Tipy E8 ve stylu

2. 11. 2005

Krutě upřímný portrétista • Výstava k sedmdesátinám • Polymery v praxi

Umění

Goya za humny

Francisco Goya (1746-1828) je jedním z nejstarších malířů, k jehož jménu můžeme stále bez zaváhání připojit označení moderní. Příští rok sice uplyne již 260 let od Goyova narození, jeho nejlepší díla ale dodnes neztratila nic ze své naléhavosti a provokativnosti. Výběr sedmi desítek Goyových obrazů a třicítky kreseb a grafik vystavuje až do začátku nového roku vídeňské Kunsthistorisches Museum. Výstavu, na které se rozhodující měrou podílí španělské Prado, měli již předtím možnost vidět návštěvníci v Berlíně.

Goya začínal jako malíř předloh pro tapiserie a jeho styl se zprvu nijak výrazně nevymykal z dobové rokokové estetiky. Roku 1789 se stal dvorním malířem španělského krále Karla IV. v Madridu. Ve službách dvora vytvořil řadu portrétů, které jsou mimořádným svědectvím o éře osvícenství. To, co na jeho obrazech dnešního diváka nejvíce fascinuje, není ani tak jejich psychologická hloubka jako prostý fakt, že je portrétovaní neomlátili Goyovi o hlavu. Svým modelům – včetně krále a jeho rodiny – malíř rozhodně nic nedaroval. Nesnažil se je udělat krásnějšími či duchaplnějšími. Namaloval je s krutou upřímností, kterou dodnes málokdo překonal.

Osudový zlom v Goyově životě i díle představoval Napoleonův vpád do Španělska. Ocitl se uprostřed znepřátelených táborů a jeho situaci ještě ztížila těžká nemoc, jejímž následkem ohluchl. Čím dál více se pak ve svých obrazech zaobíral temnými stránkami lidských životů, démonickými vizemi a výjevy, které jsou plné úzkosti a utrpení. Vrchol závěrečné epochy jeho tvorby představují temné fresky, kterými „vyzdobil“ svůj dům.

Vídeňská, respektive berlínská výstava je vůbec první Goyovou výstavou ve střední Evropě. Před tím, než do kin vtrhne životopisný film, který o malíři natáčí Miloš Forman, by tedy nebylo od věci zajet se podívat na jeho díla. Další Goyovy výstavy se v našich zeměpisných šířkách hned tak nedočkáme.

Goya 1746–1828
Kunsthistorisches Museum, Vídeň
do 8. ledna 2006, www.khm.at

Fotografie

Vlk se nažral a Saudek zůstal celý

Před několika lety, po výstavě s příznačným titulem Sbohem, Jane, Jan Saudek prohlásil, že v České republice již své fotografie nebude nikdy vystavovat. Snad chtěl být přemlouván, snad se chtěl opravdu napříště prezentovat jen svými obrazy. Ať tak nebo tak, nakonec se naštěstí našla cesta, jak zde jeho fotografie vystavit, aniž by musel vzít svůj slib zpět. Výstavu The Best of Jan Saudek v Domě U Bílého jednorožce na Staroměstském náměstí, která se koná u příležitosti autorových sedmdesátin, totiž nepořádá Jan Saudek, ale společnost saudek.com, která jeho dílo spravuje. Nakladatelství Slovart mu u této příležitosti také vydalo obsáhlou, luxusně vypravenou monografii s jednoduchým názvem Saudek, která je dosud nejkomplexnějším shrnutím jeho tvorby.

Titul výstavy opravdu nelže. K vidění je na ní přes 150 fotografií, respektive fotografických cyklů, včetně těch nejznámějších. Ty jsou však většinou zastoupeny až novějšími zvětšeninami. Některé Jan Saudek, podle datace přímo na fotografiích, dokončoval pouhý týden před začátkem výstavy. Zastoupeny jsou snímky ze všech období jeho tvorby, od 60. let do současnosti. Nejmladší vystavená fotografie Portrét dámy pochází z letošního srpna. Výstavní prostory Domu U Bílého jednorožce jsou poněkud stísněné, Saudkovy fotografie jsou však natolik silné, že to snesou. Galerie navíc tento handicap kompenzuje svou lokací v samém srdci turistické Prahy. Výstava má tedy veškerý potenciál být jednou z nejnavštěvovanějších. Budiž to Janu Saudkovi přáno.

The Best of Jan Saudek
Dům U Bílého jednorožce, Staroměstské nám. 15, Praha 1
do 31. března 2006, www.saudek.com

Design

Veselé plasty

Výstavu Happy Materials by šlo označit za komerční prezentaci s vysokou přidanou hodnotou. Firma stejného jména, která na český trh dováží moderní materiály, svou prezentaci v Národním technickém muzeu pojala jako instruktivní sondu do dějin plastů, doplněnou o ukázky jejich využití v designu i umění. Každou skupinu plastů (polykarbonát, polyetylen, polyvinylchlorid, polyuretan a další) na výstavě reprezentuje výstavní panel z příslušného materiálu, na němž jsou připevněny další vzorky v jeho různých barevných, tloušťkových nebo povrchových modifikacích, a také jeden trojrozměrný předmět, dokumentující užití toho kterého polymeru v praxi.

Svými výrobky jsou na výstavě mimo jiné zastoupeny firmy Vitra, Kartell, Cappellini či Appell, které patří mezi špičky současného designu. Z českých výrobců se na výstavě prezentují výrobci van Teiko a Ravak, v historické části expozice se objevují ještě firmy ETA a Tesla. Plasty jsou dnes také oblíbeným materiálem výtvarných umělců, a tak je do expozice zařazeno například jedno z Miminek Davida Černého, abstraktní socha Dobrota pro dva od Lukáše Rittsteina či instalace Neuro-net od Jiřího Černického.