Těm, kteří uvěřili řečem o odborném vedení resortů a konci klientelismu, připravila vláda bolestivé probuzení
Bez velkého zájmu médií i veřejnosti oznámila vláda minulý týden složení svého týmu pro personální nominace. Ten se má starat o starou dobrou kádrovou politiku ve státních firmách. Jeho členy nemá cenu v tomto komentáři uvádět jménem, protože je skoro nikdo nezná, a o tom, že by měli praktické zkušenosti s řízením velké společnosti, a měli tak k věci co říci, je zkrátka škoda mluvit.
Kabinet si prostě vytvořil nějakou převodovou páku, lidé ze sekretariátů premiéra a klíčových ministrů dalších dvou koaličních stran budou předjednávat nominace učiněné někým jiným. Patrně proto, aby se partaje navzájem při prováděných čistkách nepřekvapovaly. Ve třech tak budou činit zhruba to, na co měl expremiér Petr Nečas v úřadu Janu Nagyovou, která je za plnění těchto povinností nyní popotahována coby osoba, jež měla ovlivňovat výběr lidí na významné posty. Že by se dalo mluvit o nějakých nových pravidlech a zavedení standardů výběrového řízení na členy statutárních orgánů státních firem, pak nemůže být – vzhledem ke kvalifikaci a zkušenostem členů výboru – vůbec řeč.
Jak to chodí a bude chodit v praxi, předvedl rovněž minulý týden ministr dopravy Antonín Prachař na Správě železniční dopravní cesty (SŽDC). V její správní radě jistě bylo třeba vyměnit dnes již bývalé vysoké úředníky ze státní správy. Ale už je těžko zdůvodnitelné, že byli nahrazeni čistě politickými nominanty typu náměstka z hejtmanství, jednoho senátora a jednoho poslance (oba ČSSD). SŽDC je jedním z nejvýznamnějších zadavatelů veřejných zakázek v zemi a ten, kdo kontroluje management takové firmy, by měl přinejmenším něco vědět o prostředí, v němž se firma pohybuje. A se vší úctou k senátoru Karlu Korytáři či boxerskému poslanci Jaroslavu Foldynovi, od těchto jmenovaných žádnou podstatnou kompetenci čekat nelze.
Takto složený orgán je dobrý jen k tomu, aby dosazoval rovněž politicky vybraný management na pokyn stranických šéfů a tomuto managementu kryl záda. To aby neměl nějaké problémy, až bude dle politického zadání věnovat přízeň státní firmy straně nakloněným podnikatelům.
Obdobné „zkvalitnění“ statutárního orgánu proběhlo jen o pár dní dříve v dopravním resortu. A to v ČD Cargo, kde kolegu, renomovaného ekonoma Miroslava Zámečníka, a byznysmena Dušana Svobodu nahradili Jan Kasal, mnohaletý poslanec a šedá eminence lidovecké partaje a neznámý funkcionář ČSSD ze Zlína Ludvík Urban.
Ve výčtu změn, které onen slavný „výbor tří Nagyových“ ještě ani nestihl ovlivnit, by se dalo asi docela dlouho pokračovat. Pro ty, kteří uvěřili řečem o odborném vedení resortů a konci klientelismu, je to asi trochu bolestivé probuzení. Těžko přitom soudit, zda jde skutečně o vědomý návrat k personální politice, jakou jsme zažili, nebo jen o silnou personální vyprahlost. Socialisté evidentně moc kvalitních lidí nemají a lidovci jsou na tom už vzhledem ke kvalitě ministerských nominací ještě hůře. Babišovo ANO narazilo na limity, protože obvyklé převedení zaměstnance Agrofertu na jinou práci ve státním sektoru je možné jen do té míry, aby nebyly ohroženy manažerské procesy v privátní firmě. Takže kde nic není, ani čert nebere.
Je přitom zřejmé, že apetit straníků po dobře honorovaných a vlivných postech je po letech v opozici nemalý a tlaky budou tomu úměrné. Při výměnách se tak bude pramálo brát ohled na skutečné výsledky, které za odvolávaným manažerem jsou, nebo naopak nejsou u nově jmenovaného. Ukázkově to předvedl ministr obrany Martin Stropnický, který vyměnil úspěšného šéfa Vojenských lesů a statků ČR za jeho výrazně méně úspěšného předchůdce.
Není přitom pochyb, že řada rošád je nutná, protože Rusnokova vláda a zejména její ministr dopravy Zdeněk Žák prováděli docela zběsilou personální politiku a napáchali nemalé škody. Při tomto přístupu se ale dočkáme jen toho, že nám vstanou noví Tvrdíci se všemi důsledky, které to pro státní majetek bude mít.
O autorovi| paralp@mf.cz
