Friedrich Merz, Armin Laschet, Jens Spahn. Tři jména se perou o nástupnictví po německé kancléřce Angele Merkelové, a čtvrtý – šéf bavorské CSU Markus Söder – jim šlape na paty. Jak tento souboj mezi zastánci staré a nové CDU dopadne, nezmění jen německou politiku, ale i celou Evropu. Včetně Česka, které je životně důležitými pouty propojeno s německou ekonomikou.
Ještě před rokem to vypadalo úplně jinak. Německá kancléřka Angela Merkelová si vybrala nástupkyni a CDU ji zvolila. Předání moci probíhalo slibně podle plánu. Annegret Krampová Karrenbauerová – neboli AKK, jak se její složité jméno všeobecně zkracuje – ale během roku ztratila podporu veřejnosti i spolustraníků a po skandálu v Durynsku, kde CDU hlasovala s ostře pravicovou Alternativou pro Německo (AfD), položila funkci a vzdala se i možnosti stát se kancléřkou. Podle bleskového průzkumu agentury Forza to uvítalo 77 procent Němců.
Ani pro CDU to nebyl tak velký šok, jak se zdálo. Přestože AKK na loňském listopadovém sjezdu v Lipsku pozici obhájila, většina pozorovatelů se shodla, že šlo o formální vyjádření podpory, které mělo zakrýt nespokojenost s jejím vedením. V té chvíli byla ještě respektována jako předsedkyně strany, ale už ne jako kandidátka na kancléřku, protože její popularita kolem dvaceti procent něco takového prakticky znemožňovala.
Už několik dní před odstoupením AKK proti vedení strany i Merkelové vystoupil Friedrich Merz, muž ze staré Kohlovy školy, který kdysi s Merkelovou prohrál boj o nástupnictví a odešel na čas z politiky. Před rokem a půl se vrátil a teď si hlasitě říká o to, o co před patnácti lety přišel.
Návrat zlatých časů
Merz na předvolebním mítinku v Hamburku, kam přijel podpořit kandidáta CDU v boji o místní radnici, jasně řekl, že spolupráce CDU s AfD je prolomením politického tabu, zároveň ale vyčetl vedení strany, že v některé ze spolkových zemí získali levičáci z Die Linke a pravičáci z AfD dohromady přes 50 procent hlasů. „Jak někdo mohl dopustit takový výsledek,“ stěžoval si Merz. „Musíme se pokusit získat zpět ty, kteří jsou rozumní, kteří nejsou pravicovými radikály. Když se nám to povede, už nikdy taková situace jako v Durynsku nenastane.“
Jak to chce Merz zařídit? Nabízí jediný recept. Vrátit se ke staré dobré politice Helmuta Kohla, který v 90. letech minulého století rozjel neoliberální stroj. Ten se jako vlak naděje pro budoucnost projel sjednoceným Německem a sbíral jedno vítězství za druhým. Kudy chodí, tam Merz probouzí sentiment po zlatých časech, ačkoli dnes už víme, že to tak zlaté časy zase nebyly a že řada nespravedlností, jež dnes trápí zejména východní Německo, pochází z této doby.
Merzovi je 64 let, ale stylem se v lecčems podobá o generaci mladšímu francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi, který také plně důvěřuje neoliberálním receptům na zvýšení ekonomického výkonu a tím i na snížení společenských nerovností.
Po odchodu z politiky – Merz byl lídrem parlamentní frakce CDU/CSU – se dostal do finanční branže. Jeho veřejné sebevědomí vychází odtud, politické sebevědomí pak opírá o silné konzervativní křídlo, kterému se nelíbí ideové rozkročení kancléřky Merkelové uprostřed politické scény. To šlo do takových extrémů, že CDU sjednocující střed fakticky ztratila.
„Musíme se z okrajů integrovat v centru. Je to šance, jak CDU dát znovu charakter lidové strany – ne tento charakter udržet, protože ten už dávno nemáme. Může se nám to povést, budeme-li velkou integrační silou středu,“ popisuje svůj plán na proměnu CDU Merz.
Momentálně je před ostatními konkurenty o krok napřed. Na listopadovém sjezdu CDU se trpělivě držel zpátky a vyjádřil bloudící AKK loajalitu, ale byl připraven při jakékoli chybičce sáhnout po moci, po které tolik let touží. Jeho nástup do boje o budoucí kancléřství byl prakticky okamžitý.
Průzkumy ukazují, že Merze by za kancléře z CDU bralo 25 procent dotázaných, zdaleka nejvíce ze všech. Jako favorita ho potvrzují i bookmakeři, kteří na budoucího kancléře Německa už vypisují sázky. Merz má kurz 2,1 : 1, jeho kolega Laschet už 4,5 a dnešní ministr zdravotnictví Jens Spahn 7 : 1.
AKK v kalhotách
Také zmiňovaný Armin Laschet, v němž sázkaři vidí největšího Merzova soupeře a v průzkumech ho jako kandidáta CDU podporuje 18 procent lidí, už vyrazil do boje o následnictví. Ministerský předseda spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko a šéf místní vlivné stranické organizace se minulý týden nečekaně objevil na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Jednoduše chtěl být vidět, aby se o něm mluvilo. Účastnil se jen veřejné diskuse mimo jiné s Annalenou Baerbockovou, s druhou šéfkou Zelených, kteří jsou největšími konkurenty CDU.
Laschet kritizoval německou neschopnost vytvářet evropskou politiku, což většina lidí četla jako kritiku kancléřky Merkelové. „Francouzský prezident stále něco navrhuje, a nám trvá strašně dlouho, než jsme schopni na to reagovat,“ stěžoval si Laschet, který ale přiznal, že všechny důležité kroky integrující současnou Evropskou unii vzešly z jeho vlastní strany. „Finanční krize, Ukrajina, brexit… ano, možná nebyl kvůli tomu čas na velké vize, ale možná že teď už na ně čas nazrál,“ řekl.
Přestože se devětapadesátiletý Laschet kvůli nutnému vymezení nepřímo pustil do Angely Merkelové, všeobecně je brán jako pokračovatel její politiky. Něco jako AKK v kalhotách, ale s lepší vyřídilkou a větším vlivem. Jeho zvolení do čela CDU by bylo pokusem udržet dosavadní směr vyvažování mezi extrémními vlivy zprava i zleva, zejména pak otupování vlivu Zelených tím, že jejich program v mnoha ohledech — i když méně radikálně — uskutečňuje CDU.
Sloveso „merkeln“, které si Němci vytvořili pro nejasné lavírování, by tak mohlo následovat sloveso „lascheten“. Sám Laschet se tomu ale směje, protože je přesvědčen, že na rozdíl od kancléřky má v důležitých otázkách jasno, neboť má onu vizi, kterou v německé vládní politice tak postrádá.
My jsme národ
Třetí pretendent na nástupnictví po Merkelové, devětatřicetiletý ministr zdravotnictví Jens Spahn, si o post lídra říká přes média. V rozhovoru pro časopis Der Spiegel mluvil o potřebě integrující, spojující figury, „která by CDU nerozdělovala“. Jenže Merz je kandidát staré konzervativní politiky, Laschet zase konzervativním liberálem ve stylu Merkelové, takže ani jeden z nich všechny spojovat nemůže. Spahn by takovým kandidátem být mohl.
„Potřebujeme vytvořit nastavení strany pro 20. léta, v nichž už v centru dění nebude Angela Merkelová,“ vyhlásil Spahn, podle něhož se CDU musí od období Merkelové rychle odstřihnout, protože svět je už jiný, než když Merkelová v roce 2005 začínala vládnout. „Ztrácíme voličky a voliče v obou směrech, na západě nám je berou Zelení, na východě AfD. Jasné vymezení je pro naši politiku důležité, ale nesmíme se také bát ho překračovat. Můžeme být zároveň pro ochranu hranic i ochranu klimatu, to není protiklad,“ vysvětlil své pojetí Spahn. To je pro něj moderní konzervatismus.
„Moderní konzervatismus spojuje spolehlivost s touhou po budoucnosti. Je to pro mě pozitivní cítění slova ‚my‘ jako národa,“ dodal Spahn, který však odmítá, že by to byl základ nového německého nacionalismu. „Spíše jde o to, zda jsme jako společenství připraveni překonávat rozdělení a vytvářet společnou budoucnost.“
Spahna, otevřeně vystupujícího gaye se silnou katolickou vírou, by si z CDU za kancléře vybralo jen osm procent lidí. To ale neznamená, že šanci nemá. Naopak by mohl být dobrým kompromisním řešením, kdyby sesterská CSU trvala na kandidatuře bavorského ministerského předsedy Södera, který se o svou šanci také přihlásil. Söder získal v průzkumu možných kancléřů CDU 11 procent, křesťanští demokraté ale jen stěží v tak důležité chvíli zlomu po odchodu Merkelové nechají odpovědnost na svém menším a ryze regionálním partnerovi. I proto je sázkařský kurs na kancléře Södera nejhorší z celé čtveřice adeptů (8 : 1).
Parlamentní volby mají být v Německu až na podzim roku 2021, pro úspěšnou kampaň je ale důležité, aby ve vedení stran bylo jasno. U Zelených, SPD a AfD se po sjezdech asi už nic nezmění, CDU proto potřebuje co nejrychleji nového lídra. Nejdéle z kraje léta by mělo být rozhodnuto. Favoritem je Merz, dopadnout to ale může i jinak. Jisté je jediné: ať už vyhrají Zelení, nebo CDU (SPD nemá dle průzkumů šanci), Německu po šestnácti letech povládne muž.
