na dvou z nich byl Dalajláma, v letech 2003 a 2009. Takže jsem byl v kontaktu s mnoha čínskými učenci a stovkami studentů. Věřím v dialog. Chceme otázku Tibetu vyřešit mírumilovně, pomocí dialogu. Od roku 2002 do roku 2010 proběhlo devět setkání mezi tibetskými a čínskými zástupci. Od ledna 2010 ale bohužel čínská vláda schůzky odmítá, nechce přijmout naše zástupce.
E15: Říkáte, že byste chtěli autonomii v rámci Číny. Existuje nějaké území, ke kterému by se to dalo přirovnat?
Můžete se podívat třeba na Hongkong nebo Macau. Když se podíváte na čínskou ústavu, tak usilujeme o něco trochu menšího, než má Hongkong. Nebo o něco trochu jiného. Hongkong je země podle článku ústavy číslo dvě, co chceme my, to je obecná autonomie dle článku čtyři, dvanáct a částečně článku třicet dva.
E15: Pojďme teď do Evropy. Před pěti lety se evropští politici chovali vůči Tibetu mnohem otevřeněji. Kancléřka Angela Merkelová v Berlíně přijala Dalajlámu, nyní se někteří politici setkání s jeho svátostí vyhýbají. Mají totiž strach, že pokud by se s ním sešli, vyhnuly by se pro změnu jim čínské investice. Pozorujete to u sebe, že by se vám evropští státníci vyhýbali kvůli byznysu s Čínou?
Evropa je dobrým příkladem toho, že se lidé velkých rozdílů můžou dohodnout. Druhá světová válka byla hlavně evropská válka. Teď, více než šedesát let poté, je tu mír. Taky Číňané a Tibeťané už spolu nebojují. Evropa je pro nás příklad. Proto by se neměla stydět mluvit o Tibetu. My nejsme proti jednotné Číně. Podporováním Tibetu podporujete jednotnou Čínu. Existuje tu takový dojem, že když se sejdete s Dalajlámou, když mluvíte o Tibetu, tak přijdete o byznys. Ale tak to není. Barack Obama se s ním sešel nedávno, v červnu. Premiér Británie se sešel s Dalajlámou. V Rakousku se s Dalajlámou ve Vídni sešel vicekancléř a ministr zahraničí. Všichni obchodují s Čínou, o nic nepřicházejí. Když naopak o Tibetu mluvíte, pomůže to vašemu morálnímu postavení.
E15: Nevím, jestli jste to četl, ale český premiér Petr Nečas na jednom průmyslovém veletrhu řekl, že dalajlamismus škodí českému exportu …
Pokud vím, tak většina českého exportu jde do EU a méně než pět procent jde do Číny. Jak jsem řekl, politici z USA, Británie nebo Rakouska se nedávno s Dalajlámou sešli a jejich exportu to neublížilo. Také je dobré si uvědomit, že hodně zemí dělá byznys s Čínou a myslí si, že na tom vydělává. Ale já myslím, že jen jedna země vydělává na tom, že obchoduje se zbytkem světa; a to Čína. Amerika s Čínou přichází o peníze. Evropa také, snad s výjimkou Německa.
A je tu ještě jedna věc. Česká republika je ve světě známá jako země sametové revoluce, země s morálním svědomím a hodnotami. Malá země, která se postavila totalitě. Když řeknete ‘já jsem z Československa‘, máte morální pozici. Když to vyměníte za peníze, tak ztratíte unikátní značku, která je jedinečná. Budete jenom jednou z 27 zemí Evropy. Ale co je cenné a co Česko ve světě znamená, to jsou hodnoty, za které bojovalo. Pražské jaro, Charta 77, Václav Havel atd. Přijít o to by bylo smutné.
To, co říkáte, je navíc přesná citace z čínských vládních stránek. A to, že chce Dalajláma obnovit feudální zřízení je nesmysl. Sám se rozhodl zbavit role hlavy světské moci a předal jí premiérovi. To je velmi demokratický krok.
E15: Proč to vlastně udělal?
Ten přechod trval 50 let. Teď viděl, že nastal čas udělat poslední krok. Čtyři sta let vládnutí Dalajlámů skončilo, protože on to tak chtěl a tak to ukončil. Protože chtěl demokracii. Chtěl dát Tibeťanům možnost, aby hnutí vedli sami. Sametová revoluce je pro nás velkým vzorem, protože byla mírumilovná. A slyšet takový komentář ze země sametové revoluce je nešťastné.
Čtěte také:
Škůdci českého exportu podle Nečase: dalajlama a Pussy Riot
Šéf průmyslníků Hanák: Nezvěte už dalajlamu, poškozuje export
Nová exportní strategie: Přepřaháme směr Východ!
