Finanční trhy v Česku pravděpodobně nikdy nepřevezmou roli bank Pokud něco finanční trh v České republice zažívá, pak to rozhodně není bouřlivý rozvoj, ale spíš postupný zoufalý útlum. Uvedeným výrokem zahájil viceguvernér České národní banky (ČNB) Mojmír Hampl poslední z řady Euro setkání a z reakcí v pražské restauraci Mlýnec bylo znát, že se na něm všichni bez větších obtíží shodují. Následná konference Euro Business Breakfast na téma finančních trhů se proto nesla v podobném duchu, byť se vrcholný představitel centrální banky nakonec přece jen musel bránit otázkám týkajícím se měnové intervence proti kurzu české koruny.
Emil Škoda a banky Finanční trh nemá úroveň, která by byla ve větší míře prospěšná ekonomice. Podle Hampla se na tom podepsala kreditní krize a obecná nedůvěra v investice. Česká republika má navíc historickou zkušenost v naddimenzování finančního trhu v devadesátých letech. Pompézní éra fialových sak a prvních mobilních telefonů neodpovídala skutečné síle, jakou mohla česká ekonomika produkovat. Přičtěte k tomu ne zrovna šťastný osud poslední privatizační vlny, dlouhodobě nevyhovující regulaci a nakonec nevhodné zdanění výnosů z kapitálových trhů. To všechno jsou poměrně známé faktory přispívající k nedobrému stavu burzovního obchodování v tuzemsku.
Mojmír Hampl však nabídl ještě jeden pohled. „Chtěl bych se navíc pozastavit u behaviorálních faktorů. Musíme si uvědomit, že na našem území nikdy příliš živý finanční trh neexistoval,“ upozornil viceguvernér ČNB. Skutečnost, že dnes vklady v bankách dosahují v Česku 3,2 bilionu korun, zatímco fondy kvalifikovaných investorů nastřádaly jen pár miliard, podle něj odpovídá specifikům středoevropského regionu a jeho hluboké historické zkušenosti. „Po prusko-rakouské válce, kdy se zdejší kapitalismus ve druhé polovině devatenáctého století začal doopravdy budovat, za ním také stály hlavně banky. Lidé jako Emil Škoda nebo Laurin s Klementem nechodili pro peníze k investorům na burzu. Šlo o kumulace existujících zdrojů, za kterými stála obvykle velká banka. V mnoha případech Živnobanka,“ nabídl exkurz do minulosti Hampl.
Kapitálový trh podle něj nikdy současnou roli bank v Česku nenahradí. Zároveň si ale neodpustil kritiku chystaných regulačních opatření. Především daň z finančních transakcí, kterou navrhují některé země Evropské unie. „To by bylo skutečně zničující. Tento návrh prosazuje oněch jedenáct statečných zemí EU. Je dokonce součástí povolebních vyjednávání v Německu. Já jsem rád, že Česká republika v tomto stojí na opačné straně barikády,“ prohlásil Hampl.
Špatnými zprávami k růstu Viceguvernéra doplnil v obecnější rovině ekonom Jan Libich, který sedm let přednáší na univerzitě La Trobe v australském Melbourne. Ten nabídl celistvý pohled na finanční trhy jako takové. Jejich role podle něj jednoznačně spočívá v propojení střadatelů a investorů a v diverzifikaci rizika. Potíž je, že během uplynulých krizových let se jejich role v povědomí veřejnosti změnila z hrdiny v padoucha. „Nepřispívají ale například centrální banky k nafukování bublin, a to právě dnes? Vývoj amerického akciového trhu od roku 2009 přesně koreluje s navyšováním bilance Fedu. Vzniká bizarní situace. Když se na trzích objeví špatná zpráva, burzy reagují růstem, protože věří, že centrální banka vytiskne ještě víc peněz. Taková situace tu nikdy nebyla,“ varoval Libich.
Trojici přednášejících uzavřel Libor Winkler, předseda představenstva obchodníka s cennými papíry RSJ. „Jsem rád, že tady zaznělo, že finanční trh nejsou jen padouši. My s touto nálepkou často bojujeme,“ posteskl si Winkler. Upozornil, že jeho společnost vůbec neinvestuje do akcií a jakákoli obvinění z manipulace trhů, která doprovázejí algoritmické obchodování (o obchodech rozhodují nikoli brokeři, ale počítačové modely), jsou podle něj lichá. Zároveň se připojil ke kritice některých chystaných regulačních opatření, jako je nová směrnice MiFID nebo připravovaný americký daňový zákon Fatca (Foreign Account Tax Compliance Act). „Snahu o transparentnější trhy vítáme, ale jen při zachování jejich efektivity. Co nám chybí, je stabilita,“ podtrhl svou hlavní myšlenku Winkler.
Na závěr se strhla očekávaná debata o měnových intervencích ČNB. Většina zúčastněných dokázala ocenit jak načasování, tak rozsah. Shodli se, že je třeba hlavně zabránit hrozbě deflační spirály. A to i přes ne zrovna příjemné přijetí veřejností. „Reakce publika mě zrovna nepřekvapila, tu jsme čekali. Co mě ale zaráží, jsou reakce některých analytiků. Patří mezi ně hlavně ti, kteří pravidelně docházejí na setkání, která v centrální bance pořádáme. Tam se už dlouho diskutuje na téma případné měnové intervence,“ prohlásil Hampl.
O autorovi| Tomáš Plhoň, plhon@mf.cz
