Co ještě vyhřezne? Souboj „prolhaného nepřítele státu“ s „prolhanou rozvědkou"
Expremiér Paroubek si už už mohl odškrtnout jednoho člověka ze seznamu nebezpečných osob. Tomáš Pitr – muž, o němž loni v souvislosti s korupční aférou „Pět na stole v českých“ po schůzce s šéfy tajných služeb prohlásil, že ohrožuje ústavní pořádek v zemi – měl minulý čtvrtek zmizet na pět let za mřížemi. Nezmizel. Jeho údajně vyhřezlá meziobratlová ploténka způsobila takové komplikace, že místo v pankráckém kriminálu se „ubytoval“ ve střešovické vojenské nemocnice. Teď bude čekat, co na jeho podlomené zdraví řekne zdravotní komise při generálním ředitelství Vězeňské služby. Je to simulant, který se snaží oddálit termín nástupu, či existují objektivní důvody k odkladu trestu? Zřejmé je, že odsouzený podnikatel je odhodlán podniknout veškeré kroky, aby rozsudek zvrátil, dosáhl obnovení procesu a dokázal, že se žádných daňových podvodů nedopustil. Nadále tvrdí, že celé soudní řízení bylo zmanipulováno a odehrávalo se pod politickým nátlakem socialisty Jiřího Paroubka a jeho lidí z resortu vnitra.
Mystifikátor.
Ovšem i týdeník EURO se opakovaně přesvědčil, že Pitr je odborníkem na mystifikaci a věřit mu se příliš nevyplácí. Například loni, když odmítal potvrdit, že odletěl na návštěvu za Radovanem Krejčířem na Seychely a byl dokonce ochoten se večer sejít v Praze, ačkoli byl v zahraničí. Minulou středu, v době, kdy už druhým dnem ležel na nemocničním lůžku, zase vedl s týdeníkem EURO telefonické interview takovým způsobem, jako by byl ve své kanceláři a měl už do kriminálu sbaleno. V souvislosti s jeho ploténkou by se tak mohlo hovořit o bezpáteřnosti. Přesto však to, co se kolem Pitrova případu v minulých měsících dělo, nelze označit za standardní jednání státních orgánů. Začalo to v září 2006, kdy premiér prstem ukázal na „nepřítele státu“. To, co následovalo, v mnohém připomínalo scénář špionážního filmu. Smůla pro diváky, že z něj byly veřejně promítány jen fragmenty, a to ještě jako seriál.
Tajemství štědrovečerní.
Loni v prosinci kontroverzního podnikatele zastihla na zimní dovolené v Alpách překvapivá zpráva o tom, že soudce Městského soudu v Praze Petr Novák na něj vydal mezinárodní zatykač. Učinil tak v předvečer Štědrého dne. Údajně panovala důvodná obava, že se Pitr nehodlá do republiky vrátit, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání.
Vraťme se do sváteční atmosféry na konci loňského roku. Okamžitě se objevují první pochybnosti. Je pravda, že byl Pitr jen pár týdnů předtím odsouzen za údajné daňové delikty z poloviny devadesátých let na osm a půl roku do vězení, ale rozsudek v té době není ještě pravomocný, nadále má možnost odvolání. V té době nebyl v pozici Krejčíře, proč by utíkal? Kde jsou důvody pro vydání zatykače?
Tehdy ještě nikdo nic nevěděl o zásadní roli Úřadu pro zahraniční styk a informace (civilní rozvědky) šéfované Karlem Randákem. Zajímavé ale bylo, jak ochotně informaci o vydání zatykače potvrzoval resort vnitra řízený ministrem Františkem Bublanem (ČSSD), do jehož gesce rozvědka patřila, a jak o poznání méně sdílní byli soudci. Bylo zjevné, kdo v „honu na Pitra“ hraje aktivnější roli.
V autě s šéfem rozvědky.
Pitr z alpské lyžovačky opakovaně prohlašuje, že nemá zájem někam prchat, chce se prý vrátit, zároveň si ale je vědom, že když překročí hranice, reálně mu hrozí vazba. Do věci se vkládají jeho advokáti, se soudcem vyjednávají o zárukách „neútěku“. Dne 5. ledna se Pitr skutečně vrací. V té době určitě netuší, že muž, který řídí automobil eskortující jej z hranic před pražský soud, je přímo šéf rozvědky Karel Randák. Málokterému jinému občanovi by se dostalo této „pocty“. Sám Randák, dnes už odvolaný ředitel, svou účast na transportu, o němž se neoficiálně hovořilo již dříve, potvrdil minulý týden v rozhovoru pro týdeník EURO. „Chtěl jsem si mimo jiné s panem Pitrem popovídat,“ uvedl ke své roli taxikáře. Pitr v den svého návratu vrací pas a rodina za něj skládá soudem požadovanou kauci patnáct milionů korun. Může zůstat na svobodě.
V České televizi následně tvrdí, že se stal obětí zpravodajských her. „Sám soudce Novák na tiskové konferenci uvedl, že dostal zprávu od ředitele jedné z tajných služeb. Podle mých informací to byl ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace Karel Randák,“ prohlásil Pitr 8. ledna. Randák ale vzápětí účast rozvědky popírá. „Problematiku pana Pitra nesledujeme a k tomu, co si pan Pitr myslí a co říká, se nebudeme vyjadřovat. Není pro to žádný důvod,“ reaguje v deníku Právo. Ve stejném duchu se vyjadřuje i ministr vnitra Bublan (který šéfoval rozvědce před Randákem). Dnes už víme, že nemluvili pravdu.
Cesta do Venezuely.
Jak se posléze ukázalo, role zpravodajců byla klíčová. Upozornil na to až později místopředseda Městského soudu v Praze Bohuslav Horký, který v dopise ministru spravedlnosti Pavlu Němcovi popsal, za jakých okolností byl zatykač vydán. Uvedl, že 22. a 23. prosince loňského roku soud navštívil jistý Vladislav Novák, kancléř civilní rozvědky. Úřad prý měl neoficiální informace o úmyslu Pitra opustit ČR. Kancléř v rozhovoru se soudci neopomněl poznamenat, že je o celé věci přes ministra vnitra informován i předseda vlády Paroubek a že pro toho by bylo „velmi nepřijatelné“, kdyby se Pitrovi podařilo před výkonem trestu uprchnout. Při druhé návštěvě přinesl kancléř Novák písemnou zprávu podepsanou ředitelem služby Randákem. Na jejím základě soudce obratem vydal zatykač. „Přede mnou ten kancléř Novák, pokud si vzpomínám, nic o premiérovi neříkal, pouze cosi o novinářích, ale je možné, že se o tom ještě předtím bavili s předsedou našeho soudu Sváčkem a místopředsedou Horkým,“ vzpomíná dnes soudce Novák, žádný politický nátlak prý nezaznamenal. K celému jednání mimo jiné uvádí, že „rozvědčík“ Novák při první návštěvě slíbil dodat záznamy odposlechů, ale druhý den přišel s tím, že to bohužel není možné, protože jde o odposlechy cizí zpravodajské služby. „Já jsem ale musel konat, stejně jako bych musel brát vážně, kdyby s informacemi o hrozícím útěku přišel kterýkoliv jiný občan,“ prohlašuje soudce. Co v oné Randákově zprávě bylo, se dozvídáme až dnes. Informace o tom, že Pitr má venezuelský pas, na 2. ledna zabukovanou letenku z Frankfurtu a v Čechách rozprodává majetek. Randák k zjištěním své služby dříve uvedl pouze to, že Pitr se chystal uprchnout mimo Evropskou unii do země, která nemá s ČR smlouvu o vydávání občanů. Konkrétnější být nechtěl s odůvodněním, že by tím mohl být ohrožen důležitý zájem služby. Rozvědka také opakovaně zdůrazňovala, že informace získala jako vedlejší produkt jiné zpravodajské činnosti, netýkající se Pitra. „Nic z toho, co tehdy v té zprávě uvedli, nebyla pravda, jenom lhali,“ prohlásil k tomu minulý týden podnikatel Pitr.
Přestrojený Randák.
V rozhovoru pro Lidové noviny, těsně přes svou hospitalizací, Pitr dokonce přišel se svéráznou konstrukcí. Tvrdil, že údajný kancléř rozvědky Vladislav Novák byl ve skutečnosti šéf rozvědky Randák skrytý za falešnou identitu. Informace o údajném agentovi s krycím jménem Novák se již dříve objevily v některých médiích. „Pamatuji si, že ten člověk, který mě v lednu vezl do Prahy a o němž jsem tehdy nevěděl, že je to Randák, během cesty třikrát telefonoval se soudcem Novákem a do telefonu se představoval jako kancléř Novák,“ řekl k tomu Pitr týdeníku EURO. V tomto směru se však všichni účastníci lednových událostí zásadně rozcházejí. Sám Randák sice připouští, že během transportu Pitra do Prahy z auta telefonoval, ale hovořil prý se skutečným kancléřem rozvědky Vladislavem Novákem, nikoliv se soudcem Petrem Novákem. A soudce Novák si vůbec nevzpomíná, že by v době přepravy hovořil s kýmkoliv z rozvědky, pouze s Pitrovou advokátkou Helenou Rejholcovou.
I mluvčí rozvědky Bohumil Šrajer považuje za „naprostou hloupost“, že by Karel Randák někde vystupoval v přestrojení pod cizím jménem, ale zároveň odmítl sdělit cokoliv bližšího o tom, kdo konkrétně jménem rozvědky v kauze Pitr jednal. Zákon mu to prý neumožňuje. To někdejší šéf rozvědky a bývalý ministr Bublan trvá na tom, že Vladislav Novák není žádné krycí jméno, ale jde o skutečného pracovníka rozvědky, kancléře (dle organizační struktury na internetu by měl mít na starosti právní záležitosti, vzdělávání a personalistiku). Prozradil na něj dokonce i to, že jde o bývalého náměstka ministra spravedlnosti. Jak si týdeník EURO ověřil, před deseti lety, v éře Jana Kalvody byl jeho náměstkem skutečně Vladislav Novák, předtím advokát z Příbrami (zdroj ČTK). Dokonce existuje agenturní fotografie. „Mám špatnou paměť na lidi, ale myslím si, že to byl skutečně on, kdo za námi v prosinci byl, “ dívá se na deset let starý snímek jmenovce soudce Petr Novák. Zdá se, že Pitrova verze o maskovaném Randákovi tímto bere za své.
Krejčíř jako memento.
„Ovšem když se tak na tu fotografii Vladislava Nováka dívám, mám pocit, že to klidně mohl být ten druhý člověk, který se mnou seděl v autě, když mě Randák vezl do Prahy,“ začal Pitr minulý týden vytvářet novou špionážní verzi. Ověřit si, jak to doopravdy bylo, je složité, ale důležitější je, z jak hodnověrných zdrojů rozvědka informace čerpala a zda náhodou od samého začátku neblafovala. „My jsme ty informace skutečně získali. A dovedete si představit, co by se stalo, kdyby Pitr opravdu uprchnul a přišlo se na to, že my jsme o tom záměru věděli a nekonali. Vzpomeňte si na Krejčíře…“ připomíná Randák.
(box)
U lůžka „nepřítele státu“
JÁ SE TAM VLASTNĚ TĚŠÍM
Podnikatel Pitr nás ve střešovické nemocnici vítá jako vzorný pacient. Spořádaně leží pod bílou přikrývkou na pečlivě ustlané posteli. Téměř nehnutě sleduje, jak mu do žíly na levé ruce skrz jehlu proudí medikamenty ve formě infúze. Na stolku jen džbánek čaje, televizor vypnutý. Už jen teploměr v podpaží chybí. Fotit se ale nechce „Dnes jsem se poprvé trochu vyspal, předtím jsem byl na trojlůžáku, potom na pětilůžáku, tam jsem nezabral na víc než tři hodiny denně,“ pochvaloval si minulý pátek samotu na čerstvě zabydleném mírně nadstandardním pokoji.
Odmítl dohady, že se „schovává“ v nemocnici, aby se vyhnul kriminálu. Záda jej prý bolela už od začátku srpna, kdy upadl při obhlídce „meřárny“ (závodu na výrobu metylesteru řepkového oleje) v ústecké Setuze. V tomtéž podniku, který na konci září prodával a inkasoval za něj blíže neurčený podíl z celkové odhadované prodejní ceny dvě miliardy korun (viz EURO 40/2006). Setuza je zkrátka jeho osud…
Léčbu vyhřezlé ploténky prý zanedbával, až musel být hospitalizován. Během příštích deseti dnů se má rozhodnout, zda bude nutná operace. Zdravotní komise při generálním ředitelství Vězeňské služby bude posuzovat, zda je schopen výkonu trestu a nakolik je případně reálné, že by se dál léčil ve vězeňské nemocnici.
Pro Pitra je teď magickým datem 15. listopad, kdy Městský soud v Praze bude posuzovat jeho žádost o obnovu procesu. Věří, že mu vyhoví, protože prý předložil nové důkazy svědčící o tom, že se v roce 1994 se společníky Miroslavem Provodem, Jiřím Syrovátkou a Milanem Jungrem žádného daňového podvodu nedopustili. Dle rozsudku se totiž měli na státu obohatit o několik desítek milionů korun tak, že neoprávněně inkasovali vratku DPH. „Žádné peníze jsme nejenže nedostali, ale ani nenárokovali,“ tvrdí byznysmen.
Do vězení zatím nenastoupili ani kolegové. Jungr může být v klidu, protože dostal jen podmínku. Provod si dlouho nevyzvedával soudní obsílku. „Dnes ráno to manželka z pošty v Zalužanech přinesla, já jsem si to ale ještě nepřečetl,“ sdělil v pátek týdeníku EURO Provod žijící v rekreačním areálu Vystrkov na Příbramsku. Syrovátka je údajně také ve stavu nemocných, má se nacházet v blíže neurčeném zdravotnickém zařízení v zemi Evropské unie. Od soudu dostal skrze svého advokáta ultimátum. Když do 10. října místo a důvod léčby nedoloží, bude se na něj hledět jako na uprchlého a soud vydá zatykač. „Netuším, kde je. Já jsem s ním naposledy telefonicky hovořil asi před dvěma týdny, to byl někde ve Francii nebo v Itálii. Co mu je, také nevím. Ale on měl vždycky nějaké zdravotní problémy, v poslední době i hodně zhubnul,“ říká kolega Pitr. Následně vyhrkne: „A vy byste šel do basy, když víte, že za půl roku vám Ústavní soud rozsudek zruší? Já třeba ano, já se tam vlastně těším, ale Jirka to nesl psychicky dost špatně…“
Jak se ukazuje, Pitr skutečně spoléhá, že v konečném důsledku mohou průběh kauzy zvrátit brněnští strážci ústavnosti. „Existuje judikát, který byl využit například v rámci takzvané rumové aféry. Říká, že když mezi údajným spácháním trestného činu a rozsudkem je více než deset let, měli by odsouzení dostat maximálně podmínku, potrestáni byli již samotnou neúměrnou délkou trestního řízení,“ uvádí Pitr. Zároveň však dodává, že on by se ani s tou podmínkou nesmířil, protože přece nic nespáchal.