Sociální výdaje požírají stále větší a větší částku z veřejných rozpočtů. Radikální změnu systému, která spočívá v zavedení jediné rovné dávky, navrhl stínový ministr financí ODS Vlastimil Tlustý.
Rovná sociální dávka neznamená rovnostářství
Sociální výdaje požírají stále větší a větší částku z veřejných rozpočtů. Radikální změnu systému, která spočívá v zavedení jediné rovné dávky, navrhl stínový ministr financí ODS Vlastimil Tlustý.
Jde o nejrevolučnější návrh na řešení sociální problematiky, nebo se jedná o plácnutí do vody, které má vzbudit zájem o osobu navrhovatele? Každý měsíc tři a půl až čtyři tisíce cash od státu pro každého občana ČR staršího osmnácti let. Návrh přichází od předního představitele ODS - dokonce jejího stínového ministra financí. Na první pohled předčí i vizi svěřeneckého fondu, kterou před volbami slibovala ČSSD pro každé narozené dítě. Tlustého návrh už stačil vyvolat bouři v Poslanecké sněmovně. Rovná dávka by přinesla několik výhod. První je rovnost dávky pro každého, druhou je sjednocení všech dosud roztříštěných dávek včetně důchodů, třetí je fakt poskytování dávky bez ohledu na další příjmy po celý život a čtvrtou libovůle občana, jak s dávkou naloží. Ekonomové zatím váhají se svým verdiktem, pouze vypočítávají, co by rovná dávka komu přinesla. Stejně tak je překvapena Tlustého vlastní strana. Stínová vláda ODS takto konkrétně o rovné dávce nejednala. V Modrém údělu, který chtějí občanští demokraté představit jako alternativu vládní verze reformy, rovněž není o rovné sociální dávce ani slovo. Je ovšem fakt, že rovnou sociální dávku je možné chápat jako doplněk k rovné dani, kterou ODS navrhuje již několik let. Některé prvky rovné sociální dávky by se v dílně ODS daly vystopovat: minimální státem garantovaný důchod pro každého, negativní daň pro lidi bez příjmu či zvýšení odečitatelných položek pro plátce daně. Tlustý v podstatě pouze tyto prvky spojil v jeden. Problematický je ovšem způsob prezentace jeho návrhu. Podobné revoluční myšlenky se obvykle předkládají v propracovanější podobě a s předjednanou politickou podporou. Ani tak se neprobojovávají snadno. Když Vlastimil Tlustý přišel v roce 1996 s myšlenkou rovné daně, také ji nevzal hned každý za svou. Dalších sedm let trvalo, než se myšlenka uchytila v některých sousedních zemích. Premiér Špidla a ministr financí Sobotka přispěchali s tvrzením, že by si zavedení dávky vyžádalo náklady o padesát až sto miliard korun vyšší než současné náklady na sociální systém. To sice nemusí být pravda, protože záleží na přesném nastavení parametrů dávky, nicméně i to svědčí o tom, že Tlustý měl svůj návrh před zveřejněním lépe připravit. Stejně tak je třeba vyjasnit situaci důchodců, aby si byli jisti, že s přechodem na rovnou dávku nepřijdou v niveč jejich celoživotní odvody. Naopak jistá by byla úspora na platech více než sedmdesáti tisíc úředníků, kteří dnes dávky počítají.
