Čekání na nového guvernéra České národní banky zřejmě stresuje více politiky než finanční trhy. Na těch se nic neděje a koruna podřimuje na velmi silné úrovni. Naopak na premiéru Zemanovi se nervozita projevila v míře nebývalé. Svým výrokem, že guvernérem by měl být někdo, kdo bude dál snižovat úrokové sazby, se mu podařilo téměř nemožné. Vyrovnal a patrně i překonal stupiditu svého výroku z podzimu roku 1998, kdy neváhal hlásat českému národu, že banky už dostaly peněz dost a od zbrusu nové sociálnědemokratické vlády nedostanou ani korunu. Dva roky už korunky tečou do problematických bank po desítkách miliard a guvernéra, který by splnil premiérův sen, doufejme, také nikdo nenajde.
Touha udržet do konce svého politického působení slušný ekonomický růst je jistě velmi silná. Touha mluvit do toho, kdo bude v čele centrální banky, ještě silnější. Ani u člověka, který nejednoho ze svých bližních považuje za debila a póvl, by to však nemělo potlačit přirozený pud nedělat ze sebe na veřejnosti hlupáka. Zcela všichni v této zemi, kteří něco vědí o ekonomice, jsou smířeni s tím, že úrokové sazby půjdou za pár měsíců citelně nahoru. Tempo růstu poptávky naznačuje, že ve druhé polovině příštího roku hrozí vážné narušení vnitřní rovnováhy v ekonomice. Vláda se přitom nebojí hnát schodky veřejných financí do výšin, kde se počítá na stamiliardy. Ani kdyby se guvernérem stala Zemanova manželka Ivanka, nezmění nic na skutečnosti, že už dnes aktivita vlády na trhu dluhopisů žene úrokové sazby na dlouhém konci výnosové křivky vzhůru i bez jakéhokoli zásahu centrální banky, a bude hůř.
Naštěstí prezident Havel nemusí brát na Zemana při výběru guvernéra pražádný ohled. Nejde přitom ani tak o to, že zákon, který má okleštit jeho pravomoci, ještě neplatí. Premiér je dnes už fakticky politickou mrtvolou, protože vzhledem k hlášenému odchodu ho neberou vážně ani lidé ve vlastní straně. Jeho extempore je však varováním, kam až může vést cesta dveřmi, které politikům pro zásahy do nezávislosti centrální banky pootevřela novela zákona o ČNB. Ve většině zemí není nic problematického na tom, když vláda vybírá odborníky pro vedení své centrální banky. U nás to, jak vidět, je problém velmi reálný. Nestačila již dokonaná prohra politiků, kteří demonstrovali svou neschopnost vytvořit funkční regulační orgán pro kapitálový trh. Komisi pro cenné papíry navrhla vláda v takové podobě, že na rok zablokovala její činnost a dodnes není situace zcela stabilní. Podobně odborný zásah by nyní rádi dělali šéfové dvou smluvně opozičních stran a o kvalitě jejich případného výběru popsané extempore svědčí více než zřetelně.
Můžeme mít přitom zcela libovolný názor na aktivity prezidenta Havla v záležitosti ČNB a jeho snahy vy–užít ji pro své politické cíle. Jedno je však zřejmé. Prezident se o výběru guvernéra i dalších členů bankovní rady baví se skutečnými odborníky, bere jejich názory v úvahu a je prakticky jisté, že ani v novém složení nepřestane být vedení ČNB nezávislé a odborně zdatné. Nesmíme však opomenout v této souvislosti slůvko zatím. Nový zákon začne platit i přes svou zjevnou škodlivost a prohlášení Evropské unie, že není slučitelný s jejím právem. Pánové, kterým tahle nezávislost není po chuti, mají tudíž nástroj, jímž to guvernérovi a nové bankovní radě najmenované bez jejich blahovůle dokážou spočítat. Nejpozději při projednávání takzvaného provozního rozpočtu ČNB v příštím roce.