Nové soudce jmenuje prezident, v největší míře o nich však rozhodují předsedové krajských soudů. Zažitá praxe byla už v minulosti terčem kritiky kvůli pochybnostem, zda právě tento způsob výběru dokáže generovat ty nejlepší soudce. Řady uchazečů o tato místa jsou dlouhé a těch „šťastných“, kteří smějí práci soudců vykonávat, je nakonec jen zlomek. To vzbuzuje podezření, že užívaný systém výběru nahrává „známostem“ nebo dosazování až přespříliš „přizpůsobivých“ osobností.
Alternativou k často neprůhlednému výběru nových soudců se měla stát centralizovaná výběrová řízení pořádaná resortem spravedlnosti. Poprvé přišlo s tímto nápadem ministerstvo pod vedením Jiřího Pospíšila (ODS) začátkem loňského roku, když oznámilo, že první konkurzy by se mohly konat už na jaře. Pospíšilův nástupce Pavel Blažek (ODS) proti plánu zpočátku nic nenamítal, později ale zavedení výběrových řízení odložil s tím, že o změnách je nejprve třeba jednat s představiteli soudů.
Výsledkem ovšem je, že k žádné změně vlastně nedojde. Výběr kandidátů na nové soudce zůstává v kompetenci předsedů soudů, kteří mohou jak vypisovat výběrové řízení, tak vybírat kandidáty například z řad justičních čekatelů či asistentů soudců. „Žádný předpis však předsedům soudů výslovně nepřikazuje vybírat potenciální soudce pouze na základě výběrového řízení, které by navíc garantovalo ministerstvo spravedlnosti. Takovýto centralizovaný systém výběru uchazečů o funkci soudce ostatně nedoporučila ani expertní skupina a nemá své zastání ani u Soudcovské unie,“ dodal Schuster. Hlasy, kterým se odmítnutí výběrových řízení nelíbí, se ozývají i mezi soudci. „Myslím si, že absence výběrových řízení správná není. Transparentní výběrové řízení je pro legitimitu soudní moci mimořádně důležité,“ říká Zdeněk Kühn, soudce Nejvyššího správního soudu v Brně a významný teoretik práva, který přednáší na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Kühna neznepokojuje ani role ministerstva spravedlnosti, již by úřad v procesu výběru soudců měl hrát. „Podíl ministerstva spravedlnosti na výběru nových soudců je naprosto v pořádku. Dlouhodobě si myslím, že soudní moc se nemůže vybírat sama cestou nějaké ‚sebereprodukce‘,“ domnívá se Zdeněk Kühn. Stejně to podle něj funguje v systémech, kde existuje Nejvyšší rada soudnictví, která se podílí na výběru nových soudců. „V takové radě má zastoupení i exekutiva a ministerstvo spravedlnosti,“ vysvětluje Kühn.
V Česku Nejvyšší rada soudnictví, která má plnit funkci jakéhosi mezičlánku mezi výkonnou a soudní mocí, dosud neexistuje, byť se o její existenci a zakotvení v ústavě jedná. Současná vláda by s tímto novým orgánem chtěla projednávat zásadní otázky týkající se justice, kromě jmenování také přeřazování soudců, jejich počty, případně i podobu resortních financí.
Předseda Městského soudu v Praze Jan Sváček tvrdí, že ačkoli nemá tu povinnost, výběrová řízení na nové soudce každoročně vypisuje. Stejně tak činí i několik dalších předsedů krajských soudů v České republice. „Ročně je v obvodu Prahy třeba doplnit jedenáct nových soudců. To je přirozená obměna,“ říká Sváček. Stejně jako většina jeho kolegů odmítá zavedení centrálních výběrových řízení. „Tam bych měl na rozdíl od současného stavu obavy před možným politickým vlivem,“ vysvětluje Sváček. Podporuje zavedení decentralizovaných výběrových řízení, která by měla jednotná pravidla pro všechny a také svého garanta.
Kompletní text naleznete v aktuálním vydání týdeníku Euro
Čtěte také: