Michael Jackson kdysi prohlásil, že až najde svoje ideální pivo, přestane hledat a bádat. Ne nadarmo se mu říká beerhunter, lovec piv. Byl první, kdo před třiceti lety začal psát o různých pivech, pivní kultuře, rozmanitých chutích. První, který měl odvahu říct, že pivo není jen tekutina, která zahání žízeň, je levná a vlastně v ní není co objevovat. Jeho knih se prodalo několik milionů kusů, dokázal otevřít oči mnoha sládkům po celém světě. Byl první, který pořádal degustace piva pro National Geographic Muzeum ve Washingtonu. Své zaslíbené pivo zatím nenašel. Našel ale zemi, kde se skloubí mnoho pivních věcí, které mu zavdají pokaždé důvod, aby se sem vracel několikrát do roka. Tou zemí je Belgie.
Jak asi vypadá pivní ráj?
Podle prvenství v počtu vypitých piv na hlavu by to mohlo vypadat, že většině českých konzumentů by stačilo, aby se dnes a denně točilo levné pivo. To by v tom byl čert, abychom těch 162 litrů nepopohnali výše. Jiní, a těch by nejspíš byla menšina, by chtěli mít k dispozici různé chutě piva, vyspělou pivní kulturu, nabídku ze stovek piv v každém obchodě, zajímavé pivní festivaly, gurmánsky skloubené pivo s gastronomií.
Kandidátů na metu nejvyšší ale najdeme několik. Stačí nahlédnout „za kopečky“. Bavorsko a jeho rozmanitá nabídka má opravdu co nabídnout každému. Piva typu bock, doppelbock, lager, helles, rauchbier a především weizen nabízejí paletu chutí, která našeho pivaře omráčí. Pozadu nezůstávají ani anglicky mluvící země – Velká Británie a Spojené státy (zejména ty za posledních dvacet let udělaly obrovský pokrok).
V počtu pivních festivalů má rozhodně náskok Británie. Nejvíce piv vám nabídnou v pubu Brickskeller ve Washingtonu, který se nabídkou 1100 piv dostal i do Guinnessovy knihy rekordů, a třeba takový Falling Rock v Denveru v Coloradu nabízí přes 40 točených piv z celého světa.
USA mají Asociaci homebrewingu (domácího vaření piva) s desetitisícovou základnou, a Británie zase konzumentskou organizaci Camra, která čítá na 70.000 členů
Jenže… Belgie, ač je rozlohou z pivních velmocí nejmenší, má nejvíce specializovaných pivních obchodů. Kromě toho země nabízí nejvíce druhů piva na světě. Navíc jako jediná společně s finským pivem Sahti umožňuje pohled do historie, neboť lambik je způsob vaření piva, který ještě před pár stoletími ovládal celý pivní svět. Navíc lambik slouží jako základ dalších pivních kategorií, zvláště ovocně laděných, z nichž celosvětově nejznámější je kriek. Jsou to piva, kde probíhá ovocné kvašení – kriek a jeho višně, framboise a maliny, z dalších je to pak broskev, ananas, banán a mnohé jiné. Navíc smícháním různých lambiků vzniká geuze, doslaďováním pak faro. V Belgii, tak jako v celém světě je dominantní plzeňské. Na rozdíl od našich piv belgičtí sládci používají místní chmel, který roste v oblasti města Poperinge, což je takové belgické „žatecko“. Z dlouhé řady dalších druhů piv lze jmenovat – brown ale v oblasti západních Flader, piva pšeničná s přísadou koriandru a pomerančové kúry, silné zlaté belgické ale (svrchně kvašená piva, dříve známá jako piva Duvel), stouty, žitná piva, klášterní piva Trappist a Abbey, piva šampaňská a další.
Rob Haiber, americký pivní publicista a guru pivní kategorizace mi jednou řekl, že Belgie je ideální místo na objevování. Sám má v databázi na 250 skupin a podskupin piv z celého světa, ale právě Belgie ho pokaždé překvapí. Nejraději poukazuje na ovocná piva. Podle základu, který tvoří buď pivo lambik, pšeničné, svrchně kvašené či jiné, v kombinaci s ovocnou složkou, jíž dodá buď celé ovoce, šťáva z ovoce nebo sirup, rozlišuje na 25 podkategorií, kde ostatní uvádějí mezi deseti až patnácti druhy. I kdyby laskavý čtenář musel strávit v Bruselu tisíc a jednu noc, žádnou z pivních pohádek nemusí slyšet dvakrát.
Pivní kultura
V Belgii je dotažena téměř k dokonalosti. Ne, že by v zemích, o kterých se mluvilo dříve, chyběla, ale jedině v Belgii vám v každé hospodě, i v té poslední „čtyřce“ v zapadlé vísce nabídnou pivo v originální sklenici. Téměř v každém městě najdete restauraci, která se specializuje na pivní gastronomii, polévkami počínaje a zákusky konče, kde pivo různých kategorií je jednou z ingrediencí.
Belgie svoje sdružení Zeus, které zastřešuje několik desítek degustačních klubů po celé zemi. V Belgii vaří pivo přes sto pivovarů. Od toho největšího z největších, nadnárodní společnosti Interbrew, která nedávným spojením s pátým pivovarnickým kolosem světa, brazilským Ambev, poskočila z místa třetího až na vrchol s předpokládaným výstavem piva kolem 200 milionů hl. za rok, až po ty malé, rodinné, kde se um vaření piva dědí z generace na generaci. Těch najdete po celé zemi desítky a jejich výstav většinou nepřesahuje cifru 5.000 hl. za rok, výjimečně se vyšplhá k 10.000 hl.
Belgie nefiguruje na čelních místech v počtu vypitých litrů piva na hlavu za rok. Většina místních konzumentů dává přednost požitku z pestrosti a kultivovanosti, i když i zde se najdou „pivní sportovci“.
Julie Bradford, šéfredaktorka časopisu All About Beer na téma belgické pivovarnictví připomíná: „Spolu s anglickým mělo zásadní vliv na rozvoj amerického pivního probuzení v 80. a 90. letech, kdy mnohé restaurační pivovary a mikropivovary kopírovaly belgické vzory. A mnohé i úspěšně. Stačí jmenovat ,garážový zázrak´ New Belgium Brewery, které rychlostí blesku během necelých patnácti let dosáhlo výstavu 250.000 hl. za rok a to jeho zakladatel a majitel začal vařit belgická piva po domácku v garáži. Stačil jeden cyklovýlet po Belgii a jeho život se změnil. Další pivovar, New Glarus ve Wisconsinu, který vaří všeobecně nejuznávanější piva typu lambik mimo území Belgie, měl zase takovou poptávku, že během dvou let si musel vybrat – buď opětovně rozšířit provoz, nebo zachovat kvalitu. Rozhodl se pro kvalitu a svým pivem zásobuje jen okolní americké státy.“
Pokud tedy budete hledat pivní ráj, nachází se nedaleko. Michael Jackson měl pravdu.
