Tiché společenství má jednu kouzelnou vlastnost. Můžete investovat do podnikatelských projektů, aniž byste je sami museli řídit a zároveň zůstáváte v anonymitě vůči veřejnosti. Má to však i své stinné stránky. Vyplatí se vám, stát se tichým společníkem? Jaká jsou rizika?
Autor: Martin Siebert
Tiché společenství se nejvíce hodí pro situace, kdy existují následující subjekty. Na jedné straně jeden podniká nebo se alespoň podnikat chystá (nemá kapitál) a na straně druhé ten, kdo disponuje prostředky a nemá zájem se z nějakých důvodů na projektu aktivně podílet. Mnoho tichých společníků se rekrutuje ze skupiny současných nebo bývalých podnikatelů. Buď mají svůj vlastní byznys anebo jsou v podnikatelské penzi a touží podpořit perspektivní nebo zajímavé projekty.
Hlavní deviza je anonymita
Tiché společenství upravuje § 673 až 681 obchodního zákoníku. Samotným uzavřením smlouvy o tichém společenství nevzniká žádný nový právní subjekt. Tiché společenství by se dalo charakterizovat jako nějaký svazek se smluvně vymezeným způsobem spolupráce mezi dvěma nebo více právnickými či fyzickými osobami.
Z výše uvedeného odstavce vyplývá, že účastníky tichého společenství jsou podnikatel a jeden nebo více tichých společníků. Tichý společník (může jím být osoba právnická nebo fyzická) se na podnikatelské činnosti podílí jen svým vkladem a vůči obchodním partnerům zůstává v anonymitě. A právě tato anonymita tichého společníka je někdy důvodem k uzavření smlouvy o tichém společenství. Vedle tichého společenství existují i další způsoby investice do společnosti – například nákup podílu na základním jmění apod. V tomto případě ovšem všichni okolo hned vědí, že ve společnosti působí konkrétní investor. To nemusí být z logických důvodů žádoucí.
Tichý společník se zavazuje ke vkladu. Odměnou právo na podíl na zisku
Smlouva o tichém společenství musí být uzavřena písemně. Tichý společník se zaváže ve smlouvě k poskytnutí vkladu v určité výši (nejčastěji se vkládají peníze, ale může jí i o nepeněžité vklady) a zároveň si ve smlouvě stanoví svůj podíl na zisku. Právě v případě stanovení poměru ohledně dělení zisku mezi podnikatele a tichého společníka bývá hodně velká diskuse. Je samozřejmé, že tichý společník má zájem za poskytnutý vklad obdržet co nejvyšší budoucí zisk. Jiná cesta k odměně než přes podíl na zisku totiž není. Podnikatel na druhé straně si je vědom, že na podnikání bude a zůstane sám. Tím pádem bude mít snahu se o zisk dělit v co nejvýhodnějším poměru. Obchodní zákoník v této souvislosti žádný doporučený poměr nestanovuje a jde výlučně o dohodu mezi oběma smluvními stranami.
Důležité ovšem je ustanovení týkající se totožného podílu na zisku i ztrátě. Podnikání samozřejmě přináší nejen ziskové roky, ale často i ztrátová období. Podnikatel si s tichým společníkem může sjednat jakýkoli podíl při dělení zisku (např. 50:50, 70:30, 90:10 atd), avšak vždy musí být tento podíl aplikován ve stejném poměru pro případ zisku i pro případ ztráty.
Ztráta může tichému společníkovi vymazat celý vklad
Tichý společník se sám neúčastní podnikání. Má ovšem nezpochybnitelné právo nahlížet do účetnictví podnikatele a má nárok na stejnopis účetní závěrky. Ta je klíčovým dokumentem právě na stanovení výše podílu na zisku nebo na ztrátě. Tichému společníkovi vzniká nárok na podíl na zisku do 30 dnů po vyhotovení účetní závěrky. Na druhé straně je nutné zmínit, že tichý společník se podílí i na ztrátě. S tou se zachází tak, že se o vypočtený podíl na ztrátě snižuje vklad tichého společníka. V případě zisku v následujících letech se snížený vklad zase zvyšuje a nárok na podíl na zisku vzniká společníkovi až po dosažení původní výše vkladu. Vazbu mezi ztrátou a účastí na tichém společenství si demonstrujme na následujícím příkladu.
Podíl na zisku se zdaňuje srážkovou daní patnáct procent
Ale pojďme k veselejším záležitostem, než je úhrada ztráty. Co bude dělat tichý společník s penězi ve formě podílu na zisku? Vyplacený podíl na zisku je zdanitelným příjmem a plátce (společnost, ve které tichý společník má vklad) je povinna z podílu srazit srážkovou daň ve výši patnáct procent. Srážkovou daň odvádí finančnímu úřadu společnost a obdržený obnos se již na straně tichého společníka dále nezdaňuje. Tichý společník (fyzická osoba) jej ani neuvádí ve svém daňovém přiznání.