Zdá se, že ministr obrany Jaroslav Tvrdík udělal ve svém resortu pořádek pěkně po vojensku. Ten pěkný trávník, kterým se sociální demokraté tolik chlubí, je ve skutečnosti jen hezky na zeleno natřené staré strniště. Sám v tisku připouští, že v jeho vojenském obranném zpravodajství se patrně vede válka agentů. Sedm z nich je mimo službu a náčelník vyměněn. Policie vede vyšetřování pozoruhodných aktivit zaměstnanců armádní tajné služby na ministerstvu zahraničních věcí. Ze zveřejněných informací se zdá, že si naši špioni diplomatické služby tak trochu zprivatizovali. Aby toho nebylo málo, v médiích jsou odkrývána pravá jména agentů a tisknou se faksimile výplatní pásky náčelníka rozvědky. Zdá se, že místo tajné agentury financuje český daňový poplatník ne zrovna malou částkou agenturu po public relations. A ministr obrany, v jehož resortu se toto vše již několik měsíců veřejně děje, sestavuje vyšetřovací komise místo toho, aby doma sestavoval stavebnice letadýlek a své křeslo přenechal člověku schopnému řídit klíčový silový resort.
Ale nakonec, proč by to dělal. Vždyť nejde o první zpravodajský skandál. Voda se dosud nezavřela nad válkou mezi Národním bezpečnostním úřadem a Bezpečnostní informační službou, kterou rovněž doprovázely zvláštní úniky informací a nestandardní situace. Ve stejné době se na zámku Štiřín v prostorách sloužících k diplomatickým rozhovorům najde odposlouchávací zařízení a vše je dokumentováno televizními kamerami. Případy zůstávají samozřejmě nevyšetřeny. Z událostí za poslední rok lze vyvodit prakticky cokoli, kromě jediného: sotva může někdo zodpovědně tvrdit, že v české republice jsou tajné služby pod důslednou politickou kontrolou.
Odpovědný vládní koordinátor těchto složek se mezitím stal českým premiérem. Ke skandálům se nehlásil ani tehdy, ani nyní, přestože se objevují stopy naznačující účast BIS na bobtnající kauze Srba – Kavan, což je mimořádně závažné.
Také týdeník EURO přinesl a opět přináší některé pozoruhodné informace, a zodpovědně nutno říci, že autoři článků netuší, v zájmu jaké zpravodajské služby či zájmové skupiny uvnitř té které agentury byly tyto informace poskytovány.
I s vědomím, že v médiích otevírané skandály jsou součástí neprůhledných zpravodajských her, je ale nezbytné věnovat těmto událostem značnou pozornost. Co se odehrává kolem ministerstva zahraničních věcí, vážně narušuje prestiž České republiky v zahraničí. Tím spíše, že člověk přinejmenším politicky odpovědný za fungování Černínského paláce je ve funkci předsedy valného shromáždění OSN a je také poslancem vládní strany. Řečeno slovy jednoho důchodce na Vysočině: ten člověk je asi stejně důvěryhodný jako nějaký doktor Macek z ODS, a možná ještě o něco méně. A zatímco ODS se s Mackem nějak vypořádala, tak sociální demokracii se do toho zcela zjevně vůbec, ale vůbec nechce. Že by v ní těchto méně důvěryhodných osob bylo ještě tolik, aby se dokázaly navzájem podržet?
Tvrdík minulý týden v Lidových novinách vyjádřil přesvědčení, že jde o nepřátelské pikle před summitem NATO. Jenže jak je v Čechách zvykem, motiv je spíše přízemnější, totiž peníze. Nejde jen o veřejné zakázky na ministerstvu zahraničí, ale patrně i o další obchodní aktivity, při nichž by se hodilo diplomatické krytí. Za Kavanovy vlády se resort - podle všeho, co se lze dočíst v tisku - postupně proměňoval ve zvláštní penzijní pojišťovnu pro pečlivě vybrané členy klubu. Vyšetřování však vzhledem k přístupu premiéra ke Kavanově odpovědnosti nepřináší úlevu. Stále zůstávají pochybnosti, co všechno nakonec skončí pod kobercem a kde členové klubu své penzijní plány uskuteční. Kauza s trezorem a neevidovaným finančním obnosem v hotovosti vyvolává závažné pochybnosti, zda jedním z klíčových členů tohoto klubu nebyl i sám ministr. Je to trochu komické, když člen vlády prosazující zákonem zakotvené bezhotovostní placení vysokých částek v rámci boje proti daňovým únikům a praní peněz, sám přechovává statisícové částky ve služebním trezoru. Údajně na zaplacení nákladů volební kampaně. Bude vše opravdu vyšetřeno do důsledků?
Nutno uznat, že Vladimír Špidla má nyní těžkou pozici. V situaci, kdy podstatná část strany volá „Důchodce na Hrad“ asi nemůže prohlásit, že jde o dědictví jím odmítnutého stylu politiky Miloše Zemana. Obzvláště, když ony tajné služby, jak bylo uvedeno, už hezkých pár let koordinuje a při sestavování vlády se o své výlučné postavení v této sféře velmi razantně střetl se svými koaličními partnery. Těžko si však představit, že veřejnost uspokojí obětování náčelníka vojenské rozvědky a několika subalterních úředníků ministerstva zahraničí.
