Sýry v městečku Loštice, ležícím mezi Mohelnicí a hradem Bouzovem, začala tak jako mnozí jiní rodina Wesselsových vyrábět už v roce 1876, největší rozmach produkce přišel na přelomu 19. a 20. století, kdy továrně velel Alois Wessels.
Devadesát let po něm, v roce 1990, se do čela podniku, který se v restituci vrátil rodině, dostalo několik příbuzných včetně Karla Hlaváčka.
V roce 2005 popisoval rodinnou tradici takto: „Josef Wessels a brzy hlavně jeho syn Alois se jako spousta jiných také do výroby tvarůžků pustili. Založili v Lošticích dnes neodmyslitelnou tradici. Dcera Františka s manželem pokračovali v dědičném řemesle a přinesli pokrokové řešení v podobě tovární výroby v nově postavené tvarůžkárně, která po nezbytných rekonstrukcích funguje v Lošticích od roku 1876 dodnes. Je jediným světovým producentem pravých olomouckých tvarůžků.“
Firma A. W. dnes přímo v Lošticích vyrábí zhruba 2100 tun syrečků ročně a do města navíc díky ní přijíždí i mnoho turistů. Už od roku 1994 tu funguje speciální
muzeum. V roce 2010 se Hlaváčkovi a jeho kolegům podařilo dosáhnout zásadního obchodního úspěchu, když jim Evropská unie přisoudila chráněné zeměpisné označení. Potíže měli především s již zmíněnými německými výrobci harckých sýrů, jež začaly plnit regály obchodů.
„Pravé olomoucké tvarůžky jsou jediným původním českým sýrem. Dobu, kdy spatřily světlo světa, lze z historických písemností odhadnout na 15. století.
Zkušenostmi selských hospodyní se zpracováním a uskladňováním tvarohu z období letních přebytků do zimních chudých měsíců se inspirovali budoucí výrobci tvarůžků,“ hájil Hlaváček jedinečnost syrečků. Mimochodem – „olomoucké“ se jim prý říká proto, že velký zájem o ně pokaždé byl na trzích právě v arcibiskupském městě.
Karel Hlaváček zemřel po delší nemoci v 75 letech v sobotu 23. května 2020, firma A. W. o jeho úmrtí informovala v posledním květnovém týdnu: „Ve společnosti působil od jejího vzniku v roce 1990 a po celou dobu se významně podílel na jejím úspěšném rozvoji. Je to pro nás velmi bolestná a smutná zpráva.“
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz