Ministerstvo vnitra trvá na tom, že poslanec či senátor může podpořit víc prezidentských kandidátů. Ústava ani zákon o volbě prezidenta to nezakazují, řekl náměstek ministra vnitra Petr Mlsna. Že poslanec nebo senátor může připojit podpis jen pod jednu prezidentskou kandidaturu, tvrdí někteří ústavní právníci či bývalý ministr pro legislativu Jiří Dienstbier. Kandidaturu zároveň dvěma uchazečům o účast v prezidentských volbách podle dostupných informací podepsalo pět senátorů.
Podle Mlsny je výklad vnitra jednoznačný a v souladu s ústavou i zákonem o volbě prezidenta, podle nichž kandidaturu jedné osoby musí podepsat buď 50 tisíc občanů, 20 poslanců nebo deset senátorů. „Ústava ani zákon o volbě prezidenta republiky nenakazuje, že mohou podepsat jenom jednu kandidátní listinu, z čehož naprosto logicky vyplývá, že stejně jako občan může podepsat kandidátní listinu všem kandidátům, kteří sbírají podpisy občanů, tak i poslanec nebo senátor se může rozhodnout pro vícero kandidátních listin,“ zdůraznil Mlsna.
List Dnes v dnešním vydání s odkazem na ústavní právníky píše, že poslanec nebo senátor může připojit pouze jeden podpis pod prezidentskou kandidaturu.
Prezidentské volby 2018: kdo kandiduje
Stejný názor má i bývalý ministr pro legislativu Jiří Dienstbier. Na svém facebookovém profilu uvedl, že jelikož Mirek Topolánek sesbíral podpisy přesně 10 senátorů, mezi nimiž je i Tomáš Czernin, který se podepsal i pod kandidátku Pavla Fischera, může být Topolánkova kandidatura neplatná.
Mlsna dodal, že pokud by zákonodárci při tvorbě norem o prezidentské volbě chtěli, aby mohli podepsat pouze jednu listinu, tak by také museli říct, co by se stalo, kdyby ji podepsali více lidem. „To zákon vůbec neřeší,“ podotkl Mlsna. Podle něj je kvůli tomu otázkou, jaký podpis senátora či poslance na kandidátní listině by byl platný, pokud by jich podepsal více.
Podle Mlsny by se třeba mohl najít „škodolibý“ senátor či poslanec, který podepíše několik listin schválně a přitom bude tvrdit, že podepsal jen jednu. „Ministerstvo vnitra by je pak nemohlo zaregistrovat a tento škodolibý poslanec nebo senátor by je vyřadil ze hry. To je naprosto absurdní výklad ústavních právníků,“ prohlásil Mlsna.
Čtěte komentář Pavla Párala:
Jaké ohrožení demokracie?
Současný názor ministerstva vnitra se liší od postoje, který úřad zveřejnil před prvními přímými prezidentskými volbami v roce 2013 na svých stránkách. „Týž poslanec nebo senátor může navrhovat v rámci zákonem stanoveného počtu vždy pouze jednoho kandidáta na úřad prezidenta. Svým podpisem ale může například podpořit i kandidaturu jiného kandidáta kandidujícího na základě petice navrhujícího občana,“ uvedlo tehdy ministerstvo vnitra.
Může kandidát napadnout kandidaturu konkurenta?
Ústavní právník Jan Kysela v deníku Dnes rovněž uvedl, že každý z prezidentských kandidátů může u Nejvyššího správního soudu zpochybnit přihlášku své konkurence. Ani s tím ministerstvo vnitra nesouhlasí.
Podle Mlsny žalobu může podat jen ten, kdo nebyl k volbám připuštěn, a pouze proti tomuto rozhodnutí. „Nemůžete podat správní žalobu ve věci někoho jiného. Kandidát se může bránit proti tomu, že nebyl zaregistrován, ale nelze podat žalobu na to, že byl zaregistrován někdo jiný,“ uvedl Mlsna.
Zemanův lékař: Prezident není vážně nemocen
V zákoně o prezidentské volbě je uvedeno, že se kvůli rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny mohou navrhující poslanci, senátoři, občan a kandidát uvedený na kandidátní listině obrátit na Nejvyšší správní soud (NSS) do dvou dnů od doručení rozhodnutí. Ze zákona také vyplývá, že registraci cizího kandidáta nemůže napadnout jiný kandidát. Udělat to však mohou navrhující poslanci, senátoři a občan.
NSS se dnes nechtěl vyjadřovat k možnostem, jaké mohou nastat. Při předchozích prezidentských volbách před pěti lety však vydal rozhodnutí, které připouští možnost konkrétního kandidáta zpochybnit registraci jiného kandidáta. Tehdy se však týkalo specifické situace, kdy kandidát byl zároveň navrhujícím občanem a do voleb tak chtěl nominovat sám sebe. Proto se mu tato možnost otevřela.
