Někdejší excentrický šéf německé diplomacie a úspěšný lídr FDP Guido Westerwelle bojuje s rakovinou
Býval člověkem, který se dělil s veřejností prakticky o všechno - o své názory, koníčky, soukromý život nevyjímaje. Budilo to dojem, že povyk kolem své osoby vyžaduje. Nyní je ticho. Guido Westerwelle, ministr zahraničních věcí ve druhé vládě kancléřky Angely Merkelové a muž, který prosadil do vlády svou liberální stranu FDP (Freie demokratische Partei) na úkor sociálních demokratů, zmizel z pódia. A lidé ho, snad poprvé v životě, nechávají na pokoji. Ze dvou důvodů: prvním je sounáležitost, druhým předtucha smrti.
Palba zprava, nenávist zleva Westerwelleho život obrátila naruby běžná kontrola u lékaře loni v červnu. Třiapadesátiletý politik si stěžoval na bolesti, které dával za vinu blíže neurčenému zranění při sportu. Odebraná krev prokázala nemoc v pokročilém stadiu. „Mám leukemii a jsem v péči lékařů,“ napsal na svém facebookovém profilu. Lékaři se shodli, že nález přišel za minutu dvanáct; bez rutinní prohlídky by už nebyl v současnosti Westerwelle mezi živými.
Léčba se rozjela na plné obrátky. Jednu chemoterapii vystřídala druhá, následoval dárcovský štěp kostní dřeně a boj o život. O pacientově skutečném stavu kolují pouze dohady. Poté, co se stáhl do soukromí, byl „vymazán“ z politické paměti. Komentátoři zdůrazňují, že nejde o nic neobvyklého. Tím spíše, když se Westerwelleho liberální strana FDP propadla z volebního a vládního výsluní, kdy v roce 2009 získala 14,6 procenta hlasů, na bídných 4,8 procenta o čtyři roky později. To na postup do Spolkového sněmu nestačilo.
Politik se přesto vymyká. Jednak proto, že si uměl udělat spoustu přátel i nepřátel. Když si Westerwelle kvůli vnitřním rozbrojům odporoučel v květnu 2011 z čela partaje, kterou vytáhl z bláta na vrchol, přišla lavina výsměchu a urážek, jimiž on sám rád své protivníky častoval.
Když si horký kandidát na jeho nástupnictví v křesle šéfa sněmovní frakce Rainer Brüderle zlomil stehenní kost, hodnotili to zejména sociální demokraté, které vyštípali liberálové v roce 2009 z vlády, jako začátek pro ně „dobrého“ konce. Volební debakl FDP v roce 2013 slavila pak Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) v Domě Willyho Brandta vítězným pokřikem. „Střílel z pravicových pozic, nenáviděli ho na levé straně spektra, zleva,“ hodnotí Westerwelleho účinkování na politické scéně lidé z jeho okolí. Nenávisti, jak vidno, se už před dvěma lety učinilo zadost. Na expolitika zapomnělo také spolkové ministerstvo zahraničních věcí. Kdysi býval aktivní Guido den co den v televizi, momentálně se mnozí ptají, zda to bylo před 15 měsíci nebo 15 lety. „Na vše sedl prach, na FDP, černožlutou koalici (symbolické barvy CDU-CSU a liberálů - pozn. red.), na Westerwelleho,“ shrnuje Frankfurter Allgemeine Zeitung. Jiní ministři se v paměti udržovali, dávali rozhovory, komentovali aktuální dění, psali memoáry. Hans-Dietrich Genscher nebo Joschka Fischer jsou toho názornými příklady. To však není případ Westerwelleho, navíc ani v době, kdy byl ještě zdravý. Jeho nijak zářná éra skončila zabouchnutím dveří od kanceláře.
Gesto paní kancléřky Vyšumělo navíc i téma, na němž si tolik zakládal a dojednával ho s americkým prezidentem Barackem Obamou: odzbrojení světa. Zvláštní oddělení resortu, které se touto agendou zabývalo, bylo zrušeno, Westerwelleho idea „zbrojní zdrženlivosti“ vzbuzuje soucitné úsměvy. Když do úřadu nastoupil po čtyřleté pauze Frank-Walter Steinmeier (SPD), hodnotily to noviny jako logický návrat někoho, kdo svůj post de facto jenom „dočasně zapůjčil“.
Trapné ticho protrhla až loni kancléřka Merkelová. „Znám ho dlouhá léta jako velkého bojovníka. Mé myšlenky jsou s ním,“ reagovala na oslavě svých narozenin na zprávu o Westerwelleho nemoci. Jejího příkladu následovali další politici. Nutno dodat, že šlo o dočasnou záležitost.
Jedním z vrcholů politikovy dráhy byl střet se sociálnědemokratickým kancléřem Gerhardem Schröderem. „Jsem možná mladší než vy, ale určitě ne hloupější,“ počastoval ho svého času vystudovaný právník Westerwelle. Psalo se 18. září 2005, právě skončily předčasné volby a lídři kandidátek jednotlivých stran usedli jako obvykle v televizním studiu. Ohromený Schröder zalapal po dechu a vypadl z vítězné role. Užaslí diváci si mohli myslet svoje. Ovšem to, že existuje nějaký přidrzlý Guido, si museli uvědomit i ti, kteří se o něj do té doby nezajímali. Incident se Schröderem se přihodil jen pár let nato, co se čerstvý čtyřicátník a čerstvý předseda FDP proháněl v propagačním Guidomobilu a nosil boty s nažluto nabarvenými podrážkami s číslicí 18 (šlo o procentuální zisk hlasů, který slíbil svým příznivcům v hlasování v roce 2002).
V bulvárech jako SuperIllu, Bild am Sonntag či Frau im Spiegel tehdy pro změnu ujišťoval, jak postupně vyzrává. Výsledky pod deset procent v letech 2002 a 2005 mu umožnily, aby na sobě v opozici dále pracoval.
„Posunul se, nejen věkově. Jeho image má už nějaký čas podobu pravého gentlemana.
Na mítincích nosí uniformy státníka: tmavé obleky, žlutě protkávané kravaty (žlutá je stranická barva FDP), perlově bílé košile,“ shrnul na podzim 2009 list Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Spolu s životním partnerem Michaelem Mronzem, manažerem koňských závodů a bratrem tenisty Alexandra Mronze (kdysi byl přítelem Steffi Grafové), zahájili den D - volební neděli 27. září 2009 -, vytrvalostním během. Poté odvolili v příslušném obvodě v Bonnu a odletěli do Berlína. „Budu s napětím, respektem a pokorou čekat na rozhodnutí suverénních občanů,“ ujistil Westerwelle v rozhovoru pro Rhein-NeckarZeitung.
Středobod světa Byl vždy hyperaktivní, zajímal se o divadlo, dral se na pódium, chtěl být středem pozornosti, nechali se slyšet Westerwelleho spolužáci.
„Jedni ho milovali, druzí nenáviděli.
Vždycky polarizoval,“ sdělil televizi RTL jeden z jeho učitelů na základní škole.
Jeho prohlášení na téma zahraniční politiky jsou vágní, všimla si před nástupem do vysněné funkce poradkyně Katinka Baryschová z londýnského Centra pro evropskou reformu.
Příznačná byla scénka, kdy na první tiskové konferenci po volbách dostal Westerwelle od BBC dotaz v angličtině, nakolik se bude jeho zahraniční linie lišit od předchůdců. „Jsme v Německu,“ odmítl tázaný odpovědět anglicky. Reportér požádal o pomoc tlumočnici, jenže opět narazil. „V tomto okamžiku nechci mluvit o úřadech a postech,“ odvětil Guido.
Podobně neslaná nemastná zůstala i jeho kariéra na špici německé diplomacie v kombinaci s postem vicekancléře a šéfa FDP. Její bilance více připomíná soupisku služebních cest než činů, které by stály za zaznamenání.
V dokumentech z aféry WikiLeaks o něm mluví američtí diplomaté nejen jako o překážce lepších transatlantických vztahů, ale zpochybňují i jeho profesionální schopnosti. „Kapitán Achab na lodi Pequod,“ zněl odsuzující verdikt doma v Německu. Přirovnání ke kapitánovi na potápějící se velrybářské lodi z příběhu o Moby Dickovi docela sedí.
Jak se vlastně Westerwelle momentálně má, není jasné. Loni v červenci, měsíc po stanovení diagnózy, vyfotografoval Westerwelleho bulvár Bild a snímek z dostihů opatřil titulkem: „Působivé vystoupení“. Myšleno nemocného muže. V říjnu následoval tamtéž článek Leukemie není zažehnána. O Vánocích se čtenáři dozvěděli, že si dotyčný užívá na Mallorce a nabírá síly. Přiložený obrázek vypovídal o něčem jiném. Naposledy, koncem března, tvrdil další bulvár Bunte, že léčba dělá velké pokroky. Ale v politikově berlínském bytě je pořád tma. l
Neslaná nemastná zůstala i Westerwelleho kariéra na špici německé diplomacie. Guido Westerwelle * Narodil se 27. prosince 1961 v Bad Honnefu nedaleko Bonnu. * Vystudoval práva na tamní univerzitě a otevřel si vlastní praxi. * Po vstupu do FDP v roce 1980 založil její mládežnickou odnož Mladí liberálové. * Od května 2001 se stal v necelých čtyřiceti letech nejmladším předsedou FDP v historii, stranu řídil do května 2011. * V roce 2002 se ucházel o post kancléře. * V letech 2009 až 2013 byl ministrem zahraničních věcí SRN. * V roce 2013 založil nadaci Westerwelle Foundation - Stiftung für internationale Verständigung. * V červnu 2014 oznámila německá média, že onemocněl akutní formou leukemie.
O autorovi| Igor Záruba, zaruba@mf.cz
