To je, hochu, Evropa

23. 7. 2004

Dopis z Norimberku

Papírování a úřady na všechno, to je, hochu, Německo. S touto radou jsem se vydal na roční stáž do Norimberku. Čekal jsem jasná a logická pravidla, a to pro všechny. Když pochopím a dodržím, přežiji. Nuže…

Češi v Německu obvykle pojištění neplatí, na to máme mezistátní dohodu o vzájemném uznávání pojištění. Nutná je však registrace u místní pojišťovny. Vybaven dokumenty z Česka, odebral jsem se na norimberskou centrálu.

Úředník jak ze žurnálu nejdříve kroutil hlavou, nikdy žádnou dohodu pro Čechy neviděl. Pak připustil, že by se mohl zeptat kolegyně, ale ta že už asi bude na cestě domů. Do konce úředních hodin zbývala celá půlhodina. Zkusil jsem mu napovědět, že by jí mohl zavolat do kanceláře, třeba tam ještě bude. Trval však na svém, že paní je už asi pryč. Po dalším naléhání zvedl sluchátko a volal, zapisoval si, přikyvoval a položil. Zeptal jsem se, jak to dopadlo. Úředník odpověděl skutečně mile: „Dobře, ale pro vás.“ S nechutí vydal registrační potvrzení pro školu. Dovolil jsem se zeptat, proč mi nedal papír pro lékaře, bez kterého mne neošetří. Místo odpovědi přišla otázka, zda hodlám jít k doktorovi hned. Jestli ne, potvrzení si mám vyzvednout, až budu vědět, že k němu půjdu. Vždyť je to logické: nejdřív zlomit nohu, pak doskákat do pojišťovny vyzvednout blanket.

Na cizineckém úřadě bylo třeba vyřídit pobytové povolení. Pár razítek, dvě minuty s úřednicí a hlavně čtyřicet „éček“ pro státní kasu. Ve skutečnosti jde o test odvahy. Polovina mých kolegů se začala bránit, žádný desátek platit nebudou. Kdo se rval jako lev, vyhrál a získal štempl pouze za několik bitte a jedno velké danke. Kdo pokorně sklonil hlavu, provětral peněženku.

Nemalé problémy číhají i v bankách. Nejoblíbenější je bankovní ústav, který dává dárky v hodnotě několika desítek eur za doporučení dalšího klienta. Po několikáté mohutné invazi studentů ale začali úředníci mladé klienty ze zahraničí odmítat. Nějaký důvod si na přepážce vždycky našli. Ještě větší gól byl kamarádův pokus založit si konto v jedné menší bance. Arogantní bankéř jej poslal raději ke konkurenci s tím, že se studenty z východního bloku nechce mít nic společného. Naopak mé vlastní návštěvy finančních ústavů končily příjemně. Stačila totiž zmínka o stáži u jisté velmi známé společnosti a bankéři se usmívali jak o Vánocích. Že nemám potvrzení o studiu, vůbec nevadilo. Ať to někdy donesu, oni mi věří.

Mezinárodní řidičský průkaz přestává být po šesti měsících pobytu v Německu uznáván. Musíte svůj odevzdat a nechat si vystavit německý, radili mi zkušenější kolegové. Formalita zahrnující jeden formulář, šest týdnů čekání a hlavně padesát eur do úřední kasy. Jinak to nejde, říkali na úřadě. Na dotaz, zda se něco nezmění se vstupem ČR do EU, nedokázali odpovědět. Argumenty o jasné formulaci unijní legislativy nikoho nezajímaly. Pro nové členy prý budou asi jiná pravidla. Platit se mi nechtělo, tak jsem to risknul a čekal. Stal jsem se pravidelným návštěvníkem informační přepážky. Až v polovině dubna úřednice věděla, že papíry mi od května platí dál, když už jsme v té Evropě. Měsíc jsem neřídil, ale padesátka zůstala v peněžence.

Nic proti Německu, ale mimochodem není tam všechno civilizační zázrak. Pokaždé, když za mnou přijela návštěva, neodpustil jsem si výlet metrem. Co je na něm tak zvláštního? Například neexistuje automatický hlásič. Řidič každého vlaku musí osobně hlásit do mikrofonu, která zastávka bude následovat nebo že bude zavírat dveře. Mechanické metro, smáli se všichni. To pražské je opravdu technický skvost, i se svými moskevskými vozy.

Stejně jako v Česku byl norimberský duben ve znamení propagace rozšíření EU na východ. Články a reportáže o tom, jestli levná pracovní síla a kriminální živly z Východu zaplaví Západ, byly k Čechům a Moravanům často kritické. Procházel jsem se po městě a míjel billboardy s evidentně spokojeným bavorským sedlákem a českým policistou u jednoho stolu. Nesl slogan „Rozšířená unie, záruka většího bezpečí“. Jen jsem se usmál. Člověk nesmí hned všemu věřit. Stačí cvrnknout do mince, však ona se otočí.