Vedení Erste Bank Sparkassen (CR) získalo významného ekonoma
Kdo sleduje Pavla Kysilku delší dobu, mohl ho poznat ve více podobách než jen jako suchého bankéře. Nejde přitom pouze o jeho zajímavou pracovní kariéru. „Byl to nesmělý, plachý chlapec, vzpomíná na Kysilkovo předlistopadové působení v Ekonomic kém ústavu Československé akademie věd jedna jeho tehdejší spolupracovnice. Když Kysilka později učil na vysoké škole, byl fanaticky zbožňovaným pedagogem. Ještě před pár lety jej bylo možné zahlédnout v bouřlivé partě ekonomů, která se občas scháze la ve vyhlášené pražské pivnici U zlatého tygra.
Pracovní kariéra dnes jednačtyřicetiletého vystudovaného národohospodáře Pavla Kysilky začala v roce 1986 v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd. V roce 1990 se stal proděkanem na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze, později byl poradcem ministra hospodářství Karla Dyby. Nejdelší dobu ale strávil v centrální bance, kam přišel v roce 1992. Od roku 1993 až do letošního února byl viceguvernérem a členem Bankovní rady ČNB, kterou za dočasného působení Josefa T ošovského ve funkci předse dy vlády také místo něj řídil. Od 1. října je členem představenstva Erste Bank Sparkassen (CR), se kterou česká vláda exkluzivně jedná o prodeji státního podílu v České spořitelně.
Kysilkova hvězda začala stoupat ihned po listopadu 1989. Ještě během svého působení v Ekonomickém ústavu spolupracoval například s Josefem Zielencem, Tomášem Ježkem a Lubošem Řežábkem. Už tehdy vznikaly v jejich hlavách a psacíc h strojích myšlenky o podobě budoucí ekonomické transformace, které posloužily jako jeden z podkladů pro pozdější praxi. Nejvěrněji je prý najdeme zachyceny v prvních polistopadových statích bývalého ministra zahraničních věcí Zielence. Z tohoto hlediska se Kysilkovo dřívější členství v KSČ jeví jako ideově bezobsažné.
V roce 1990 už nebylo v Kysilkovi po dřívější plachosti ani památky. V letním semestru téhož roku nabídl zmateným studentům pražské Vysoké školy ekonomické, kteří měli najednou pocit, že vlastně nemají ani z čeho skládat státnice, přednáš ky nazvané „Centrální regulace . Měly být o tom, jak se provádí jemné dolaďování a plánování na západ od našich hranic. Nakonec se do nich dostala i teorie mezního užitku. Přednášející přitom hned zkraje jasně naznačil, že nehodlá příliš d iskutovat o tom, jestli je, nebo není třeba jít cestou liberalismu. O průmyslové politice hovořil krátce a spatra. Další Kysilkův výukový kurs se už jmenoval zcela jasně „Logika procesu transformace . Vykládalo se v něm, proč se musí transformace v tehdejší ČSFR provádět přesně takovým liberálním stylem, v jakém v té době startovala. Až na mzdovou regulaci. Trh se měl podle Kysilky liberalizovat i včetně pracovní síly. Jeho základní heslo znělo: „Když chcete uděla t transformaci, musíte ji udělat najednou, jako když převádíte dopravu z levé poloviny silnice na pravou. Právo studentů na odlišný názor ovšem respektoval. I proto vždy přednášel před bezprecedentně nabitými sály. Když se roznesla fáma, že odchází na CERGE, chtěli studenti chodit i tam.
Širší veřejnosti však Kysilka zůstal až do roku 1993 utajen. Tehdy dostal v centrální bance na starost měnovou odluku od Slovenska, která nakonec vzbudila respekt i ve světě.
Kysilka začal být považován za korunního prince v centrální ba nce a dlouho to vypadalo, že tomu tak i bude. Možná k tomu přispívala i jeho velmi důvěryhodná přísná tvář. Na konci roku 1997 nastoupil guvernér Josef Tošovský do čela vlády a Kysilka prozatímně do čela ČNB. Mnozí pozorovatelé s e domnívali, že Kysilka v nové pozici zůstane. Návrat Tošovského zpět do ČNB všechny překvapil, nejvíce však zřejmě samotného Kysilku, který už stihl postavit do některých důležitých funkcí v bance své lidi. Kysilka měl na některé měnové otázky jiný názor než Tošovský. Několik let ve svých odborných přednáškách kupříkladu poukazoval na slabiny řízení inflace prostřednictvím tradičních ukazatelů měnové zásoby. Byl to ostatně on, kdo přinejmenším ve formálním smyslu velel po odskoku Tošovského do vlády startu a prvním měsícům měnového cílení ČNB na čistou inflaci. To se ale centrální bance zatím příliš nedařilo. V dnešních diskusích o centrální bance Kysilka horuje pro čtyři zásadní změny. Po vzoru Bank of England navrhuje oddělit měnovou politiku od řízení ČNB. Stejně tak by mimo centrální banku rád viděl i bankovní dohled. Je rovněž pro novou úpravu jmenování členů bankovní rady a další zvýšení průhlednosti práce ČNB.
Jak se zdá, transformace a změny jsou Kysilkovým koníčkem. Kdo ví, s čím přijde v Erste Bank Sparkassen (CR), anebo také v České spořitelně, kterou by měl tento rakouský peněžní ústav doprivatizovat. Jestliže by přišel s potře bou respektovat světové trendy, včetně toho, že zákazník není obtížný hmyz, ale živitel, nebylo by to od věci. Zatím je jasné jen to, že Kysilka i po deseti letech od počátku transformace zůstává tak trochu zasněným liberálem. Na nedávné diskusi k nezávislosti centrální banky prohlásil: „Mně by se volné bankovnictví bez centrálních bank docela líbilo. Soupeřící bankovky a podobně? Proč ne!
