Střední Evropa bojuje o přízeň světových firem
Německá automobilka BMW se rozhodla, že kdesi v zahraničí vybuduje nákladem přes půl miliardy eur závod na výrobu malých vozů. Vznikne tak až tři tisíce pracovních míst. Produkce automobilů BMW může ozdravit celý region, do kterého firma zamíří. Podle některých odhadů by dodavatelé automobilky mohli zaměstnat dalších 50 tisíc lidí. O takovou investici se jistě popere celá řada zemí včetně České republiky, která dosud tak velkou investici na zelené louce nezažila. Češi se mohou zatím radovat z toho, že jsou stále ve hře. Pokud jim ovšem nejsou proti srsti nároky druhé strany. BMW si je vědoma dopadů takového záměru, a proto si může vybírat. Země střední Evropy, jako Polsko, Maďarsko a Česká republika, mají dost velkou šanci, náklady na výrobu jsou zde nižší než v zemích Evropské unie. Konkurenční automobilky už v těchto zemích dávno zapustily své kořeny: Daewoo, Fiat a Opel v Polsku, Audi, Suzuki a General Motors v Maďarsku, v České republice především Volkswagen. BMW zřejmě cítí komparativní nevýhodu. „BMW si nejdříve vybere pozemky v jednotlivých zemích, odhaduje budoucí vývoj generální ředitel CzechInvestu Martin Jahn. Podmínkou je podle něj minimální rozloha pozemku 250 hektarů, přiměřená dopravní infrastruktura, ale i dostatečná kapacita přívodu elektrické energie, plynu a vody. Budoucí zaměstnanci BMW by kupříkladu neměli dojíždět do práce déle než hodinu. Jenom splnění těchto podmínek by si vyžádalo značné investice do jedné ze sedmi lokalit, které Česko automobilce nabídlo. Celkově bude BMW posuzovat nabídky 53 pozemků z několika zemí. Pak ovšem přijde další fáze. Pokud se do pomyslného finále dostane třeba česká a maďarská lokalita, budou finanční bossové BMW na miskách vah poměřovat především konkrétní pobídky v obou zemích, ať už půjde o daňové úlevy nebo jiné finanční podpory – na tvorbu pracovních míst či školení zaměstnanců. Dobrá pověst Maďarů. Maďaři při lákání zahraničních investorů drží v ruce silný trumf: dobrou pověst, pokud jde o celkově příznivé podnikatelské prostředí. Budapešť nabízí podstatně nižší daň z příjmu právnických osob: osmnáct procent oproti českým 31 procentům. Maďaři mají také pružnější byrokracii, která je schopna rychle připravit územní rozhodnutí, stavební povolení i posouzení vlivu na životní prostředí. „To, co v Maďarsku běží jen týdny, tady trvá měsíce, uvádí Martin Jahn. Největší předností Poláků je velký trh, ale jinak se nezdá, že by nabízeli nějakou mimořádnou výhodu. Česká republika zase sází na relativně vzdělanou pracovní sílu, průmyslové tradice a ve srovnání s ostatními středoevropskými zeměmi disponuje vcelku slušnou infrastrukturou. Bez bonusů to nejde. Každého investora zajímají ekonomické poměry v dané zemi a celkové podnikatelské prostředí. Jenže v rámci jednoho regionu, jakým je střední Evropa, se v jeho očích mnohé rozdíly smazávají. Poláci, Maďaři i Češi mají namířeno do Evropské unie, a všechny tyto země tedy budou dříve nebo později součástí jednoho trhu. Právě to sem láká řadu amerických nebo japonských investorů. Také rozdíly v daňových sazbách jsou důležité, ale pokud státy ochotně poskytnou daňové prázdniny, nemusí být pro konkrétní investici důležité. Investoři si zkrátka ve střední Evropě zvykli na zvláštní bonusy – pobídky. Vše nasvědčuje tomu, že taková firma jako BMW se nakonec bude řídit podle nich. A Středoevropané svými lákadly prokazují, že se o zahraniční firmy chtějí utkat. Zdá se, že i tady Maďarsko zůstává favoritem. Studie Vídeňského ústavu pro mezinárodní hospodářská srovnání (WIIW), kterou vypracoval expert Gábor Hunya, označuje Maďarsko za zemi s nejkomplexnějším programem pobídek, který zahrnuje daňové i celní úlevy, dotace na výzkum a rozvoj či infrastrukturu. Martin Jahn je ale přesvědčen, že ani českému systému pobídek, jenž Praha uplatňuje od roku 1998, nic z výše uvedeného nechybí. EU to nevidí ráda. Zatímco se Středoevropané předhánějí v nabídkách dotací a daňových či celních úlev, Evropská unie sleduje jejich počínání bdělým okem. Není divu: S každou investicí západoevropské firmy na východě některá ze zemí EU přichází o peníze a pracovní místa. Evropská komise se má o co opřít, neboť státní pomoc má v unii přesně stanovená pravidla a Brusel začal vyžadovat jejich plnění také od kandidátských zemí. Státní příspěvek je třeba zdůvodnit: investice musí směřovat do regionu, který má sociální problémy, slabou ekonomickou úroveň nebo se potýká s hospodářskou transformací či vysokou nezaměstnaností. Nárok na pomoc mají také investice do životního prostředí či výzkumu. Ale výše každého jednotlivého příspěvku musí být adekvátní uvedeným okolnostem a nesmí poškozovat nikoho jiného. I když Brusel zatím přiznává, že středoevropské státy jsou jako celek vlastně oblastmi s nižší hospodářskou úrovní, žádá, aby bylo možné posuzovat každou dotaci či úlevu. Právě na to doplatili Poláci, kteří kvůli protestům EU do konce letošního roku zcela změní pravidla investic ve svých patnácti zvláštních ekonomických zónách. Tyto zóny přinášely investorům téměř rajské podmínky. Po uplynutí deseti let daňových prázdnin mohly podniky počítat s padesátiprocentní úlevou na dani z příjmu během dalších deseti let. Fungování zón však bylo neprůhledné, každá se řídila svými vlastními pravidly. Citlivé automobily. Budoucí investici BMW bude Evropská unie věnovat mimořádnou pozornost. Automobilový sektor patří k takzvaným „citlivým – konkurence automobilek v samotné EU i v jejím sousedství je mimořádně ostrá. Vliv na místní ekonomiku a zaměstnanost je obrovský. Češi už ostatně vědí své. Po konzultacích s Evropskou komisí v loňském roce Česko snížilo celkovou výši pobídek pro závod Škody Auto na výrobu motorů a převodovek z původně navrhovaných 60 milionů dolarů na konečných 22 milionů. Česká republika se ovšem snaží být vůči unii vstřícná. Jako zdaleka první z kandidátských zemí podepsala v červnu 1998 dodatek k asociační dohodě, ve kterém oficiálně přistoupila na pravidla, která platí pro státní pomoc v Evropské unii. Sporné případy a celý systém pobídek konzultovala předem. Navíc letos v květnu zde jako v jediné kandidátské zemi vstoupil v platnost zákon o investičních pobídkách, který je pro EU dokladem transparentnosti českých pravidel. Martin Jahn je přesvědčen, že se tento přístup vyplatí. Ani po vstupu do EU totiž nemohou být jakékoliv poskytnuté pobídky zpochybněny. Maďarsko a Polsko, a tudíž i tamní investoři, tuto jistotu nemají. Na druhou stranu nelze vyloučit, že Maďaři a Poláci některé investory získali právě díky své větší drzosti. Češi však zdaleka nemohou tvrdit, že je EU jejich systémem pobídek nadšena. Jiří Havlík, který na ministerstvu zahraničí vede odbor koordinace vztahů s EU, týdeníku EURO řekl, že na jednáních o vstupu republiky do unie není v tomto bodě vidět žádný pokrok. Lze předpokládat, že na rozdíl od komise přijdou s námitkami některé členské země. „Zatím nebyly vzneseny pochybnosti, ale nedostali jsme ani signál, že jsou spokojeni, uvedl Havlík. Češi bývali outsidery. Nárok na pobídky, které vyřizuje agentura CzechInvest, mají firmy, jež investují do výrobního sektoru a nejméně 40 procent jejich investice jde na strojní zařízení. Výše investice musí být minimálně 350 milionů korun, nebo 175 milionů korun v oblastech procházejících prudkou hospodářskou restrukturalizací. Pobídky mají čtyři základní formy – desetileté daňové prázdniny nebo částečné slevy na dani z příjmu právnických osob, dotace na pracovní místa, dotace na školení a rekvalifikace a poskytnutí pozemku za výhodné ceny. Mimo oficiální balíček je ovšem možné získat kupříkladu celní výhody. I ve srovnání s ostatními Středoevropany jde o velice slušnou nabídku. Dlouho to tak nebylo. Klausova vláda zvláštní pobídky odmítala jako nesystémová opatření, která nemají nic společného s liberálním tržním prostředím. Jenže příliv zahraničních investic do Maďarska a Polska sílil, zatímco Česko často zůstávalo stranou. Stínový ministr financí za ODS Vlastimil Tlustý přiznává, že pobídky skutečně investory lákají. „Diskriminují ty podniky, kterým nic nenabídnete, deformují podnikatelské prostředí, ale asi nezbývá nic jiného, když s nimi přicházejí všechny okolní státy, řekl. V roce 1997 česká vláda poprvé začala o pobídkách uvažovat. O investice se totiž zajímala firma Intel, která plánovala výrobu a testování mikročipů, a také automobilka General Motors. Už tehdy se ukázalo, že přilákat tak významné investory něco stojí. Ani z jedné této investiční šance nic nebylo. Zatímco Intel nakonec změnil své plány výrobkové strategie, společnost General Motors neuspokojily české nabídky. A právě tady začíná cesta ke stanovení všeobecných pobídek pro investory. Philips letos vede. CzechInvest odhaduje, že jenom za prvních devět měsíců letošního roku přilákal do země investice za více než miliardu dolarů, které by měly v budoucnu přinést bezmála šestnáct tisíc pracovních míst. K nejzajímavějším letos schváleným projektům patří továrna na výrobu televizních obrazovek značky Philips za 624 milionů dolarů. Podnik, který vyroste v Hranicích na severní Moravě, hodlá zaměstnat přes tři tisíce lidí. Počtem zaměstnanců je podobná investice firmy Flextronics v Brně. Pardubice zase získaly tchajwanského výrobce elektroniky Foxconn, který do továrny vloží 40 milionů dolarů a zaměstná 2200 lidí. Druhou fázi tuzemské expanze zahájila japonská Matsushita, jež chce do rozšíření svých aktivit v Plzni investovat 72,6 milionu dolarů a vytvořit 1440 pracovních míst. Tyto investice jsou však zatím pouze ve formě plánů a jsou většinou rozloženy do několika let. Jahn odhaduje, že přímo letos se proinvestuje zhruba půl miliardy až miliarda dolarů, v roce příštím by to mohlo být podobné. Investice na zelené louce tak již dosáhly pětiny z celkového přílivu přímých zahraničních investic do země. Nyní vede CzechInvest v patrnosti dalších třicet žádostí o vládní pobídky v souhrnné hodnotě přes miliardu dolarů a předpokládá, že počátkem roku 2001 by o ně mohly požádat firmy s projekty za další dvě miliardy dolarů. Plzeň už není sama. Investory sice v první řadě lákají vládní pobídky, řadu dalších lákadel však nabízejí samotné obce. K samozřejmostem již patří připravené pozemky za výhodnou cenu. V tom se v posledních dvou letech angažoval i stát, který rozdělil celkem šest set milionů korun na vybudování šesti set hektarů průmyslových zón. Další prostředky přidaly obce. V Česku tak vzniká zhruba čtyřicet pozemků, které budou připravené na příchod investora. „Brněnská průmyslová zóna je kompletně zainvestovaná. Je tam veškerá infrastruktura, jsou tam zavedeny sítě, vyřešen komunikační systém silnic, v blízkosti je letiště a není problém vybudovat železniční vlečku. Pozemky navíc nabízíme velmi levně, uvedla například vedoucí odboru hospodářského rozvoje Magistrátu města Brna Marie Jalová. První zóna vznikla v Plzni na Borských polích ještě dříve, než jejich rozvoj začal stát dotovat, a dnes už je téměř zaplněná. Mezi dobře připravené obce rovněž patří Kladno, Liberec, Pardubice, Brno a v posledním roce se hodně zlepšil i přístup na severu Moravy. Naopak ze snu se ještě příliš neprobudily severozápadní Čechy, ačkoliv právě zde je rychle rostoucí počet lidí bez práce alarmující. Přípravou vhodných území však role obcí nekončí. Důležité je, jak samy sebe prezentují a jaký dávají najevo zájem. Často se nespoléhají jenom na aktivity CzechInvestu. „Účastníme se různých veletrhů a nyní také připravujeme vlastní databázi potenciálních investorů, které chceme kontaktovat sami, vypočítává Lenka Šimečková, ředitelka Centra rozvoje podnikání, jež se angažuje pro kopřivnickou zónu. Z tohoto hlediska bylo například významné Investiční fórum, které se konalo na konci září v Ostravě. „Objevilo se tam alespoň deset investorů s opravdovým zájmem něco na severu Moravy vybudovat, konstatuje Jahn. Radnice mohou také sehrát dost významnou úlohu, například při shánění různých povolení pro stavbu továrních hal, a celkově uhladit hrany tam, kde by mohla odradit komplikovaná a dlouhá byrokratická procedura. Například Flextronics, který investoval v Brně, dokázal do deseti měsíců od prvních jednání s městem kolaudovat první z továrních budov. Kladno už není černé. Problémem někdy bývá struktura a dostupnost pracovních sil, které přicházející zahraniční výrobce požaduje. Proto je důležitá spolupráce úřadů při vyhledávání a náboru vhodných pracovníků. Například Kladno sice disponuje dostatkem kvalifikovaných dělnických profesí, trochu problematické je to však s vyššími odborníky. Město proto ve spolupráci s úřadem práce a školským úřadem schválilo strategický plán rozvoje pro střední a vyšší odborné školy. „Měly by se více orientovat na technické obory, aby vycházely vstříc místním zaměstnavatelům, uvedl kladenský místostarosta Dan Jiránek. Dodal ještě, že město jedná s ČVUT o vzniku fakulty se zaměřením na elektroniku a elektrotechniku, což odpovídá požadavkům společností Showa Aluminium a Sagem, které na Kladně budují své závody. Pro zahraniční investory je také důležité, jaké klima město nabízí. Právě na této oblasti nakonec pohořela Kopřivnice v souboji s Hranicemi na Moravě o investici Philipsu. „Prezentaci Ostravy nakonec přehrála Olomouc, která nabídla lepší spolupráci s vysokou školou, kulturní vyžití a pozemky pro rodinné domy, potvrdil kopřivnický starosta Jiří Tichánek. Dodává, že Ostrava v čele s primátorem Evženem Tošenovským z ODS se už poučila a bude vědět, jak zvýšit atraktivitu pro další investory. Podobně si Pardubice ověřily, co všechno investoři zvažují na miskách vah. „Hledají přidanou hodnotu, Pardubice mohou nabídnout cizojazyčné školy pro děti manažerů, galerie, divadlo, sportovní vyžití. Například manažeři z Foxconnu tady chtějí vytvořit golfové hřiště, zdůraznil pardubický primátor Jiří Stříteský. Takové požadavky by se sice mohly zdát přemrštěné, ale v konečném důsledku přinesou užitek zpět obcím. „Kladno tak postupně mění image z černého města na sportovně a kulturně rekreační město s lehkým průmyslem, které se prezentuje jako satelit Prahy, vysvětlil Petr Dubravský z městského úřadu. Trénink pro dodavatele. Ředitel CzechInvestu Jahn míní, že množství pozemků připravených pro investory je již pro příští dva roky dostatečné. Nyní by měla přijít na řadu kvalita již hotových zón a přiměřená dopravní síť. „Peníze by se měly použít například na garance pro developerské firmy, aby stavěly nájemní výrobní haly. Ve světě se to tak již dělá a řada investorů má takový požadavek, zdůraznil Jahn. Stávající opuštěné objekty jsou totiž pro průmyslové výrobce často nevyhovující a jejich rekonstrukce je mnohdy nákladnější než výstavba nových budov. Přestavěné průmyslové objekty v centrech měst by však mohly být vhodné pro sektor služeb. Za celou dobu existence získal CzechInvest projekty za 3,2 miliardy korun a čtyřiatřicet tisíc pracovních míst. Každé nové místo by navíc mělo v průměru přinést další dvě u dodavatelů, ať už komponentů pro výrobu či služeb. Zahraniční výrobci jsou však na své dodavatele velmi přísní, a proto tato jednoduchá matematika často kulhá. Například japonská Matsushita odebírá v Česku pouze tři až šest procent potřebných komponentů, chtěla by se však dostat až na čtvrtinu. Domácím dodavatelům by měl pomoci program, který se zaměřuje na zvýšení kvality. Zatím do něj bylo zařazeno šedesát firem z elektrotechnického a elektronického sektoru, časem by se mělo dostat i na podniky z dalších oborů. Chytit vlak. Vládní pobídky na přilákání investorů fungují v Česku víceméně tři roky a loni výrazně dopomohly ke světovému prvenství země v přílivu přímých zahraničních investic na hlavu. Zatím se systém sice omezil pouze na průmysl, neměl by však také ujet vlak v investicích do takzvaných strategických služeb. Míní se tím opravárenská centra, vývoj softwaru, centra podpory zákazníků (call centres), výzkum a vývoj, centra pro zpracování dat a střediska sdílených služeb. Tyto servisní činnosti totiž vytvářejí vysokou přidanou hodnotu a poskytují stále více pracovních příležitostí. Například v Irsku vytvořily od roku 1993 zahraniční firmy v call centrech přes sedm tisíc míst a tento počet by se měl do konce příštího roku zdvojnásobit. A obor vývoje softwaru je nyní druhým největším exportérem v Irsku a zaměstnává 24 tisíc lidí. Proto CzechInvest nyní zpracovává pět pilotních projektů pro investory do těchto služeb. Pobídky by měly být velmi podobné jako pro průmysl – daňové slevy, příspěvky na školení a na infrastrukturu. Na pionýrech se vyladí systém, aby padl přesně na míru. Poté přijde na řadu novela zákona o investičních pobídkách rozšířená i na tento sektor.
Střední Evropa
Chvála z výšin OSN
Slušný příliv přímých zahraničních investic do České republiky v nedávné zprávě vyzvedla i Konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD), podle které je nyní v postkomunistické střední Evropě spolu s Polskem nejúspěšnější. Z celkové hodnoty 22,9 miliardy tohoto kapitálu, který střední a východní Evropa loni získala, připadlo na zmíněné dvě země 55 procent.
Důvod, proč ožil zájem zahraničních přímých investorů, je podle zprávy UNCTAD zřejmý – nastal pozitivní obrat v privatizační politice a své ovoce začínají přinášet vládní investiční pobídky.
Odborníci poukazují na to, že ve struktuře kapitálového přílivu ze zahraničí vzrostla váha investic „na zelené louce . „Privatizace loni nepřitáhla ani polovinu přílivu a letos je to podobné, říká hlavní ekonom Komerční banky Kamil Janáček. Podle něj je ale ještě důležitější, že přibývají i zahraniční reinvestice zisku. „Právě v tom vidím jistou záruku, že ve střednědobém horizontu – tří až pěti let – lze počítat s pokračováním tohoto přílivu, ale nikoli na úrovni pěti šesti miliard, ale mezi dvěma až třemi miliardami dolarů, což je stále velice slušné číslo, přepočítá–li se na jednoho obyvatele, konstatuje Janáček, který letos ze zahraničí očekává přímé investice kolem 5,5 miliardy a v roce příštím zhruba pět miliard dolarů.
„V přílivu přímých zahraničních investic na hlavu jsme již skoro dohnali Maďarsko, které bylo za tento ukazatel vždy chváleno, dodává ekonom České národní banky Tomáš Holub. Z jeho podkladů vyplývá, že Česká republika v letech 1991-1997 v přepočtu na obyvatele celkem získala 816 dolarů, zatímco Maďarsko kolem 1507 dolarů a Polsko 457 dolarů. „Situace se ale otočila. Od počátku roku 1998 až do poloviny roku letošního jsme získali asi 960 dolarů na hlavu, Maďarsko 464 a Polsko 404, uvádí Holub.
Otázkou podle něj je, zda má zdejší ekonomika nyní šanci zopakovat příznivou zkušenost Maďarska, jehož hospodářský růst se opírá o zdravé základy – je založen na růstu kapacit, nikoli na stimulaci poptávky. Proto je podle Holuba dobré podívat se na změnu struktury investičního přílivu, v němž koncem roku 1997 zhruba 60 procent připadalo na průmysl, ale později, v letech 1998–1999, tento podíl klesl na přibližně třicet procent.
„V letošním roce nejenom pokračuje rychlý příliv přímého kapitálu, ale navíc ho do průmyslu směřuje zhruba polovina. To je poměrně významný strukturální posun, podotýká Holub.
Svoji slabou pozici v soutěži o přímé zahraniční investice se snaží zlepšit Slovensko, jehož vláda přijala novou investiční strategii v březnu 1999 a letos v dubnu ji dále rozpracovala. „Je víceméně porovnatelná s českou, pokud jde například o délku daňových prázdnin či různé vládní granty, v něčem je možná o něco lepší, míní hlavní ekonom bratislavské pobočky ING Barings Ján Tóth. Připomněl, že Slovensko má nižší daň z příjmu právnických osob než Česko (29 procent).
Slovenští ekonomové věří, že situace se začne brzy zlepšovat. Za velmi úspěšný Tóth označuje částečný prodej Slovenských telekomunikací společnosti Deutsche Telekom za miliardu eur. Do konce roku by se měl prodat podíl ve Slovenské spořitelně. „Velkou akcí bude prodej devětačtyřicetiprocentního podílu ve Slovenském plynárenském průmyslu, za který by vláda chtěla utržit nejméně tři miliardy dolarů, uvedl Tóth. Jak zdůraznil v rozhovoru pro týdeník EURO, příliv zahraničních přímých investic na Slovensko v několika příštích letech potáhne právě privatizace. „Cizí investoři zatím s projekty na zelené louce na Slovensko nepřicházejí v rozsahu, jak se očekávalo, poznamenal hlavní ekonom ING Barings. Ta ve své předpovědi očekává, že celkové příjmy z prodeje státních podílů letos na Slovensku dosáhnou zhruba 1,2 miliardy dolarů a dalších 400 milionů přinese prodej již soukromých firem a nové projekty.
(Další číselné údaje k tématu na str. 72)
Václav Lavička
