Přijetí reformní smlouvy by byl výsměch politice hospodářské soutěže společenství
Reformní smlouvou, kterou má podle detailního mandátu z německého předsednictví Rady EU připravit do konce tohoto pololetí předsednictví portugalské, by se měla změnit oblast, na kterou si nedovolila sáhnout ani odmítnutá euroústava z roku 2004. Lze říct, že má být změněna sama podstata unie. Francie, ve které byla ústavní smlouva podle mnohých pozorovatelů odmítnuta pro údajné zavádění „ultraliberálních principů“ či hodnot laissez-faire, si vymohla zásadní změnu.
Současná působnost.
Původní text ústavní smlouvy respektoval v otázce nenarušování soutěže současný stav zakládajících smluv (konkrétně článek 3, odstavec 1, písmeno g) Smlouvy o založení Evropského společenství - ES). Činnosti společenství podle něj obsahovaly „systém zajišťující, aby na vnitřním trhu nebyla narušována hospodářská soutěž“.
Tato dnešní působnost unie byla v původní (a poté Francií a Nizozemskem odmítnuté) ústavní smlouvě respektována následující formulací článku I-3, Cíle unie, odstavec 2: „Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic a vnitřní trh s volnou a nenarušenou soutěží.“
Ztížená obhajoba principů.
Z cílů EU má zcela vypadnout jakákoli zmínka o nenarušené (hospodářské) soutěži a zůstalo jen to, že „unie vytvoří vnitřní trh“. A ačkoliv se i jiná místa smluv zabývají hospodářskou soutěží jako jednou z oblastí působnosti EU (například články 81, 82 a 87 Smlouvy o založení ES), vždy platí obecná zásada, podle níž je v případě sporu o použití dílčí úpravy vždy přihlíženo k jejímu smyslu a obecným cílům. Ty bývají definovány na jejím začátku, ať již jde o zákon, ústavní zákon nebo mezinárodní smlouvu jako v tomto případě.
Obhajování principů volné a nenarušené hospodářské soutěže v rámci EU tak může být po přijetí takzvané reformní smlouvy ještě mnohem obtížnější, než je tomu dnes.
Podivný protokol a článek 308.
Za pozornost také stojí Protokol o vnitřním trhu a hospodářské soutěži, který má být k reformní smlouvě připojen. Bez jakéhokoli přehánění lze tvrdit, že je výsměchem dosavadnímu principu politiky EU v oblasti zajištění nenarušenosti hospodářské soutěže.
Podle tohoto protokolu za účelem nenarušení hospodářské soutěže „unie v případě potřeby přijme opatření podle ustanovení smluv včetně článku 308 Smlouvy o fungování unie“.
To, že pro každou z oblastí působnosti unie obecně platí, že v případě potřeby přijme opatření podle ustanovení smluv, je zcela zřejmé a triviální konstatování. Jeho explicitní zmínka v protokolu však budí rozpaky, neboť tímto ustanovením, nakolik jde pouze o odkaz na jiné části smluv, žádná nová pravomoc EU nevzniká.
Skutečný význam tohoto „uklidňujícího protokolu“ lze však nahlédnout až při zmínce o článku 308. Jde o výjimečný prostředek pro přijímání takzvaných „vhodných opatření“.
Podle tohoto článku, aby bylo vůbec možné souhlasit s přijetím zmiňovaných „vhodných opatření“, je nutný jednomyslný souhlas Evropské rady k návrhu Komise EU, a to po získání souhlasu Evropským parlamentem. Tato procedura je tedy v rámci přijímání rozhodnutí EU tou nejkomplikovanější.
Orgány bez pravomocí.
Podle současné i budoucí úpravy může jít pouze o ten případ, kdy jde „o dosažení některého z cílů unie stanovených smlouvami“. Podle mandátu k vypracování takzvané „reformní smlouvy“ však má platit, že nenarušená (hospodářská) soutěž jedním z cílů unie být přestane. Použití článku 308 se tedy v tomto případě bude možné dovolávat jen nepřímo či v rámci zcela výjimečných a komplikovaných konstrukcí. Dále to, že k této činnosti smlouvy neposkytují nezbytné pravomoci, je podmínkou nutnou k tomu, aby se postup podle článku 308 mohl vůbec iniciovat. Tím je však nepřímo řečeno, že v oblasti zajištění nenarušené soutěže nebudou orgány EU po přijetí reformní smlouvy disponovat nezbytnými pravomocemi.
Zásadní změna.
Přikazuje-li mandát Evropské rady mezivládní konferenci přijmout protokol, podle nějž ve věci zajištění nenarušené hospodářské soutěže má být použit eventuálně i článek 308 Smlouvy o založení ES, pak zcela jednoznačně přiznává, že v této oblasti působnosti unie nastala zásadní změna. Po přijetí reformní smlouvy tedy EU má přijít o své dnešní pravomoci pro zajištění nenarušené hospodářské soutěže.
I kdybychom odhlédli od toho, že nenarušená hospodářská soutěž již nemá být jedním z cílů EU, jednomyslnosti rozhodnutí Evropské rady může být dosaženo jen tehdy, když bude hlasovat pro (mimo jiné) i Francie. Ta tedy nejen prosadila změnu cílů unie, ale mírně posílila i svou možnost dále blokovat vše, co by mohlo vést k zajištění nenarušené hospodářské soutěže. Tedy jednoho z nejzákladnějších atributů, od nichž EU odvozuje svou politickou legitimitu.
