„Organizátoři počítali s tím, že
přilákají také pravidelné návštěvníky brněnského veletrhu, výstavy
plemenného dobytka v Přerově a zahradnické výstavy v Lednici, tedy akcí,
které se konaly v podobných termínech,“ píše se v publikaci Trnkobraní v
proměnách času. Právě takhle se vizovičtí pořadatelé na jaře roku 1968 chystali
na druhý ročník přehlídky, která existuje dodnes. Nakonec ale valašskou oslavu
spojenou s dožínkami, zábavou a výstavami museli zrušit. „Okupace sovětskými
vojsky 21. srpna 1968 další organizaci Trnkobraní zmrazila. Na přelomu
srpna a září mnoho potravinářských podniků odvolávalo svou účast s
poukazem na ‚vliv mimořádných událostí‘ a mikulovský vinařský závod
hlásil, že jak Pálavské vinobraní, tak i vinobraní ve Znojmě jsou
zrušeny,“ píše se v kronice.
Minulou středu pak museli pořadatelé Trnkobraní oznámit, že festival neproběhne ani letos. Teprve podruhé za více než padesátiletou historii. „Poprvé ho zmařily v roce 1968 ruské tanky a nyní čínský virus a související vládní opatření. O to je to smutnější,“ reagují Michal Šesták a Pavel Dvořáček z realizačního týmu festivalu. Vizovická přehlídka se tím dostala na stále bobtnající seznam akcí, jejichž konání překazily vládní protipandemická opatření a nepřehledný postoj ministrů.
Jezdíte na letní festivaly?
Zatěžkávací
zkouška
Zrušení
velkého letního festivalu, na jehož přípravě se obvykle začíná pracovat i rok
předem, přitom není jednoduché rozhodnutí. I proto většina českých pořadatelů s
ortelem čekala až na přelom dubna a května a doufala, že vláda dá jasné slovo,
jestli – a za jakých podmínek – je možné letní open-air podniky uspořádat, nebo
je direktivně zakáže. Nic takového ale politici neudělali, a tak se
organizátoři museli rozhodnout sami.
„Nezastírám,
že přesun ročníku necelé tři měsíce před startem, kdy je většina věcí již
připravena a domluvena, představuje obrovskou zatěžkávací zkoušku. Nejen pro
nás,“ prohlásila Zlata Holušová, zakladatelka a šéfka Colours of Ostrava.
„Kvůli pandemii nelze nyní festival bezpečné pořádat a nám nezbývá než se
podřídit dané situaci. Nejsme v tom sami, nikde na celém světě se nyní žádný
festival nemůže konat. Svět se na chvíli zavřel a izolovaní jsme i my.
Půlstoletí nikdo takovou situaci nezažil,“ vysvětluje dále.
Jak
Holušová odpověděla během dubnové online konference Hudební festivaly v době
koronaviru, finanční ztráta pro Colours of Ostrava kvůli zrušenému ročníku může
být 30 i 50 milionů korun. A doplnila, že záležet bude i na tom, jak se
zachovají fanoušci. Proto přehlídky žádají lidi se zakoupenými vstupenkami, aby
lístky nevraceli a nechali si je na příští rok. Pokud by velké množství
návštěvníků ihned požádalo o vrácení vstupného, festivaly, jimž se nedostává
hotovost a prioritně řeší vlastní existenci, to může definitivně položit.
Lidé
stojící za hudebními akcemi jsou ve velmi složité situaci i proto, že je prý
těžké najít instituci, která by je pro takové případy pojistila. Něco o tom ví
i Michal Thomes, hlavní pořadatel Rock for People: „Letos poprvé jsme chtěli
mít pojistku pro případ zrušení festivalu, ale už nám ji pojišťovny nedaly.“
Jeho akce je přitom ve velmi paradoxní situaci – zrušena musela být i přesto,
že poprvé ve své čtvrt století dlouhé historii bylo vyprodáno.
Zásadní
proto bude, jak se k akcím postaví důležití partneři a sponzoři. Zda zůstanou a
příští rok dají stejný příspěvek, nebo odejdou. Třeba Česká spořitelna tvrdí,
že Colours of Ostrava chce podporovat i dál. Za rok je prý připravena dát
stejný balík jako loni a zůstat generálním partnerem. „Určité úpravy našich
vztahů a spravedlivé finanční vypořádání je nutné, ale snažíme se obecně
všechny naše partnery maximálně podpořit a umožnit jim realizaci v dalších
letech. Platí to i o festivalu Colours of Ostrava,“ řekl Radomil Štumpa z České
spořitelny. Podobně reaguje i huť Liberty Ostrava. „Organizátorům už jsme
potvrdili generální partnerství pro příští ročník minimálně ve výši podpory
plánované pro letošek,“ potvrdila mluvčí společnosti Barbora Černá Dvořáková.
Kdo tam
bude spát
Rušení
festivalů ovšem doléhá i na další odvětví, zejména na hoteliéry a majitele
penzionů v okolí. Zejména pak v Ostravě, kde tvoří Colours společně se zářijovými Dny NATO
absolutní vrchol sezony, díky němuž si ubytovací zařízení vydělají na zbytek
roku. „Hoteliéři tvrdí, že to bez Colours nedají,“ upozornila šéfka přehlídky
Holušová.
Vedení
ostravských hotelů však na dotazy týdeníku Euro nereagovala a na otázky
související s epidemií koronaviru nechtěly firmy moc odpovídat. S jistotou lze
však očekávat, že v Ostravě pocítí zrušení velkých akcí i oblast služeb a
pohostinství, kde tisícovky návštěvníků Colours, kteří ve městě strávili třeba
i týden v kuse, utrácely.
Ještě větší
šlamastyka čeká pořadatele malých regionálních festivalů, pro jejichž fungování
a přežití je zásadní prodej vstupenek. S výpadkem jednoho ročníku se klidně
může stát, že příští léto už se na mapě letních open-air festivalů řada
takových akcí ani neobjeví.
Jak v
rozhovoru pro týdeník Euro připomíná Milan Cais, zakladatel skupiny Tata Bojs,
biti zřejmě budou i sami hudebníci. „To je tlak i na nás, abychom hráli za
nižší honoráře. Kultura by měla dostat obrovskou finanční injekci, aby se
vzpamatovala. Ale trochu se bojím, že kultura je to poslední, co se řeší, a
krutě to odskáčeme,“ apeluje jeden z předních českých muzikantů.
Z června do
září. A co pak?
Jedním z posledních velkých českých festivalů, který letošní ročník ještě nestornoval, je metropolitní Metronome Prague. Původně se měl konat v červnu, pořadatelé jej už na jaře přesunuli na září. Kdyby ihned odřekli, znamenalo by to ztrátu „vyšších jednotek milionů“, jak prozradil na konferenci Hudební festivaly v době koronaviru David Gaydečka, šéf Metronomu.
On sám
očekává, že se hudební přehlídky pod otevřeným nebem v budoucnu výrazně změní.
Čekat by je mohly například mnohem přísnější hygienická opatření a je
pravděpodobné, že se fanoušci musejí smířit s tím, že už nikdy neproběhnou tak,
jak si je pamatují dosud. I přesto pořadatelé zůstávají částečně optimističtí
především proto, že tvrdý letošní restart by mohl celý hudební byznys vrátit
zase zpátky a trochu blíž ke kořenům. Tedy do reality, kdy k sobě kapely a
promotéři měli blíž a agenti si za vystoupení svých „koní“ neříkali nesmyslné
sumy.
Hlad po živých koncertech je a bude velký. Nejen mezi fanoušky, ale především mezi muzikanty. Zavřené hranice škodí silně i jim. Organizátorům velkých letních festivalů jakbysmet.