Když řeknu to kalný, kvasnicový, z Německa, tak se někteří rozpomenou.
V němčině znamená weizenbier a weissbier to samé. Jako v češtině pšeničné neboli bílé pivo. Před dvěma sty lety bylo v českých zemích poměrně běžné a až masivní nástup ječného ležáku plzeňského typu ho v našich končinách smetl do propadliště dějin.
U našich německy mluvících sousedů se však chválabohu tento pivní styl udržel do dnešních časů. Kdykoliv tam jedu, piju jedině weizen. Jejich ležáky mě totiž nebaví.
Co definuje pivní styl weizen? My chlapci, co spolu mluvíme, tomu říkáme pšenice neboli pšenka. V tomto pivu musí být více než polovina pšeničného sladu a je to pivo kvašené svrchními kvasinkami při vyšších teplotách.
Podle kvasničného kmene a podle teplot kvašení mívá pivo buďto hřebíčkovou, nebo banánovou příchuť a vůni.
Každé je jiné.
Pro zvýraznění chuti bývá často podáváno s plátkem citronu. Jelikož pšeničné pivo se obtížně filtruje, bývá podáváno v kalné, nefiltrované verzi.
Pšeničnému pivu svědčí dozrávání v lahvích, a proto bývají sudové verze méně časté. Nalévání z lahve provází zvláštní rituál kvedlání sedliny na dně a vlití do sklenice.
V hospodě se weizen objednává frází: „Ein Hefeweizen bitte“. Ein Weizenbier se totiž špatně vyslovuje. Takže až příště pojedete do „dojčlandu“, nebojte se kvasničného zákalu, který prospívá zažívání. Objednejte si „ein Hefeweizen“.
Hopfen und Malz Gott erhalt's!
O autorovi| Aleš Dvořák, obchodní sládek národního pivovaru Buděj'ovický Budvar