Pokud zvažujete dovolenou v zemi helvétského kříže a rádi byste viděli i něco jiného než notoricky známá místa a atrakce, možná vám přijdou vhod následující tipy. Všechna tři místa jsme navštívili v rámci Harley-Davidson Swiss Tour 2016, pořádané středoevropským zastoupením značky ve spolupráci se Swiss Tourism, švýcarskou agenturou pro rozvoj cestovního ruchu.
Horské městečko Andermatt v kantonu Uri je známé spíše jako vstupní brána ke čtveřici slavných alpských průsmyků. Vyrazíte-li odsud podél železničních kolejí směrem na jihovýchod, čeká vás dechberoucí Furkapass (2429 m n.m.), na který bezprostředně navazuje malebný Grimselpass (2164 m). Pokud za ním odbočíte doprava, projedete ještě Sustenpass (2260 m) a pak se údolní silnicí vrátíte zase do Andermattu. Nebo když v Realpu neodbočíte na Furku, dovede vás silnice do legendárního průsmyku St. Gotthard, odkud můžete pokračovat do italské části Švýcarska po široké nové silnici. My ale doporučujeme starou cestu, jejíž dlážděný povrch a ostré zatáčky dokonale vystihují romantiku historických obchodních a vojenských tras mezi alpskými velikány.
Oberalppass na západ od Andermattu se s těmito místy nemůže měřit výškou (2046 m) ani malebností, na místní poměry je to vlastně vcelku obyčejná silnice. Na jeho vrcholu však stojí maják. Ano, maják, takový, jaký obvykle ukazuje cestu lodím. Copak ve Švýcarsku mívají povodně tak divoký průběh?
Ale kdepak. „Jedná se o přesnou repliku majáku, který stojí v Nizozemsku v deltě řeky Rýn,“ vysvětluje průvodkyně z místní pobočky švýcarské cestovní agentury. „Postavili ho zde v roce 2010 jako připomínku skutečnosti, že nedaleko odsud Rýn pramení.‘ Vskutku. Asi padesát minut cesty z parkoviště v průsmyku Oberalp prýští ze země pramínek vody, který se o 1239 kilometrů dál vlévá do moře jako jeden z nejdelších evropských veletoků. Od majáku vede k pramenům turistická trasa.
Mimochodem, restaurace v dolní části parkoviště na Oberalppassu má českou majitelku a šikovný slovenský personál „na place“ i v kuchyni.
1. Nejvýše položený maják v Evropě
2. Malý pivovar BierVision Monstein u Davosu
Posílat občany pivní velmoci do varny chmelového moku ve Švýcarsku vypadá jako příslovečné nošení dříví do lesa, ale za devítikilometrovou zajížďku ze známého horského letoviska Davos tohle místo stojí. Už kvůli půvabné silničce, která šplhá po úbočí hory, i kvůli idylické atmosféře vesničky Monstein, tvořené několika málo domky. Aurelia Schmidtová z davoské kanceláře Swiss Tourism vysvětluje, že hlavním důvodem, proč se zde pivo začalo vařit, je mimořádně kvalitní, velmi měkká voda.
V tomto sklepě se konají i valné hromady akcionářů; pivovar leží v malebné horské vesničce Monstein
Autor těchto tipů si jako nepříliš pilný konzument a už vůbec ne znalec piva netroufá hodnotit kvalitu a jedinečnost místních nápojů, které nám byly předloženy k ochutnání, ale o to víc ho zaujala vlastnická struktura podniku. „Pivovar má asi 1200 drobných akcionářů, většinou z nejbližšího okolí,“ říká paní Schmidtová. Každý akcionář má nárok na jeden máz piva ročně a jednou za rok se přímo zde koná ‚valná hromada’ akcionářů, na které teče pivo proudem.“ Jistě ví, o čem mluví. Mezi akcionářskými půllitry zavěšenými na stěně v ochutnávkovém sklepě je i jeden s jejím jménem.
3. Nejstrmější zubačka na světě
Ozubnicové dráhy neboli zubačky patří ke koloritu velehor. Tak, která vede na horu Pilatus nedaleko Lucernu, není nejstarší ani nejdelší na světě, ale pyšní se jiným dechberoucím prvenstvím – je nejstrmější. Sklon dosahuje místy až 48 procent.
Dráha stoupá ze stanice v Alpnachstadu (440 m n.m.) na délce 4,6 km až do výšky 2073 m, těsně pod vrcholek hory Pilatus (2132 m). Jízda trvá přibližně 30 minut a cestujícím se během ní naskýtá strhující výhled do údolí. Pozor! Pokud trpíte na závratě, raději se z oken moc nerozhlížejte.
Na vrcholu se můžete najíst nebo i ubytovat v jednom ze dvou hotelů. Starší z nich, Pilatus-Kulm, byl budován ještě před výstavbou zubačky a jeho součástí je i restaurace Queen Victoria, pojmenovaná po nejslavnější návštěvnici. V podzemní chodbě spojující oba hotely si můžete prohlédnout dobovou dokumentaci z výstavby dráhy i hotelu, stejně jako fotografie, které zachycují výstup Její Výsosti na hřbetu oslíka.
Dráha na vrchol hory Pilatus měří 4,6 km; pasažéři mohou pozorovat strojvedoucího při práci; v hotelu Pilatus-Kulm nocovala i královna Viktorie
Ozubnicová dráha byla uvedena do provozu v roce 1889, tehdy ještě s parním pohonem. V roce 1937 přešla na elektřinu. A mýlili byste se, pokud byste předpokládali, že vznik a provoz takového projektu by nebyl možný bez účasti veřejných rozpočtů. „Stát rozhodně ne!“ odpovídá Christian Banzer ze společnosti Pilatus Bahnen AG téměř dotčeně na otázku, zda majitelem trati je švýcarská nebo kantonální vláda. Od začátku se dráha rodila jako soukromý podnik a většinu vlastnické struktury tvoří opět drobní akcionáři, často z blízkého okolí. „Většinu zisku investujeme zpět do údržby a rozvoje,“ říká Banzer. Společnost nejenže udržuje ve výborném stavu techniku dráhy, ale jednou za deset let nechává vyměnit i podlahy a čalounění ve vozech.
Další informace o zajímavých destinacích naleznete na webu Moje Švýcarsko.
Foto: Jan Altner
