Václav Klaus hrál v rétorických cvičeních na rozdíl od Miloše Zemana vždy jen okresní divizi. O to trapnější se pak jeví jeho pokus o vulgární příměr, když Motejlovu práci ombudsmana nazval "trafikou" (Český rozhlas 3. 10. 2003). Klausovi byla instituce veřejného ochránce práv odjakživa žinantní.
KLAUS VS. OMBUDSMAN
Léta se snažil zabránit jejímu vzniku a všemožně ji slovně zesměšňoval. Jeho notoricky známý výrok označuje ombudsmana za věc „falešnou, mylnou a zbytečnou“. Ve svém zatím posledním výronu nenávisti, se dokonce označil za lépe fungujícího ombudsmana (na postech, které v politice vykonával), než je ten skutečný. Není úplně jasné, v jakých případech se Klaus jako ombudsman vnímal. Možná se tak viděl v době, kdy se postavil za exsponzora ODS Milana Šrejbra. Možná podle sebe veřejně chránil práva stíhaného exředitele Novy Železného. V každém případě je jeho argumentace absurdní, protože spoléhá na fakt, že většina veřejnosti nemá se smyslem tohoto úřadu dodnes zkušenost.
Lidové noviny
ČÍŇAN V KOSMU
Na první pohled je to čistě technická záležitost. Čína jako třetí země v historii vypustí do vesmíru člověka vlastní silou. Více než čtyřicet let po Juriji Gagarinovi a Johnu Glennovi, ale přesto je to zpráva pro světová média. Na přelomu padesátých a šedesátých let znamenala schopnost vyslat těleso na oběžnou dráhu demonstraci síly: „Jsme schopni zasáhnout jakékoli místo na zemi.“ Proč je tak důležité mít v kosmu člověka? To už je věc spíše symbolická. Prostor vám patří až tehdy, když je v něm dobyvatel osobně přítomen. Západní svět si znovu uvědomuje, že není centrem světa, přinejmenším pokud jde o technologickou vyspělost. A vynořují se otázky, na něž odpovědí až další desetiletí. Budeme svědky existence technicky vyspělé civilizace, která se může dobře obejít bez našeho pojetí demokracie, jak to naznačuje politolog Huntington, nebo si technologický pokrok nakonec vynutí i otevřenější struktury společnosti, jak soudí Fukuyama? Budoucnost tento spor zřejmě rozsoudí.
Mladá fronta DNES
