Tlustého elektroměr

Odbojní poslanci ODS si zvolili za kyj na Mirka Topolánka církevní restituce

Lidovecký ministr kultury Václav Jehlička minulé úterý poté, co sněmovna v uplynulých osmi dnech ani napodruhé nezvedla závory vládnímu návrhu zákona o majetkovém narovnání mezi státem a církvemi, konstatoval: „Neodcházím nespokojen.“ Sněmovna vládní návrh nezamítla ani nevrátila k přepracování, a proto se ministr těší na jeho projednávání v červnu. „Nevěřím, že z toho bude krize v koalici,“ pravil Jehlička. Situaci prý není třeba dramatizovat. Jeho stranický kolega Jan Kasal však promluvil o „vážném koaličním konfliktu“ se zlověstnou douškou, že „nicméně do června to vydrží“. Podle předsedy lidovců Jiřího Čunka koalice zřetelně „vydrží“ déle, byť Mirku Topolánkovi vzkázal, že majetkové narovnání mezi státem a církvemi je „jeden z bodů koaliční smlouvy“ a že se zadrhlo, protože si „nesrovnal své poslance“.
Nikoli v koaliční smlouvě, nýbrž v programovém prohlášení kabinetu je napsáno, že „vláda bude usilovat o dořešení vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi včetně mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem“. Anžto „usilovat o dořešení“ není totéž, co „dořešit“, vládní prohlášení neporušuje ani poslanec ODS Vlastimil Tlustý, jenž si prý církevní restituce také přeje, avšak jiné než vláda. „Zaplatím účet za elektřinu, pokud odpovídá stavu mého elektroměru. Když ne, pak se bráním. Tady jsme v situaci, kdy deset milionů lidí dostalo účtenku a má schválit, že se někomu zaplatí 270 miliard za 60 let a já, jako poslanec těchto klidí, se ptám, kde je k tomu ten elektroměr,“ pravil Tlustý. Sázeje na podporu „lidu“, po licitování o daních, odpisech a jiných pro „lid“ méně srozumitelných tématech zvolil si tribun Tlustý za kyj na Topolánka církevní restituce, v nichž jde o chytlavé miliardy. Instalace jeho „elektroměru“ by ale pro ně měla fatální důsledky! Přivodila by konec pracně dohodnutého kompromisu mezi státem a sedmnácti církvemi a nutnost vydat se trnitou cestou výčtového zákona, jenž by musel obsahovat seznamy tisíců nemovitostí, jež by se církvím fyzicky vracely, a další tisíce těch, jež by se nevracely, avšak musely by být finančně ohodnoceny, aby za ně mohl stát církve odškodnit. Trvalo by to léta a skončilo by to fiaskem, soudě ze slov kardinála Vlka, že církve vyšly maximálně vstříc, a kdyby je politici tlačili k novému řešení, „museli bychom to brát jako vydírání“.
Už jen kvůli odblokování obecních pozemků a perspektivní odluce církve od státu je církevních restitucí velmi zapotřebí. Proto buďme rádi, že zatím nevydírá stát církve a církve stát, ale jen poslanci ODS Vlastimil Tlustý, Juraj Raninec, Jan Schwippel, Jan Klas a „omylem“ Milan Šmíd předsedu své strany a zároveň vlády, jež ale - tušíme - není vládou podle jejich gusta. Blokujíc ve sněmovně projednávání zákona o církevních restitucích, ODS znervózňuje lidovce, kteří od ní očekávají podporu restitucím odměnou za to, že se zasloužili o znovuzvolení Václava Klause prezidentem. Topolánkovi ubírají Tlustý a spol. na důvěryhodnosti, jestliže svou autoritou nedokáže zajistit, aby ODS držela gentlemansky slovo. Poněvadž ale Tlustý konzultoval blokování restitucí s představiteli ČSSD, jak na tom trvá její místopředseda Milan Urban, zpochybňována je celá koalice. Možná že v oněch konzultacích neměl své manažérské prsty Jaroslav Tvrdík, jak vyšlo z frustrovaného Jana Kasala. Pokud ale, jak má za to místopředseda ODS Petr Nečas, „existují dostatečné informace o tom, že je tady koordinace mezi některými poslanci a sociální demokracií“ a že v případě předčasných voleb by došlo na velkou koalici ODS a ČSSD, jež má mezi odbojnými koaličními poslanci dlouhodobé zastánce, pak by si měl Topolánek „srovnat“ v ODS nejen poslance.
Odbojní lidovci a zelení jeho vládu nepodrazí, protože kdo ví, zda by se znovu dostali do příští sněmovny, o vládě ani nemluvě. Ani Tlustý a spol. nyní Topolánkovu vládu „nezaříznou“, protože by je pak „zařízla“ ODS. Co se ale partnerství s ČSSD týče, Tlustý jako předseda poslaneckého klubu ODS byl jedním z vykonavatelů „oposmluvního“ kartelu. S Topolánkem ne, ale řekněme s Pavlem Bémem, jenž po volbách 2006 uvažoval o ledačems, by tyto zkušenosti mohl uplatnit.
Tlustý má na Topolánka „pifku“. Po pouhých pěti měsících vyšoupl Tlustého z ministerstva financí, nahradiv jej Miroslavem Kalouskem z KDU-ČSL. Poté donutil Tlustého „platformu“ hlasovat pro „Topolánkův batoh“ a jiné koaliční kompromisy. Bude-li však Tlustý i nadále málo úspěšný, mohl by to od topolánkovců naplno schytat na podzimním kongresu ODS a na jaře 2010 mít problémy s volitelným místem na kandidátce. Proti nepopulárním církevním restitucím vyrazil proto, aby se stal náležitě viditelným a nemohl být Topolánkem odstrčen do autu, odkud se ani v politice góly nedávají.

Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu