Luxusní trafika v NATO je Vondrův poslední pokus o odchod z české politiky
Tak nám skončil další výtečný polistopadový ministr. Zatímco někdejší šéf resortu školství Josef Dobeš byl v prezidentových očích nejlepší, pro odcházejícího ministra obrany Alexandra Vondru si Klaus našel přídomek nejkompetentnější.
Kromě toho, že oba výtečníci nosí brýle, je spojuje ještě jedna věc. Kdysi se vtipkovalo o tom, že takoví lidé si „sedí na vedení“. Dobeš letos na jaře odstoupil kvůli tomu, že nechtěl obírat učitele o peníze. Poté, co ustál národovce Bátoru, personální tsunami v podobě bleskurychlého střídání mluvčích a náměstků a s jeho křeslem nepohnulo ani odhalení chystaného tunelu na evropské dotace, takové výmluvě nikdo nevěřil. Stejně jako nikdo nevěří Vondrovi, který téměř dva roky po propuknutí kauzy Promopro najednou zjišťuje, že nemá podporu voličů. Pořádně dlouhé vedení, chtělo by se říct.
Dobeš i Vondra se nadále chtějí věnovat svým koníčkům. V tom je ale podstatný rozdíl. Zatímco exministr školství se svým Hnutím pro sport podle vlastních slov „sedí na lavičce v teplákách“, Vondrovi svitla naděje, že by si v roce 2014 mohl sbalit do kufru mundúr se zlatými frčkami. I když to sám popírá, spekuluje se o tom, že má našlápnuto stát se generálním tajemníkem. Nikoli rodné ODS, do níž kdysi vstupoval k velké nelibosti svého předlistopadového duchovního otce Václava Havla, ale Severoatlantické aliance. Trafika v NATO by byla pro Vondru snem. Někdejší šéf české diplomacie se z domácí politiky pokusil neúspěšně zmizet „za lepším“ už dvakrát. A ani jednou to nevyšlo.
Po pádu Topolánkovy vlády v březnu 2009 se Vondra snažil zajistit si místo v centrále NATO, a to jako poradce muže, kterého by teoreticky mohl sám střídat – generálního tajemníka Aliance Anderse Fogha Rasmussena.
Jenže za někdejší Topolánkovu pravou ruku už neměl kdo diplomaticky kopat, a tak vlivný post jménem všech Východoevropanů Vondrovi vyfoukl polský profesor mezinárodních vztahů. Po letních prázdninách to v roce 2009 Vondra zkusil znovu, tentokrát jako kandidát na českého eurokomisaře.
A opět pohořel. Přednost dostal nevýrazný úředník Štefan Füle, který měl náležité krytí ČSSD. Mimochodem bývalý velvyslanec při NATO.
Do třetice na to jde Vondra jinak. Místo pochybné domácí podpory to pravděpodobně rovnou zkusil přes Američany. Pokud před časem v USA lobboval sám za sebe, lze tomu rozumět – právě v Americe získal vždy práci, která ho naplňovala jistě víc než zakomplexovaná česká politika. Ať už jako velvyslanec ve Washingtonu, což byl post, který si vysloužil coby někdejší „Havlův chlapec“, nebo jako konzultant lobbistické skupiny Dutko Worldwide (dnes Dutko Grayling). Uvidíme, jestli mu Američané hodí záchranný kruh.
Není pochyb o tom, že Vondra by si to hodně přál. Pro politika, který skončil ve vedení ODS a pohořel i jako senátor, post v rozpadající se Nečasově vládě příliš perspektivní není. Vysedáváním v dejvickém komplexu ministerstva obrany nebo ve Strakovce by navíc prošvihl kampaň na nového šéfa NATO a za další čtyři roky už by se šance neopakovala.
Důvody, proč Alexandru Vondrovi přát, aby mu napotřetí spíše nedostižná trafika v Bruselu vyšla, jsou v zásadě dva. První vychází z českého švejkovského naturelu. Ostatně Vondra jako by alespoň tomu ladovskému dobrému vojákovi z oka vypadl. Po asketickém Rasmussenovi by nejdůležitější mezinárodní vojenské formaci světa šéfoval zavalitý majitel modré knížky, a navíc silný kuřák.
Zejména by ale Vondra nemusel brát ohledy na české voliče, což mu po pravdě řečeno nikdy moc nešlo. Jako Odvážnejchlap.cz čepoval pivo po hospodách a sliboval, že se za své voliče bude bít. Pak je ovšem nechal na webu hlasovat, co by vlastně na Litoměřicku chtěli prosadit. Působilo to, jako kdyby časopis uspořádal anketu, co by si lidé nejraději četli, a pak to jeho redaktoři začali sepisovat. Vondra přitom přesvědčovat chtěl. „Eurokomisař sem musí jezdit, musí Čechy přesvědčovat o smyslu své práce,“ agitoval Vondra sám za sebe před třemi lety, kdy usiloval o místo v Evropské komisi. Pokud se Vondra na vrchol pyramidy NATO dostane, což je dnes ve hvězdách, máme pro něj dobrou zprávu: Už nemusíte, pane generále. V Česku už pak nemusíte vůbec nic.
O autorovi| Blahoslav Hruška hruskab@mf.cz
