Víte, co umějí Číňané naprosto brilantně? Masírovat. Masáže jsou zde nabízeny doslova na každém kroku, a nemám na mysli slečnu či mladou paní, která mne při pozdních návratech z kanceláře na ulici tvrdošíjně oslovovala lámanou angličtinou: „Masadži, sir, very číp, mejk very, very happy…“ Řeč je o masážích zdravotních a relaxačních, provozovaných ve vší počestnosti.
Pozorovatele musí nutně zarazit, že na masáže narazíte na zcela nečekaných místech. Já jsem se poprvé s touto čínskou specialitou setkal například v kadeřnictví. Zhruba po měsíci svého pobytu v Pekingu jsem zjistil, že mé jinak na jeden milimetr střižené vlasy dorůstají hrůzné délky jednoho centimetru. Odhodlán zabránit hrozící katastrofě, tedy nutnosti se česat, zamířil jsem bez váhání do nejbližšího kadeřnictví. Kadeřník mou hlavu nejdříve důkladně prohlížel a pak se zeptal, jaký že chci účes. Žertem jsem mu řekl, že vzhledem k délce vlasů bude nejlepší trvalá. Oba jsme se zasmáli a já již vážně ukázal na strojek a vyslovil svou obvyklou délku jeden milimetr. Hrnul jsem se do křesla na stříhání, ale kadeřník mi v tom všemožně bránil. Nakonec si na pomoc zavolal svou kolegyni a oba mě odtáhli do části salonu, kde stálo několik lehátek. Do jednoho z nich mě vtlačili a se slovy „relax“ kadeřník zmizel a nechal mě v péči své kolegyně (netěšte se, nic nebude).
Kolegyně se posadila za lehátko a začala mi - masírovat hlavu. Kdo jste to nezažili, vězte, že vše krásné je v životě ještě před vámi. Různému tlačení na lebku, škrabání, mnutí uší a podobným úkonům na vaší hlavě rychle podlehnete. Jedinou méně příjemnou chvilkou bylo, když mi masérka bez varování strčila své hbité prsty naráz hluboko do obou uší. Než jsem stačil protestovat, už je vytahovala ven, přičemž vznikl podtlak, který mi připomněl, že ucho má kromě vnější části ještě další dvě, střední a vnitřní. Na zážitek s uchem jsem ale rychle zapomněl, protože pokračovala příjemnou masáží obličeje, o které jsem do té doby slyšel jen od své ženy. Pánové, dámy před námi skrývají velmi příjemné věci, kterých si samy dopřávají…
Masáž hlavy trvala asi hodinu. Je pravda, že mám hlavu velkou, ale tento čas předčil všechna má očekávání. Následné stříhání trvalo zhruba další hodinu, protože kadeřník s profesionální hrdostí odmítl použít strojek a stříhal mě nůžkami. Posledním překvapením byla výsledná cena, která za celou proceduru nepřesáhla v přepočtu dvě stě korun.
Povzbuzen novou zkušeností jsem brzy zamířil cíleně na masáž. Nechal jsem si doporučit seriózní podnik a hned v přijímací hale se na mě vrhlo několik Číňanek. Jedna mi začala rozvazovat tkaničky a vyzouvat boty, další mi podávala šálek čaje a jiná mi před obličejem ukázala tištěnou nabídku. Po chvíli jsem se zorientoval a nakonec si vybral masáž nohou. Odvedli mne do samostatné místnůstky s křeslem a usadili do něj. Procedura začala namočením chodidel do džberu s horkým čajovým odvarem. Párkrát mi vstoupily i slzy do očí, nicméně jsem byl ujištěn, že tak je to správně, a kdyby to nebylo tak horké, pořádně bych si to neužil. Jednou mi dokonce v horké vodě nohy chvilku přidrželi, což jsem považoval za onu pověstnou „přehnanou péči o zákazníka“. Masáž nohou kupodivu nezačíná na nohách, ale na hlavě nebo na zádech. Zatímco si namáčíte nohy ve džberu, masér nelení a mne vám šíji, případně se věnuje hlavě. Asi po dvaceti minutách, kdy jsou nohy řádně odmočené, nastává čas na vlastní masáž chodidel. Nikdy bych nevěřil, že se dá na těch několika decimetrech čtverečních strávit důkladným masírováním bezmála hodina. A není to žádná nuda - jak se prsty maséra zabořují do chodidla, rozpomínáte se postupně na všechny možné části svého těla. Věřili byste, že stiskem správného bodu v chodidle vás může píchnout v oblasti spánku? Možná ano, vždyť v Číně se reflexní masáží zabývají již tisíc let. Na závěr mě personál stačil šokovat tím, že mi odebrané boty přinesl tak nablýskané, že jsem chvilku nevěřil, že jsou to skutečně ty moje.
V Číně si můžete samozřejmě dopřát i masáž celého těla. Tady ale pozor. Když si výslovně neřeknete o masáž olejovou, budete masírováni přes oblečení na ničím nenavlhčené tělo. Nejspíš jsem svým vysvlečením do trenýrek na své první „suché“ masáži přivedl maséra na chvilku do rozpaků, nicméně ten situaci zcela čínsky vyřešil tím, že přese mě přehodil veliké prostěradlo a masíroval mě přes něj. Připadal jsem si sice dosti podivně, ale to se mi od té doby stalo v Číně ještě mnohokrát.
Až se vydáte do Číny, rozhodně kromě „psa“ zkuste i masáž. Dejte si ale dobrý pozor na výběr správného zařízení, abyste si nepřivodili komplikace, o kterých by mohl dlouze vyprávět nejeden dermatolog.
Petr Pištělák – Divoký drak (divoky.drak@yahoo.com)
