Šéf maďarské banky CIB se prý změní už jen těžko
Krutá jezuitská kolej s tvrdým řádem. Málo žen, hodně práce, pot a neustále napětí. Přesně tak reaguje bankéř Tomáš Spurný (45), má-li se se světem podělit o to, co ho napadne, uslyší-li McKinsey. Vzápětí ale doplní, že šlo o jednu z nejkrásnějších zkušeností, která značně definovala jeho další život. Určujícím momentem byl ale pro pražského rodáka už odchod z Československa, k němuž se rozhodl jako mladík v květnu 1983, jen pár dní po maturitě. „Nikdy nechci říkat, že jsem emigroval, protože emigrovat pro mě znamená odejít navždy za lepším životem. A já jsem to takto necítil,“ vysvětluje. Díky svému otci, námořnímu důstojníkovi, strávil Spurný podstatnou část dětství cestováním. Chtěl mít podle svých slov pestrobarevný život, což by v komunistické šedi bylo možné jen těžko.
Příliv zvedá všechny lodě Nějakou dobu strávil v italském utečeneckém táboře s jugoslávskými a albánskými uprchlíky. Zakrátko se z tábora dostal a pracoval v hotelu, kde byl obdařen funkcí vedoucího oddělení umývání nádobí. Navzdory tehdejšímu šéfovi, slibujícímu kariérní vzestup na post kuchaře, odešel Tomáš Spurný do USA. Tam vystudoval Stern School of Business, součást Newyorské univerzity, a později přidal titul MBA na Kolumbijské univerzitě. I když původně zvažoval dráhu daňového poradce, nakonec se rozhodl přijmout nabídku společnosti McKinsey. V září roku 1994 nastoupil do pražské kanceláře. První projekt zavedl vystudovaného finančníka na polský venkov, kde řešil otázku, jak dostat mléko od krávy do mlékárny bez toho, aby v něm bylo příliš mnoho bakterií. Poté potkal tři lidi. Adaira Turnera, dnešního předsedu britského finančního regulátora FSA, Petera Sandse, který dnes stojí v čele banky Standard Chartered, a Anthonyho Radeva, současného šéfa bulharské kanceláře McKinsey. „S nimi jsem pracoval v různých finančních institucích v Rusku, Polsku, Maďarsku nebo ve Velké Británii. Pokud dnes něco umím, jsou za to zodpovědní oni,“ říká Spurný. V roce 1999 McKinsey opustil. Důvodem nebyla snaha zmírnit pracovní nasazení. „Rovnováhu práce – ostatní život jsem v McKinsey neměl a nemám ji asi dodnes,“ přiznává. Stejně jako někteří jeho kolegové se chtěl od „pouhého“ poradenství přesunout k exekutivním pravomocem. Stal se šéfem CCS České společnosti pro platební karty. Poté, od roku 2000, následovala úspěšná epizoda v Komerční bance, kterou Spurný hodnotí jako svoji nejpozoruhodnější štaci. Zároveň je ale sebekritický. „Určitě jsem tehdy neměl dostatek empatie vůči lidem a pochopení pro některé věci, na které bych se dnes díval naprosto jinak.“ Spurný měl původně v Komerční bance zájem o pozici COO neboli ředitele pro operace. Nový vlastník banky, francouzská Société Générale, ale pozici obsadil někým jiným. Bankéř proto odešel na Slovensko šéfovat Všeobecné úvěrové bance (VÚB), v níž strávil pět let. Poté následovala pozice předsedy představenstva finanční skupiny PPF. A dnes je výkonným ředitelem maďarské CIB Banky, patřící stejně jako VÚB do italské skupiny Intesa Sanpaolo. Tomáš Spurný má, kulantně řečeno, pověst tvrdého šéfa, téměř až „řeznického psa“. Je si toho vědom? „Já vždycky lidem říkám, že tlak vytváří diamanty. Možná se vymykám tomu, jak se lidé chovají. Nevím, nedokážu to posoudit. Ale jsou lidé, kteří se mnou pracují velice rádi a šli by se mnou na těžká místa. A pak jsou ti, kteří tento styl nepovažují za přijatelný,“ uznává upřímně. A dodává, že v pětačtyřiceti letech je těžké se změnit. Současná maďarská práce je dle něj intenzivnější než ostatní, které zažil. „Příliv nadnáší všechny lodě,“ vysvětluje pomocí aforismu, že úspěch „jeho“ mckinseyovské generace byl kromě dobrého vzdělání dán i ekonomicky prosperující dobou. Ohledně budoucnosti není pesimista. Je ale podle něj jasné, že Evropu čeká větší konkurence, což diktuje naprostý obrat toho, jak se dnes na prostředí bank dívat.
