Létání za dvacet let: rychlejší, tišší, bezpečnější
Když v Londýně v říjnu 2003 naposledy přistály poslední tři nadzvukové concordy, skončila jedna éra letecké dopravy. Vize supersonického cestování ale rozhodně v odstavném hangáru neskončila. Do patnácti let by se měl na nebi objevit ekonomičtější nástupce concordu. První prototyp moderního letounu s cestovní rychlostí okolo MACH 1,8 (téměř dvojnásobek rychlosti zvuku) vznikl ve spolupráci francouzských leteckých společností a Japonské agentury pro vesmírný výzkum (JAXA). Díky pokročilým technologiím omezujícím dopad rázové vlny by navíc mohl létat i nad obydlenými oblastmi. Podobné projekty vyvíjí rovněž například konsorcium Supersonic Cruise Industry Aliance, jež tvoří firmy Boeing, Lockheed Martin, Rolls-Royce a Raytheon, za pozornost stojí i snažení menších společností, jako Gulfstream nebo SAI.
Na nebi bude rušno tak jako tak. Podle předpokladů se totiž letecký provoz v evropském vzdušném prostoru do dvaceti let zdvojnásobí, což bude klást vyšší nároky na komunikaci. I když jsou technologie používané v leteckém průmyslu na nejvyšší dosažitelné úrovni, leckdy to tak na první pohled nevypadá. Letoví dispečeři dodnes spoléhají na desítky let staré radary a vysílačky, v mnoha kontrolních stanovištích včetně Ruzyně dokonce naleznete namísto elektronických „stripů“ s letovými údaji klasické papírové proužky. V zájmu bezpečnosti jsou jakékoliv revoluční změny nežádoucí, v příštích letech se však z popudu Evropské komise pohnou ledy poměrně rychle kupředu a systém komunikace se kompletně přeorganizuje.
Ono už to vlastně začalo. Koncem loňského prosince vypustila Evropská kosmická agentura (ESA) z kazašského Bajkonuru první z třiceti družic globálního navigačního komplexu Galileo, díky němuž bude možné po roce 2010 určovat polohu s odchylkou v řádu centimetrů. Přesnější obdoba amerického GPS, s rozpočtem 3,4 miliardy eur nejdražší průmyslový projekt starého kontinentu, se významně dotkne i letecké navigace. Navazující program Sesar, který by měl být spuštěn mezi lety 2014 a 2020, zahrnuje moderní řízení leteckého provozu. Údaje o pohybu letadel zpracuje automatický systém, který bude sám udávat pilotům pokyny. Dispečeři jej budou pouze kontrolovat. Optimalizací provozu by se měly snížit i náklady na dopravu, což by se mělo odrazit třeba v cenách letenek.
Pasažéři létajících strojů se mají na co těšit. Vývojáři myslí i na komfort jejich cestování. Například již zmiňovaná společnost SAI (Supersonic Aerospace International) se zabývá především snižováním hluku uvnitř letadla. Unikátně řešená koncepce „bezhlučného“ letounu se splývajícími rozměrnými křídly by měla v sériové verzi vzniknout do dvaceti let.