Babiš se Zemanem popírají polistopadový vývoj a deformují základní parametry parlamentní demokracie, myslí si Mirek Topolánek. Z moci, kterou v rukou koncentroval Andrej Babiš, jde strach. Demokracii musí za této situace chránit Ústavní soud, Senát a prezident, který na to má, říká Topolánek v rozhovoru pro týdeník Euro.
Samozřejmě že to rozhodnutí bylo hodně sebevražedné a soupeři si dlouho mysleli, že to byl jen marketingový trik. Že na tom pět měsíců vyšívám a jdu do toho v plné síle a připraven. Velice rychle pochopili, že tomu tak není. Improvizace v prvních týdnech byla absolutní. Teď už máme vizuály, tým a představu, jak kampaň povedeme. A už jsme se trochu i zklidnili, a dokonce začínáme v noci spát.
Mám málo času a nestihnu všem vysvětlit pozitivní i negativní dopady svých dřívějších politických rozhodnutí nebo chyby, kterých jsem se případně dopustil. Ani všechny účelové útoky a výmysly. Informace jsou ale na webových stránkách a každý, kdo má skutečný zájem, si je může najít. Také nestihnu navštívit všechna místa, která bych navštívit chtěl, i když jsem na nich v minulosti určitě už byl. Proto musím vše multiplikovat pomocí sociálních sítí a různými technikami, abych dostal alespoň ta nejdůležitější sdělení mezi co největší počet lidí.
Vstoupil jste do kampaně na poslední chvíli. Nemáte obavy, zda stihnete voličům sdělit vše, co chcete a potřebujete?
Prezidentská kampaň se odehrává v pozoruhodném období, kdy úřadující hlava státu má plnit svou nejdůležitější povinnost a moderovat vznik vlády a nové vládní koalice. Miloš Zeman si ale počíná dost nestandardně. Co si o tom myslíte?
Ano, byl to spouštěč mého rozhodnutí. Byl to velmi nestandardní postup. Výlučná ústavní kompetence prezidenta jmenovat premiéra a poměrná volnost ve vyjednávání má vést k vládě s většinovou podporou sněmovny. A o to se oba hlavní protagonisté, jak Zeman, tak Babiš, ani nepokusili. Uvádím k tomu paralelu z německých voleb, kdy máme za sebou třetí měsíc vyjednávání. Skončil pokus vytvořit koalici Merkelové s FDP a se Zelenými a teď se rozhoduje, zda bude vyjednávání s SPD. Německý prezident celou dobu vůbec nepřipouští variantu, že by se nevytvořila většinová koalice, a nutí i svou bývalou stranu, která ve volbách skončila s nejhorším výsledkem od války, do velké koalice. Nabádá je, aby se pokusili nalézt kompromis, který dá Německu většinovou koalici. To je standardní řešení.
Demokracie je drahá, těžkopádná a někdy nepochopitelná, ale lepší model neznáme. Srovnejme to se Zemanovým jednáním. Prezident neřekl tu větu, kterou měl říct na úvod: Milý Andreji, jsi vítěz voleb, máš právo sestavovat vládu, ale říkám dopředu, že ty, než si vyřešíš své problémy, premiérem být nemůžeš. A chci, abys mi přinesl většinovou koalici bez komunistů a SPD. Máš řadu možností. Až mi tu většinu přineseš, jmenuji premiéra. Nespěchám, dám ti čas. Teď nemůžeš dělat kampaň, musíš pracovat na koalici. To se vůbec nestalo!
Kdo usiluje o post prezidenta? Podívejte se na seznam kandidátů
Dal Andreji Babišovi oba pokusy a posvětil i ten třetí. Babiš stále vedl kampaň a teď bude vydírat sněmovnu a strany předčasnými volbami. Prezident zde nedostál roli moderátora, který má nutit strany kjednání. Vláda v demisi mohla klidně vládnout, sněmovna může schválit rozpočet, který sestavoval ministr za ANO. Není kam spěchat. Lze vyčkat, dokud si strany ve sněmovně nevyhojí rány, nezakopou válečné sekyry a nevyjednají s vítězem voleb kompromis přijatelný i pro jejich voliče. Výsledek musí co nejlépe reprezentovat voličské preference ve volbách. ANO totiž nemělo 51 procent.
Proč myslíte, že Zeman takhle postupuje?
Zeman, tak jak jsme ho znali, se hodně změnil. Myslím si, že nemá rád lidi. Podepisuje se na tom i jeho zdravotní stav. Myslel jsem, že když se pomstil všem těm „zrádcům“ z roku 2003, že se bude chovat jako prezident, který ctí literu i ducha ústavy a polistopadovou tradici. Neděje se tak.
Zeman se opravdu v zahraniční i domácí politice chová z těch tří posledních prezidentů nejhůře. Je nejvíc aktivistický a otáčí zemi v rámci zahraniční politiky na východ. Přitom v rámci ekonomické diplomacie se tak chovat nemusí. O obchodní úspěšnosti těch spanilých jízd na východ můžeme s úspěchem pochybovat.
A s Babišem má nepochybně uzavřenou dohodu založenou nikoli na nerozborném přátelství, ale na vzájemně výhodném obchodu. Žádná láska, business as usual. Ta dohoda deformuje základní parametry parlamentní demokracie, jak ji tady budovali polistopadoví demokraté minulých 25 let. Dnes Babiš i Zeman popírají polistopadový vývoj. Halasné prohlašování, že všechno bylo špatně, otáčí zemi někam jinam. To, že lidé neprotestují, že kavárna nestojí v ulicích, odráží jejich naštvanost a zranitelnost a vypovídá spíše o nich.
Pokud budete chtít uspět v druhém kole proti Zemanovi, budete muset oslovit i část jeho voličů. Jak to chcete udělat?
Pokud se dostanu do druhého kola, tak mi bude stačit oslovit voliče, kteří mě sice nebudou volit v kole prvním, ale nesmím si je pro to druhé odradit. Soutěska smrti… Jsou to spíše městští liberálové, kteří mají na výběr momentálně čtyři kandidáty, mezi které se jejich hlasy rozdělí. Pokud je neztratím a oni budou vědět, že jsem alternativou k Zemanovi, tak by to mohlo stačit. Spíše budu potřebovat Zemanovy voliče pro první kolo.
Když jsme u těch konkurentů v prvním kole, tak mě při pohledu na ně napadá váš osudový výrok, po němž jste končil s politickou kariérou. Byl o tom, jak leckdo nakonec uhne. Tak který z těch kandidátů by mohl uhnout?
To je laciný argument. Jsou to kvalitní lidé s příběhem. Každý je úplně jiný a já si jich vážím. Nikdo z nich ale neprošel nikdy ostrou volbou. Až na Pavla Fischera nemá žádný z nich ponětí o tom, jak má práce prezidenta vypadat a co obnáší. Netuší, jaké tlaky na ně budou vyvíjeny ať už z médií, od politiků, nebo jak se jeden nejmenovaný kandidát obává, ze zahraničních služeb. To jsme my s politickou zkušeností všechno už zažili. Proto jsou zahraničněpolitická a diplomatická erudice, politické řemeslo, znalost fungování sněmovny a chápání politických mechanismů pro výkon takové funkce nezbytné.
Jsem zastáncem toho, že každý má začínat nejdřív se starostmi o svoji rodinu, své děti, pak může začít dělat nějakou veřejnou funkci pro obec, město. Pak může vyzkoušet exekutivu, aby pochopil mechanismy vládnutí a bolestné kompromisy. Měl by mít zkušenosti nejen z domova, ale i ze zahraničí. Teprve pak může usilovat o funkci nejvyšší. Myslím, že by to neměl být člověk, který je tímto nepoznamenaný. Nepopsaný list. Já se v Bruselu ani ve světě představovat nemusím.
| Mirek Topolánek (61) |
|---|
| Byl druhým předsedou ODS (2002-2010), sedmým premiérem ČR (2006-2009) a prvním českým předsedou Rady EU (leden - květen 2009) |
| Vystudoval vojenské gymnázium a VUT v Brně |
| V roce 1991 spoluzaložil společnost VAE |
| Byl předsedou Teplárenského sdružení ČR |
| Byl rovněž předsedou dozorčí rady Elektrárny Opatovice (vlastníkem je EP Energy Daniela Křetínského) |
| Do oznámení své kandidatury na prezidenta zastával funkci ředitele pro zahraniční vztahy slovenské společnosti Eustream (joint venture slovenského státu a EPH) |
| Zůstává členem představenstva Eustreamu se zodpovědností za rozvojové projekty, především plynovod Eastring |
Může ta politická zkušenost někoho i diskvalifikovat? Mohl třeba během své kariéry být někomu zavázán, mít politické, obchodní vazby. Není názorová vyhraněnost na překážku?
Tak postupně. Konkrétně u mé osoby to vylučuji. Lidé s politickou zkušeností mají daleko vyšší rezistenci proti těmto tlakům než lidé, kteří pod takovým tlakem nikdy nebyli a nemají vytvořen obranný systém. Navíc je demokratický systém založen na soutěži stran - ideových směrů.
Liberálové, konzervativci a socialisté jako základní tři ideové pilíře demokratické politiky do sněmovny patří. Všichni ostatní buď suplují nějakou zájmovou skupinu, profesní skupinu nebo účelový subjekt, kdy je provázanost jednoznačná, a lze to vidět i na dnešní sněmovně. Prezident si může dovolit luxus být mimo parlamentní cirkus. Je pro byznys daleko méně zajímavým hráčem, než jsou ministři a premiér. Tam hledejte střety zájmů a nepochybně je najdete.
Nemyslím, že mě politická zkušenost poškozuje. Naopak. Když se zeptáte všech mých soupeřů, na něž jsem narazil během své politické kariéry, tak nikdo z nich vám nemůže potvrdit, že bych na chviličku jednal nekorektně, neprofesionálně nebo nedodržel dané slovo. V tom je lidská dimenze důležitější než ta politická. Nepoškozuje mě ani názorová vyhraněnost. Lepší nějaká než žádná. TGM měl během svého života velmi ostré názory. Ve své nepolitické kariéře šel proti většině. Přestože měl takhle ostré názory a vedl mimo jiné spory s Karlem Kramářem, s profesorem Pekařem, byl schopen národ sjednocovat. Není proto důležité, jak ostré a vyhraněné názory máte v politické či ideové rovině. Důležitá je ta dimenze lidská, schopnost sjednocovat lidi. A také empatie, abyste vůbec rozuměl jejich problémům a chápal, co se děje v „podhradí“. To je pro výkon funkce prezidenta stejně důležité jako znalost politického řemesla a dodržování ústavy. Jsou to tři rovnocenné dimenze prezidentství.
Babiš o vás řekl, že jste nejzkorumpovanější premiér v historii. Nemohou vztahy z minulosti vaše potenciální prezidentství ovlivnit?
Babiš byl u mých předchůdců zvyklý dostat všechno zadarmo a u mě tvrdě narazil. Odpověděl bych mu stejným, ale daleko jemnějším bonmotem - AB zásadně označuje jako nejzkorumpovanější ty, kteří se od něj nikdy zkorumpovat nenechali. A na tom trvám.
Nemáte z něj strach?
Nebojí se jen blázen. Myslím, že z něj musí mít každý trochu strach. Koncentrace mediální, ekonomické a represivní moci, kdy jako premiér dosáhne i na represivní orgány, na které v minulé vládě neměl vliv. Ministerstvo vnitra, Úřad pro zahraniční styky a informace a případně BIS. Z toho jde strach.
TV Barrandov favorizovala Zemana. Soukup nebyl kvalifikovaným oponentem
Babiš navíc jede na euforické vlně neuvěřitelného úspěchu, kdy se mu daří získávat na svoji stranu voliče, a v tom smyslu je těžce zastavitelný. Nikdo dnes nemůže předvídat, jak se bude chovat k základním parametrům demokratického systému. Naštěstí máme článek 9 ústavy, který jasně říká, že jedna z hlavních úloh Ústavního soudu je kontrola zachování základních parametrů demokratického státu. Máme tu také ještě Senát a případně nového prezidenta, který může v mnoha směrech i díky svým kompetencím tu politickou scénu ovlivňovat a rozrušování pilířů demokracie brzdit. Samozřejmě pokud k tomu bude mít znalosti a schopnosti.
Musíte ale také oslovit voliče, kteří volili Babiše, Okamuru, frustrované ze změn ve společnosti a z probíhající migrační krize. Co jim řeknete?
Je to naprosto srozumitelné, když řeknete tři základní parametry. Zaprvé: Uprchlíky z válečných zón, kteří spadají pod Ženevskou konvenci a požádají u nás o azyl, nejenže přijmout máme, ale musíme. Představuji si, že to jsou ženy, děti a senioři. Logicky, protože muži ve válce bojují.
Co se týče ekonomické migrace, tak platí, že potřebujeme - speciálně v dělnických a některých technických profesích - dodatečnou pracovní sílu. Ti, kteří spadají do těch 3,5 procenta nezaměstnanosti, jsou nezaměstnatelní nebo pracovat nechtějí. Ekonomické migraci tedy říkám ano. Protože to jsou lidé, kteří u nás mají práci, chtějí pracovat a míní dodržovat zákony a zvyklosti této země. A pak mluvím o nekontrolované migraci, která je spíše sociální nebo ekonomická. Přicházejí kulturně, nábožensky a mentálně odlišní lidé, kteří pracovat nechtějí a mají nataženou ruku. U nás to zatím není problém. Máme nižší sociální standardy a dávky, než jsou běžné v těch zemích, kam ti lidé směřují. Druhý, poměrně zásadní důvod je, že zde ještě nevznikly vyloučené komunity, na něž se pak nabalují další migrační vlny. V těchto místech už neplatí to naše římské nebo kontinentální právo, ale spíše prvky šaría, které jsou založeny zásadně na protichůdném vidění právního řádu. Je to systém založený na nerovnosti, kdy muslim je více než nemuslim, muž více než žena.
Na Pražském hradě se vystřídalo 11 prezidentů. Podívejte se na přehled
Půl milionu ženských obřízek v Evropě je toho dokladem, sňatky s dětmi podobně. A i země, které pokládáme za demokratické, vlastně už duální právní systém v těchto zónách víceméně tolerují nebo už nejsou schopni ho ovlivňovat. Není to náš současný problém. Ale může nastat, až Evropská unie obejde všechna vlastní pravidla, schválí takzvaný Dublin 4 a vnutí nám imigranty za podmínek, kdy nebudeme moci ani provádět řádné bezpečnostní prověrky. To je absolutně neakceptovatelné a my to musíme odmítnout. K tomu ještě padají nápady, že by tento typ migrace měl být ošetřen sociálními dávkami ve výši běžného sociálního standardu v západní Evropě. To je něco, co totálně deformuje stát a fatálně poškozuje lidi, co zde žijí.
Mluvil jste opakovaně o zákazu politického islámu, transponujete to do šaríe, ale ta šaría není oddělitelná od islámu.
Politický islám není náboženství, ale ideologie. Je to ideologie nenávistná, jako byl nacismus charakterizován rasovou nenávistí, komunismus třídní nenávistí, tak politický islám hlásá náboženskou nenávist. Činí tak naprosto explicitně a ve všech zdrojích věrouky. To není jen korán, ale i súry a hadísy ze života Muhammadova, které interpretovány v radikální podobě, jež zdaleka není vlastní lidem v celém islámském světě, představují skutečnou hrozbu. Problémem je tedy postupná radikalizace a penetrace do běžného života v Evropě.
V minulosti jsme byli svědky toho, že mezi pozicí vlády a prezidenta nastávaly určité disharmonie. A ani současný prezident moc nerespektuje, co si myslí ministerstvo zahraničí...
Je nežádoucí, aby tato kakofonie, která byla z Česka slyšet v zahraniční politice v posledním období, pokračovala i nadále. Musíme se vrátit do období minimálně mé vlády, kdy jsme se s Václavem Klausem, Karlem Schwarzenbergem a Sašou Vondrou přes nejrůznější osobní animozity snažili hovořit stejným hlasem. Koordinovali jsme zahraniční politiku mezi Černínem, Strakovou akademií - Úřadem vlády a hradní kanceláří.
Zahraniční politika musí být čitelná, jednoznačná. To se teď neděje. Mojí ambicí by bylo tu souhru vrátit. Samozřejmě se může stát, že vláda Andreje Babiše bude chtít pokračovat v politice mnoha azimutů… Chtěl bych daleko jednoznačněji vyjadřovat naši euroatlantickou vazbu. Tedy naše členství v NATO, spojenectví s USA a sounáležitost s EU. Alternativy jsou nepochybně výrazně horší.
Asertivní politika Ruska po nástupu Putina, jeho návrat mezi velké mocnosti, navrácení hrdosti Rusům a znovuobnovování i nás se týkajícího nárazníkového pásma kolem Ruska jsou hlavní atributy ruské zahraniční politiky. Kreml ktomu samozřejmě využívá tlak na Evropu přes ropu a plyn, prvky hybridní války a dezinformační aktivity. I proto je důležité být v EU. Jsem jednoznačně proti czexitu. Pokládám to za politický a geopolitický nesmysl.
Řekl jste ale, že EU je na cestě do pekel. Tak co s tím?
Měl jsem nedávno v Bruselu vystoupení na téma Highway from Hell s podtitulem Cesta od míru a prosperity k dluhům a terorismu a zase zpátky, to znamená naopak kroky, které mohou reformovat a zachránit EU. Existují varianty řešení současné situace a musí k nim dojít, jinak je budoucí vývoj nepredikovatelný. Smlouvy o EU se musejí otevřít a změnit. Nehrozí, že bychom odešli, ale hrozí, že se EU kvůli tenzím rozpadne.
Divergenční síly mezi obezřetným a měnově i fiskálně opatrným Severem, který potřebuje svou měnu spíše apreciovat, a mezi chudým a neobezřetným Jihem, který měnu potřebuje spíše devalvovat, Unii roztrhnou. To je jedna linie toho střetu. A druhý střet je mezi Východem a Západem. Ten je spíše politický a geopolitický. Je to zřetelné na vyhraněných názorech zemí kolem nás na to, co se děje v Unii. Speciálně my, co jsme zažili čtyřicetiletý pobyt v bolševickém lágru, jsme velmi citliví na každý zásah do naší svobody, kterou jsme získali po roce 1990. Mně se nelíbí poslední vývoj EU a pokládám brexit za první vlaštovku, protože ty tendence v ostatních státech nebudou slábnout a vynutí si reformy.
Jakou roli by mělo Česko hrát v takové reformě?
Musíme hledat spojence. Někdy nám mohou připadat komplikovaní, ale pokud jde o společný zájem, o zastavení divergence EU, o zastavení, případně vetování pro nás nepřijatelných kroků, tak se o to musíme pokoušet. Pravdou je, že odchod Británie z EU pro nás znamená velkou ránu, protože po odchodu Britů jsou země měnové unie schopny většinovým hlasováním vždycky přehlasovat zbytek. To ale neznamená, že bychom se měli podvolit, přijmout euro, kvóty a další ekonomické či geopolitické hrozby bez snahy jim čelit.
Preferoval byste zůstat mimo eurozónu i za cenu toho, že budeme tratit na evropských fondech, budeme ve slabší pozici ve vyjednávání?
Pro zavedení eura v Česku existuje jediný rozumný argument, který ale nevyváží ty negativní, a to jsou transakční náklady větších firem, které plynou z kurzového pohybu. Všechno ostatní je negativum. Mělo by se to celé jmenovat spíše evropská dluhová unie, protože drtivá většina států neplní vlastní kritéria měnové unie a fakticky se nic neděje.
A to nemluvím o tom, že bychom okamžitě po vstupu do eurozóny museli zaplatit čtyřicet miliard do stabilizačních fondů, což jsme dokonce již podepsali, a museli vázat dalších tři sta miliard na případné další dluhy těch, kteří nejsou tak zodpovědní jako my a kteří mají přitom několikanásobně vyšší platy a sociální dávky. To mi už připadá skoro morbidní. Vůbec nemohu uvěřit, že to po nás může někdo chtít. Je to nemístné, neekonomické, nesolidární.
O volbě prezidenta čtěte více v rubrice Prezidentské volby 2018:
