Investiční banka Gutmann & Cie vypadla ze hry
Ani poté, co EC Group, spojovaná s lidmi kolem Motoinvestu a Pavla Tykače, zaplatila za balík pohledávek České konsolidační agentury (ČKA) 3,4 miliardy korun, není na trhu příliš klidu. O své sousto usilují i neúspěšní uchazeči. Situace jim přitom nahrává. Společnost Gutmann & Cie, která - jak uvádějí dřívější zprávy - zajišťovala EC Group financování, je nyní ze hry. Její roli měli údajně převzít mezinárodní investiční banka Credit Swiss First Boston (CSFB) a slovenská společnost Penta. Jejich představitelé však jednoznačně odmítají, že by se měli nějak podílet na financování EC Group.
Šéf českého zastoupení CSFB Michal Šušák ale připouští, že by banka mohla mít zájem o některé pohledávky z balíku pohledávek. Podobný zájem projevuje i Penta. Obě společnosti spolu již dlouho působí na slovenském trhu a nutno říci, že velmi úspěšně. Penta platí za jedničku na trhu a je o ní známo, že používá velmi agresivní obchodní politiku, nicméně je korektním a spolehlivým partnerem.
V soutěži o balík nedobytných pohledávek ČKA však CSFB byla partnerem finanční skupiny PPF (je majitelem týdeníku EURO), Pentu investiční banka využila jako druhého oceňovatele při due diligence. Po skončené soutěži se ale karty rozdávají znovu.
Skrytý výnos.
Financování EC Group je poměrně nejasné. Část prostředků patrně pochází z vlastních zdrojů a další část je úvěr. Pokud by tento úvěr byl krátkodobý, měla úloha Gutmannů patrně spočívat v rychlém odkoupení většího balíku aktiv od EC Group. Této interpretaci nasvědčuje i vysoká cena zaplacená za balík. Šéf Penty Marek Dospiva prohlásil, že jde o „vyšší, než tržní cenu“. Šušák je opatrnější, říká pouze, že je hodně vysoká. K tomu, jak je možný tak velký rozdíl v ocenění (obě další soutěžící společnosti nabízely cenu málo nad 2,9 miliardy korun) Šušák uvádí, že konkurent patrně našel v některých pohledávkách něco, co oni nenašly. Na dotaz, zda alespoň nyní vidí, co by to tak mohlo být, se však jen usmívá. Má-li tedy EC Groupasymetrické informace či zvláštní obchodní příležitosti týkající se některých jednotlivých pohledávek, bude mít asi zájem rychle se zbavit zbytku, a snížit tak maximálně finanční náklady své transakce.
Překvapení v železárnách.
Proč by však najednou měli jit Gutmann & Cie ze hry? Možným vysvětlením jsou právě dravé obchodní praktiky Penty, která již pár dní po skončení soutěže o balík pohledávek zamotala jejímu vítězi hlavu. Největší položkou v seznamu pohledávek byly úvěry neúspěšného hutního magnáta Zdenka Zemka. Činily 3,2 miliardy korun. Firma je dlouhodobě ohrožena konkursem. Proto také - jak uvádějí dostupné informace - byly tyto pohledávky oceněny na částku odpovídající konkursnímu zůstatku, což by mohlo být něco mezi třemi a čtyřmi sty miliony korun.
V klíčovém podniku Zemkovy skupiny - v Železárnách Veselí - se však pár dní po soutěži v ČKA objevil exekutor a olepil majetek exekučními lístky. Důvodem je exekuční žaloba VSŽ Košice.
Slovenská pokladnička.
Jde o zbytkovou firmu, která vznikla prodejem hlavních hutních provozů americké US Steel. Podnik je nyní zcela pod kontrolou Penty, která v něm vlastní 31,5 procenta akcií a vyjednává se slovenským Fondem národního majetku o odkupu dalších 15 procent. Zbytek je v držení drobných investorů. Ke svému postavení se Penta dostala za velmi bouřlivých okolností, když se FNM nedohodl s US Steel a nabídl akcie na trhu těsně před loňskými vánoci. VSŽ jsou typickým příkladem společnosti, kde lze rychle získat velký výnos. Největším problémem podniku jsou četné žaloby, zejména ze strany firem spojených s dřívějším vlastníky kolem rodiny Rezešů. Některé jsou vskutku kuriózní. Například jeden z bývalých členů představenstva se domáhá stamilionového odškodného za své odvolání a jeho manželka žádá 80 milionů za duševní utrpení, které utrpěla manželovou potupou. Na druhé straně má v příštím roce do firmy přijít poslední splátka od US Steel za prodej hutních provozů ve výši 75 milionů dolarů. Tedy vskutku pořádná suma, o kterou stojí za to se poprat se sudiči.
Exekuční páka
.
Tyto VSŽ drží pohledávku z roku 1998 za dodávkou ocelových svitků. Rozhodl o ní brněnský obchodní soud a k 3. březnu 1999 ji vyčíslil na 5 325 989 dolarů. Připočteme-li úroky ve výši šesti procent a přepočteme současným kursem, činí pohledávky v českých korunách více než 200 milionů.
Exekutor nyní oceňuje majetek, který si vybral, a není pochyb, že jde o majetek bez něhož Železárny Veselí nebudou moci dále fungovat. Exekuce zásadním způsobem snižuje výnosnost pohledávky držené EC Group patrně ještě hluboko pod odhadnutý konkursní zůstatek.
Navíc EC Group patrně vůbec nechtěla uvést podnik do konkursu, ale měla v plánu pokusit se o převzetí celé skupiny, její restrukturalizaci a ziskový prodej. To je však za současné situace velmi nepravděpodobné. EC Group musí s Pentou nyní jednat. Na dotaz týdeníku EURO, zda jedná o narovnání, člen dozorčí rady VSŽ a Pentu zastupující Valdimír Brodňan odpověděl, že k setkání došlo, o narovnání se však nehovořilo. Nyní je otázkou, zda k narovnání nedojde až na úrovni Penty, možná spolupracující s CSFB. Bude zajímavé sledovat, zda se právě toto uskupení nestane kupcem významnější části pohledávek od EC Group.
Z-Group: Mezi životem a smrtí Zemkova Z-Group představuje kapitálově provázanou skupinu přibližně 30 firem podnikajících v oborech hutnictví, strojírenství, nákladní a autobusové dopravy, v obchodu ocelářským zbožím a ve službách. Celkem v ní pracuje téměř sedm tisíc osob. Zásadní pozici má železářská větev (železárny ve Veselí, Chomutově a Hrádku, Ferro, Českomoravská obchodní a výrobní společnost, Válcovny trub Chomutov, Kovona Karviná, KOVO Bzenec a NOVAL Kladno) , v níž půspobí tři a půl tisíce lidí. Další významnou podskupinou představují dopravní podniky - většinou regionální ČSAD. Zemkovy hutní podniky jsou ve vážné a dlouhodobé finanční krizi. Od října 2000 jsou ohroženy konkursy, návrhy podala ČSOB. Poté problémové pohledávky převzala ČKA, která je dvakrát nabídla bezúspěšně ve výběrovém řízení. Přihlásil se pouze jeden zájemce, Investiční klub - licencovaný obchodník s cennými papíry a investiční poradce, se kterým se však ČKA následně nedohodla. O zbytku skupiny vlastník Z-Group Zdeněk Zemka.tvrdí, že je v dobré kondici.
Veselí se drží.
Situace se v jednotlivých společnostech značně liší. Všechny podniky procházejí nějakou formou restrukturalizace. To znamená na jedné straně snižování počtu technickohospodářských a administrativních pracovníků, na druhé optimalizaci výrobkové struktury. Většinou však chybějí provozní prostředky.
„Daří se nám vyrábět asi osm tisíc tun měsíčně, což je srovnatelný objem s rokem 1999, ovšem s polovičním počtem pracovníků,“ komentoval pro týdeník EURO situaci ve Veselských železárnách šéf místních odborů Jan Jagoš. Ředitel sekretariátu Ladislav Bednařík uvedl, že jihomoravské železárny dosáhly v prvním pololetí provozního zisku 44 milionů korun oproti loňské ztrátě 22,6 milionu. Ve Veselí je nyní zaměstnáno asi 500 lidí, z nichž přibližně stovka pracuje v pronajatých provozech pro Trifinal, společnost Třineckých železáren, která financuje výrobu od dodávky materiálu po prodej produkce, podobně jako Osinek financuje Vítkovice.
Do budoucna se prý uvažuje o přechodu této stovky zaměstnanců přímo pod Trifinal, respektive Třinecké železárny (TŽ). O Třineckých železárnách se spekulovalo jako o možném zájemci o vstup do Veselí. Jejich představitelé však informace o zájmu označili za předčasné. Třinec má nájemní smlouvu na 10 let. Díky zvolenému způsobu financování zakázek se nemusí obávat ani konkursu.
Metalimex.
Dalším adeptem na koupi Veselí může být ostravská společnost Metalimex, která financuje 60 až 70 procent veselské výroby bezešvých trubek. V dalším Zemkově podniku - Válcovnách trub Chomutov - je to plných 100 procent. Obchodní ředitel ostravské firmy Chrudoš Barvík se ovšem k převzetí pohledávek či celých podniků Z-Groupu odmítá vyjádřit. „Počítáme se stejnou účastí jako loni,“ uvedl pouze.
Pracovníci ve Veselí však spoluprací s Třincem a Metalimexem nejsou příliš nadšeni. Práce ve mzdě je připravuje o zisk. Železárny ovšem nejsou schopné získat provozní financování, a tak jim nic jiného nezbývá.
Pláč po konkursu.
Ještě o něco složitější je situace v Chomutově. Na tamní železárny byl v roce 2001 uvalen konkurs, jenž byl letos v červenci zrušen vzhledem k procesním nedostatkům. I přesto představitelé podniku tvrdí, že jejich společnost je na tom v rámci Z-Groupu nejlépe. S tím Zemek nesouhlasí: „Produktivita práce je v Chomutově nejnižší. Místních 350 zaměstnanců vyrábí ročně jen 20 tisíc tun. Naproti tomu ve Veselí dělá méně než dvojnásobek zaměstnanců 90 tisíc tun .“ „Výroba klesla skoro na polovinu a přidaná hodnota nepokrývala ani mzdy,“ uvádí Zemek k situaci v Chomutově po vyhlášení konkursu. Ovšem odbory situaci vidí jinak. Zaměstnanci dokonce demonstrovali za zachování konkursu, což je situace nevídaná, připomíná předseda odborového svazu KOVO Jaroslav Uhlíř. Soudí, že pro Zemkovy podniky byl nejlepší cestou konkurs nebo nějaký státní program v duchu Grégrova Exitu a Rozvahy.
===== Šance by byla. =====
Kdo by mohl mít zájem o značně předlužené, i když pravděpodobně perspektivní hutní kapacity? Životaschopnost podniků ze Zemkovy skupiny potvrdil i Jaroslav Raab, zástupce Hutnictví železa, a. s., - ocelářské asociace sdružující podniky v České republice a na Slovensku. Domnívá se, že o restrukturalizaci Zemkových hutí by měla jednat vláda. Ovšem zdroje týdeníku EURO potvrdily, že po prodeji balíku ČKA tuto záležitost investiční rada vlády již neprojednává. Konkurs se však nelíbí ani novému vlastníkovi pohledávek EC Group. Veselští odboráři tvrdí, že je šéf EC Group Krauskopf ujišťoval, že se se Zemkem dohodne a výroba se v žádném případě nezastaví. Jeo všem skutečností, že se Zemkem se ještě nikdo nikdy nedohodl, a to těch, kteří se o to pokoušeli, nebylo málo.
Pavel Hanslíček